Matěj Procházka

Důstojný pán P. Matěj Procházka
Mons. Matěj Procházka r.1878
Církev	římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení	březen 1834
Osobní údaje
Datum narození	4. února 1811
Místo narození	Brtnice Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	26. listopadu 1889 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí	Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	silniční dopravní nehoda
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matěj Procházka (4. února 1811 Brtnice^[1] – 26. listopadu 1889 Brno^[2]) byl moravský vlastenecký kněz z okruhu Františka Sušila, autor prací z oboru církevních dějin a sociální nauky církve.

Narodil se 4. února 1811 v Brtnici u Jihlavy. Zpočátku chodil do české školy v rodné obci, ale když mu bylo osm let, přestěhoval se s rodiči do Jihlavy a od té doby navštěvoval už jen německé školy. V letech 1821-27 vystudoval jihlavské gymnázium a odebral se do Brna, kde absolvoval dvouletý filosofický kurs a roku 1829 vstoupil do kněžského semináře.^[3] Úspěšně jej zakončil roku 1833, ale na rozdíl od většiny spolužáků byl kvůli nízkému věku vysvěcen na kněze až v březnu 1834.^[4]

Působil jako kaplan v Čejkovicích u Hodonína a jako kooperátor u sv. Tomáše v Brně, v Komárově a Zábrdovicích.^[3] Roku 1850 se stal katechetou na německém gymnáziu v Brně a v roce 1857 tam byl jmenován středoškolským profesorem. Projevoval se jako český vlastenec; mimo jiné prosadil, že čeští studenti mohli skládat zkoušky z náboženství v češtině a dvakrát týdně během bohoslužeb zpíval se studenty české písně. Mělo to velký význam pro národní uvědomění mladých lidí v době, kdy ještě na Moravě neexistovaly české střední školy.^[5]

Od roku 1843 byl literárně činný. Po roce 1849 redigoval několik let časopis Hlas jednoty katolické. Napsal řadu historických, teologických a pedagogických prací (viz sekci Dílo), přeložil první zpěv Odyssey a přispíval do řady českých a moravských časopisů.^[5]

Počátkem 80. let odešel do penze a odstěhoval se do minoritského kláštera. Nadále se tam věnoval literární činnosti.^[5]

25. listopadu 1889 o 5. hodině večer ho při přecházení ulice u německého divadla v Brně (dnes Mahenovo divadlo) porazila a přejela drožka, kterou řídil 32letý Josef Stečičín ze Žabovřesk.^[6] Poté, co mu odmítl pomoci neschopný strážník u divadla,^[7] ho odnesli do kláštera, kde následujícího dne v poledne zemřel, aniž by nabyl vědomí.^[5] Neopatrný kočí, který si na náraz nepamatoval, ale připustil, že jel velmi rychle, ve tmě těsně míjel staršího chodce a neuhnul mu, byl počátkem roku 1890 odsouzen za přečin proti bezpečnosti života ke dvěma měsícům tuhého vězení.^[6]

Matěj Procházka je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 28/hr. 40–1.

Procházka byl oceňován jako vlastenec, nestor moravského spisovatelstva a zasloužilý kněz.^[5] Německé gymnázium mu u příležitosti 70. narozenin v únoru 1881 zorganizovalo slavnost, při které připomněli jeho pedagogické zásluhy.^[8] O něco později mu obdobnou oslavu uspořádalo 50 bývalých žáků, vesměs lékařů, kněží a úředníků.^[9] Když 9. března 1884 slavil padesáté výročí kněžského svěcení, věnoval brněnský deník Moravská orlice úvodník k ocenění jeho dlouholeté vlastenecké činnosti. Na německém gymnáziu vychovával moravskou inteligenci v národním duchu a přispěl tak k rozvoji českojazyčné kultury a vzdělanosti.^[10] Jan Nepomuk Soukop mu v témže vydání uveřejnil oslavnou báseň.^[11]

K jeho žákům patřil i Tomáš Garrigue Masaryk; v Čapkových Hovorech s TGM na něj vzpomínal jako na dobrého, nábožného člověka, který ho seznámil s křesťanským socialismem.^[12]

Byl také čestným kanovníkem a čestným radou biskupa Strossmayera.^[5]

Ve své poslední vůli odkázal majetek (zejména státní dluhopisy ve výši 5100 zlatých) sourozencům s tím, aby jeden dluhopis ve výši 100 zlatých předali českému vyššímu gymnáziu a deset větších a několik menších knih z jeho knihovny německému gymnáziu.^[13]

• Žiwot bl. Jana Sarkandra mučeníka, Brno, Dědictví sv. Cyrila a Metoděje 1861.
• Stručný životopis Stanislava II. Pavlovského, knížete biskupa Olomouckého, Brno 1861.
• Missie jesuitské vůbec a missie P. Aug. Strobacha z T.J. zvlášť, Brno 1866.
• František Sušil. Životopisný nástin, 1871.
• Život sv. Methoda, 1885.
• Otázka dělnická, v Časopise katolického duchovenstva na pokračování r. 1872, knižně 1898; jedná se o jeho nejznámější dílo, kde shrnul své názory na řešení sociálních otázek na principu lásky, mírnosti, slušnosti a spravedlnosti; o téměř dvacet let tak předešel encykliku Rerum novarum.^[14]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Matěj Procházka na Wikimedia Commons
• Autor Matěj Procházka ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Matěj Procházka
• Matěj Procházka v Encyklopedii dějin města Brna
• Matěj Procházka v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Heslo "Matěj Procházka" v internetovém Slovníku českých filosofů.
• Prosopografie Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine. na stránkách "Prolegomena a prosopografie k dějinám institucí teologického výzkumu a výuky"
• Výběr jeho článků z Časopisu katolického duchovenstva