Maryna Radoměrská
Maryna Radoměrská | |
---|---|
Maryna Radoměrská | |
Rodné jméno | Marie Emilie Hůrková |
Narození | 18. dubna 1906 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1993 Česko |
Povolání | spisovatelka |
Národnost | česká |
Žánr | červená knihovna |
Významná díla | Světlo jeho očí |
Rodiče | Jan Hůrka, Emilie Hůrková-Homolková |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Maryna Radoměrská, vlastním jménem Marie Hůrková (18. dubna 1906 Praha-Smíchov[1] – 1993) byla česká spisovatelka, autorka řady konvenčních ženských románů, řazených do žánru tzv. červené knihovny.[2]
Život
Pocházela z rodiny vydavatele odborných časopisů Jana Hůrky (28. 4. 1872) příslušného do Psár a Emilie Hůrkové-Homolkové (20. 6. 1882) ze Smíchova, svatbu měli 15. 9. 1903. Byla vychována jako tehdejší dívky z lepších rodin (hodiny klavíru, tenisu, tance atp.). V osmnácti letech odmítla již dále studovat a provdala se. Sklony k psaní projevovala již od mládí. Psala zábavným a jednoduchým jazykem a publikovala hlavně v časopise Hvězda československých paní a dívek. Roku 1934 se její román Světlo jeho očí stal skutečným bestsellerem. Především díky němu je často považována za první dámu českého románu pro ženy. Své úspěšné prózy také dramatizovala a několik z nich bylo zfilmováno.[3]
Kromě prvoplánových milostných románů se snažila psát i psychologická díla se sociální problematikou, která však nebyla čtenáři přijata tak, jak očekávala.[4]
Její spisovatelská kariéra byla násilně ukončena po komunistickém převratu v roce 1948, kdy byla postižena zákazem publikování. Její poslední dílo, Maminka z papíru tak zůstalo nevydáno. Ještě před svou smrtí se dočkala toho, že její knihy začaly být po pádu komunistického režimu roku 1989 opět vydávány.[5]
V roce 1925, v Praze na Vinohradech, si vzala redaktora Ladislava Radoměřského, který však, jako jeho pozdější manželka, užíval jméno Radoměrský. Maryna Radoměrská, měla sestru herečku Drahomíru Hůrkovou (1917–1990), která shodou náhod hrála ve zfilmovaném románu své Maryny Krb bez ohně (1937).
Bibliografie
Próza
- Pozdě (1922), historie dívčího srdce.
- Historie Tavierů (1923).
- Její veliká oběť (1929).
- Žena pod křížem, (1932), v časopise Hvězda, knižně 1935, zfilmováno, román, který se poněkud vymyká zavedeným konvencím červené knihovny, vypráví tragický příběh dívky, kterou si pro peníze vezme dělník z tiskárny jejího otce.
- Mezi otcem a dcerou (1933).
- Kletba tropů (1933), v časopise Hvězda.
- Světlo jeho očí (1934–1935), v časopise Hvězda, knižně 1935, nejúspěšnější autorčin román, bestseller, který byl záhy zdramatizován i zfilmován.[3] Vypráví o lásce chudé a obětavé ošetřovatelky k osleplému synovi továrníka.
- Srdce v soumraku (1936), kalvarie matčina srdce, zfilmováno.
- Krb bez ohně (1936–1937), v časopise Hvězda, knižně 1938, zfilmováno, snaha o zachycení sociálního prostředí chudých lidí.
- Kroky v mlze (1938), zfilmováno.
- Zámek na písku (1941), v časopise Pražanka.
U následujících děl se nepodařilo zjistit případný rok prvního vydání před rokem 1948, ale pouze rok vydání po roce 1989:
- Ve stínu viny (1993).
- Rozpjatá křídla (1993).
- Ostrov opuštěných (1993).
- Dětský domov Jany Rajnerové (1993), román o obětavé ženě, která se po osobním zklamání věnuje dobročinnosti.
- Těžká léta 1995), příběh statečné dívky, která se po matčině smrti stará o početnou osiřelou rodinu.
- Pochybený život (1998)
Divadelní hry
- Světlo jeho očí (1935).
- Žena pod křížem (1935).
- Srdce v soumraku (1937).
- Krb bez ohně (1937).
Filmové adaptace
- Světlo jeho očí (1936), český film podle stejnojmenného románu, režie Václav Kubásek, v hlavních rolích Zita Kabátová, Jiří Steimar a Jiří Dohnal.
- Srdce v soumraku (1936), český film podle stejnojmenného románu, režie Vladimír Slavínský, v hlavní roli Věra Ferbasová a Jiří Dohnal.
- Žena pod křížem (1937), český film podle stejnojmenného románu, režie Vladimír Slavínský, v hlavních rolích Helena Bušová, Věra Ferbasová a Gustav Hilmar.
- Krb bez ohně (1937), český film podle stejnojmenného románu, režie Karel Špelina, v hlavních rolích Hana Vítová a R. A. Dvorský.
- Bláhové děvče (1938), český film podle románu Kroky v mlze, režie Václav Binovec, v hlavních rolích Hana Vítová a Vladimír Borský.
Odkazy
Reference
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-11-14]. Dostupné online.
- ↑ TOBOLOVÁ, Markéta. Problematika červené knihovny ve 30. letech 20. století. Plzeň: Západočeská univerzita, 2016. Bakalářská práce, S. 15. [dále jen TOBOLOVÁ]
- ↑ a b MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická. Praha: Paseka, 1996. S. 118.
- ↑ TOBOLOVÁ, S. 16.
- ↑ TOBOLOVÁ, S. 17.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maryna Radoměrská na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maryna Radoměrská
- Maryna Radoměrská v Databázi knih
- Maryna Radoměrská ve Filmovém přehledu
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Maryna Radoměrská (1906-1993), česká spisovatelka