Masao Iizuka

Masao Iizuka
Skupinové foto stíhačů Šókaku sentókitai (翔鶴戦闘機隊~ palubní stíhací letka ze Šókaku) před Pearl Harborem. Masao Iizuka je ve druhé řadě druhý zleva
Skupinové foto stíhačů Šókaku sentókitai (翔鶴戦闘機隊~ palubní stíhací letka ze Šókaku) před Pearl Harborem. Masao Iizuka je ve druhé řadě druhý zleva
Základní informace
Úmrtí15. října 1944
nedaleko Formosy, Japonsko[1]
Vojenské informace
Příslušnost Japonské císařské námořní letectvo
Služba1938–1944
Hodnosttai'i (大尉 ~ poručík)[1]
JednotkyŠókaku sentókitai[2]
Kaga sentókitai[1][3]
Rjúdžó sentókitai[4]
Kókútai 253[5]
stíhací Hikótai 302 Kókútai 252[1]
VálkyDruhá světová válka v Tichomoří
Vítězné souboje8[6]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Masao Iizuka je japonské jméno, v němž Iizuka je rodové jméno.

Masao Iizuka (飯塚雅夫 Iizuka Masao, ? – 15. října 1944 nedaleko Formosy[1]) byl pilotem, stíhacím esem a důstojníkem japonského císařského námořního letectva, který bojoval ve druhé světové válce v Pacifiku. Jako hlídka nad Nagumovou Kidó butai (機動部隊 ~ úderný svaz letadlových lodí) se zúčastnil útoku na Pearl Harbor.[7] Dne 4. června 1942 během bitvy u Midway vedl stíhače z Kaga během ranního útoku na Midway,[8] po návratu držel dopoledne hlídku nad Kidó butai a stal se jedním ze strůjců masakru VT-8[9] a odpoledne téhož dne byl součástí hlídky nad Hirjú, když byla tato letadlová loď napadena americkými SBD a těžce poškozena.[10] Během bitvy u východních Šalomounů byl jedním z japonských pilotů, kteří drželi hlídku nad Rjúdžó a kteří nedokázali zabránit americkým palubním letounům v jejím potopení.[11] Během bitvy u Guadalcanalu se 14. listopadu zúčastnil třetí hlídky nad Tanakovým konvojem.[5]

Stal se stíhacím esem s celkem osmi uznanými sestřely,[6] dosáhl hodnosti tai'i (大尉 ~ poručík) a padl 15. října 1944 během nájezdu TF 38 na Formosu.[1]

Počátek služby a Pearl Harbor

Iizuka byl absolventem 66. běhu japonské císařské námořní akademie (海軍兵学校, Kaigun heigakkó), kterou ukončil v roce 1938.[12] V dubnu 1940 nastoupil do 34. běhu letecké akademie jako hikó gakusei (飛行学生 ~ letecký student), kterou ukončil v dubnu 1941 a stal se stíhacím pilotem.[13] Před vypuknutím druhé světové války v Pacifiku byl přidělen na letadlovou loď Šókaku. Během útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941 vedl – jako čú'i (中尉 ~ mladší poručík) – třináctičlennou skupinu A6M2 Reisen/Zero ze Šókaku na hlídku nad Kidó Butai. Během této mise mu je přisuzován Reisen „EI-104“.[7][14]

Bitva u Midway

Související informace naleznete také v článku Bitva u Midway.

Od dubna 1942 zastával – již jako tai'i (大尉 ~ poručík) – funkci sentóki buntaičó (戦闘機分隊長 ~ velitel palubní stíhací letky) na letadlové lodi Kaga.[15] Krátce po 4:30 dne 4. června odstartoval jako vedoucí devítičlenné sekce (čútai o třech tříčlenných šótai [小隊 ~ sekce]) Reisenů z Kaga doprovázejících bombardéry k útoku na Midway.[8] Z útoku se v pořádku vrátilo sedm Iizukových Reisenů (osmý byl těžce poškozen a pilot zemřel po přistání, devátý sestřelili stíhači obránců). Iizuka přistál na Kaga mezi 8:40 a 8:50.[16]

V 9:18 byla zpozorována další americká letadla, která se blížila ke Kidó Butai. Šlo o patnáct torpédonosných TBD-1 Devastator LCDR John C. Waldrona od VT-8 z USS Hornet. Iizuka se tou dobou připravoval ke startu na hlídku nad Kidó Butai (toho dne pátá hlídka z Kaga) v čele dvou tříčlenných šótai. Po zpozorování nového nebezpečí byla Iizukova formace vyslána do vzduchu v 9:20, čímž počet stíhačů z Kaga na hlídce stoupl na devět (čtvrté hlídce velel ittó hikó heisó [一等飛行兵曹 ~ četař] Akira Jamamoto). Jedním z Iizukových wingmanů byl i ittó hikó heisó Kijonobu Suzuki. Iizukova a Jamamotova šótai (tedy celkem šest letadel) se spolu se čtyřčlennou šótai ittó hikó heisó Masao Tanigučiho vrhli na přilétající Devatstatory a většinu jich sestřelili dříve, než se Devastatory přiblížily na vzdálenost potřebnou pro vypuštění torpéd Bliss-Leavitt Mark 13. Všechny TBD byly nakonec sestřeleny.[17] Po střetnutí s VT-8 se Iizuka a jeho obě šótai zúčastnili střetu s VT-6 z USS Enterprise. Zničujícímu úderu VB-6, VS-6 a VB-3 kolem 10:25 již ale Iizuka zabránit nedokázal. Jelikož Iizukova Kaga byla po posledním americkém útoku vyřazena, přistál Iizuka (i se zbytkem hlídky) v 11:30 na poslední operační Nagumově letadlové lodi – na Hirjú.[18]

V 16:27 odstartoval Iizuka spolu s dalšími šesti Reiseny (4 původně patřící Sórjú a 3 z Kaga) na další hlídku nad zbytkem Kidó Butai. S Iizukovou posilou stoupl počet hlídkujících stíhačů nad Hirjú na třináct. Tentokráte byli stíhači nad Hirjú rozmístěni lépe, než při dopoledním zdrcujícím útoku, ale piloti i hlídky na lodích byli unaveni. V 17:01 Hirjú zpozorovala americké SBD z Enterprise – těsně předtím, než přešly do střemhlavého letu. Iizuka se spolu s dalšími stíhači vrhl na střemhlavé bombardéry LT Earl Gallahera, které začaly přecházet do střemhlavého letu. Díky úhybnému manévru Hirjú a výkonu stíhačů se první americké vlně nepodařil ani jeden zásah. Další nalétávající bombardéry již ale Reiseny zastavit nedokázaly a Hirjú byla zasažena čtyřmi pumami. Po zničení i poslední Nagumovy letadlové lodě zůstaly hlídkující Reiseny ve vzduchu tak dlouho, dokud jim nedošlo palivo. V 19:10 Iizuka jako jeden z posledních přistál na hladině.[19]

Bitva u východních Šalomounů

Související informace naleznete také v článcích Bitva u východních Šalomounů a Rjúdžó (1931).
Všechny časy jsou v GMT+11

Po bitvě u Midway byl Iizuka v červenci 1942 jmenován do funkce sentóki buntaičó (戦闘機分隊長 ~ velitel palubní stíhací letky) na Rjúdžó.[4] V této roli se zúčastnil bitvy u východních Šalomounů 24. srpna 1942. Toho dne se před třetí hodinou odpolední k Rjúdžó přiblížila útočná vlna letounů z USS Saratoga. Když byla útočná vlna zpozorována, vyslala Rjúdžó do vzduchu svoji poslední dvojčlennou hlídku, kterou vedl Iizuka. Jeho wingmanem byl ittó hikó heisó Masateru Tomoiši, který se s Rjúdžó zúčastnil již operace AL. Střemhlavé SBD se vrhly na Rjúdžó v 15:50, ale Iizuka se spolu se svým wingmanem a ittó hikóhei (一等飛行兵 ~ námořník 1. třídy) Kendži Kotanim zaměřili na sedm TBF-1 LT Bruce L. Harwooda od VT-8, kteří se chystali zaútočit torpédy. Ačkoliv Američané letěli bez stíhacího doprovodu, Japoncům se nepodařilo sestřelit ani jeden letoun a Rjúdžó byla těžce poškozena zásahem jednoho torpéda.[20]

Po odletu Američanů Iizuka a další japonští piloti (ke kterým se přidávali navrátilci z útoku na Guadalcanal) hlídkoval nad potápějící se lodí. V 18:10 se objevilo několik B-17E Maj Ernesta R. Manierra od 11th BG z Espiritu Santo, které následně neúspěšně zaútočily na Rjúdžó. Iizuka spolu s ittó hikó heisó Teruo Sugijamou a Tomio Jošizawou na bombardéry zaútočili a nárokovali si sestřelení jedné B-17. Ve skutečnosti ale všechny B-17 útok přežily a pouze B-17E s/n 41-2610 1st Lt. (~ nadporučík) Roberta D. Guenthera havarovala při přistání.[21]

Bez možnosti doletět na nejbližší japonské letiště začaly japonské letouny sedat na hladinu, odkud pak jejich posádky zachránily doprovodná plavidla. Nedobrovolná koupel čekala i Iizuku.

Bitva u Guadalcanalu

Související informace naleznete také v článku Bitva u Guadalcanalu.

V listopadu 1942 působil tai'i Iizuka u kókútai 253 v Rabaulu. Dne 14. listopadu se zúčastnil jedné hlídkové mise nad Tanakovým konvojem (toho dne třetí hlídka nad konvojem) během bitvy u Guadalcanalu. Iizuka odstartoval z Rabaulu v 6:30 a spolu s pěti dalšími Reiseny zamířil, s mezipřistáním na Buka, nad Štěrbinu. Iizuka dorazil nad konvoj až po útoku bombardérů B-17 z Espiritu Santo. Tou dobou Tanakův konvoj proplouval Štěrbinou a nacházel se východně od ostrova New Georgia a severozápadně od Russellových ostrovů. Ve 12:45 byl konvoj zpozorován první útočnou vlnou z Guadalcanalu, kterou tvořilo 19 SBD od VMSB-132, VMSB-142 a VB-10, sedm TBF od VT-10, osm F4F od VMF-112 a čtyři P-39. Rovněž Iizuka zpozoroval blížící se Američany a začal stoupat, aby mohl zaútočit z převýšení. Osm F4F se pokusilo zastavit Reiseny (které už tou dobou měly výškovou převahu) v jejich útoku a utkalo se s nimi v čelním střetu. Reiseny se ale s F4F nezdržovaly a zaútočily na SBD, které právě útočily na konvoj. I přes snahu japonských stíhačů bylo několik lodí konvoje zasaženo. V následujícím boji si Američané nárokovali osm sestřelených Reisenů, bez vlastní ztráty. Iizuka ve své 1. šótai zůstal sám: oba jeho wingmani ittó hikó heisó Minoru Tanaka a Mejdži Hikuma byli sestřeleni a spolu s nimi i vedoucí 2. šótai. Iizuka a zbývající dva wingmani z 2. šótai se ve 13:10 otočili k návratu. Iizuka přistál na letišti Vunakanau v Rabaulu v 17:00. Přeživší japonští piloti si nárokovali dva jisté a dva nepotvrzené sestřely.[22]

Reference

  1. ↑ a b c d e f HATA, Ikuhiko; IZAWA, Yasuho. Japanese Naval Aces and Fighter Units in World War II. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0-87021-315-6. S. 396. (anglicky) Překlad revidovaného a rozšířeného vydání Nihon Kaigun Sentōki-tai z roku 1975. 
  2. ↑ Viz fotografie
  3. ↑ a b PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky)  | strany = 506
  4. ↑ a b Hata & Izawa, str. 33
  5. ↑ a b LUNDSTROM, John B. The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-59114-472-4. S. 499 až 501. (anglicky) 
  6. ↑ a b MAGNUS, Allan. Air Aces Homepage: Japan - World War Two [online]. 2004-10-19 [cit. 2010-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu: Peral Harbor: Tenno Heika Banzai. Cheb: Svět křídel, 1995. ISBN 80-85280-35-3. S. 299. 
  8. ↑ a b Parshall & Tully, str. 126
  9. ↑ Parshall & Tully, str. 206 a 207
  10. ↑ Parshall & Tully, str. 326
  11. ↑ Lundstrom, str. 121 a 122
  12. ↑ Lundstrom, str. 94 a Hata & Izawa, str. 408
  13. ↑ Hata & Izawa, str. 407
  14. ↑ 零戦の飛行甲板　(トラ・トラ・トラ！) / ZERO FIGHTER & FLIGHT DECK SET: TORA TORA TORA！ [online]. 2004-04-21 [cit. 2010-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10. (japonsky a anglicky) 
  15. ↑ Hata & Izawa, str. 29
  16. ↑ Parshall & Tully, str. 204 a 515
  17. ↑ Parshall & Tully, str. 205 až 207. Podle Consolidated Operational Log na straně 510 se ale boje s VT-8 zúčastnilo podstatně více stíhačů než oněch výše zmiňovaných deset.
  18. ↑ Parshall & Tully, str. 510 a 511
  19. ↑ Parshall & Tully, str.324 až 329 a 512
  20. ↑ Lundstrom, str. 120 až 122
  21. ↑ Lundstrom, str. 155 a SALECKER, Gene Eric. Fortress against the sun (The B-17 Flying Fortress in the Pacific). [s.l.]: De Capo Press ISBN 1-5809-7049-4. S. 243, 244 a 387. (anglicky) 
  22. ↑ Lundstrom, str. 499 až 501

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Shokaku fighter pilots 1941.jpg
A group photograph of pilots from the Imperial Japanese Navy aircraft carrier Shokaku's fighter squadron shortly before the ship departed to participate in the December 1941 attack on Pearl Harbor. Front row, from the left: Ichiro Yamamoto, Masao Sasakibara. Second row, from the left: second person, Masao Iizuka, Takumi Hoashi, and Yasujiro Abe. Third row, from the right: second person, Sadamu Komachi, Kenji Okabe. Rear row, from left: second person, Yoshimi Minami.