Mathilda Nostitzová
Mathilda Marie z Nostic | |
---|---|
Mathilda Nostitzová (2017) | |
Narození | 12. června 1936 Planá Československo |
Úmrtí | 21. července 2021 (ve věku 85 let) |
Místo pohřbení | Hrobka Nostitzů v Plané |
Povolání | novinářka, redaktorka a patronka |
Ocenění | Gratias Agit (2008) Stříbrná medaile předsedy Senátu (2012) |
Choť | Mario Quagliotti (od 1970)[1] |
Rodiče | Karel Maria z Nostic-Rienecku[2] a Marie Sofie von Brühl[2] |
Příbuzní | Bedřich z Nostic-Rienecku, Hugo z Nostic-Rienecku, Josef z Nostic-Rienecku a Rosa z Nostic-Rienecku (sourozenci) |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mathilda Nostitzová, provdaná Quagliotti, původním jménem Mathilda Marie z Nostic-Rienecku (12. června 1936 zámek Planá — 20. července 2021) byla česká šlechtična z rodu Nosticů, zakladatelka Nadačního fondu Mathilda, jehož smyslem je zlepšení kvality života slabozrakých a nevidomých lidí. Angažovala se také v organizaci výcviku vodicích psů.
Život
Její celé jméno bylo Mathilda Maria Anna Collette Carolina Margareta Maxmiliana hraběnka z Nostic-Rienecku. Narodila se na zámku v Plané jako nejstarší z pěti dětí hraběte Karla Marii z Nostic[3] a hraběnky Marie Sophie von Brühl, německé koncertní klavíristky.[4] V roce 1948, ve věku 12 let byla nucena spolu s rodiči odejít z Československa do exilu.
V zahraničí vystudovala hotelovou školu a poté pracovala ve společnosti Lufthansa, v hotelu a také jako novinářka, když psala pro týdeník Der Spiegel a také byla módní redaktorkou v časopise Constance.
Ve 34 letech se provdala za italského diplomata Maria Quagliottiho. Manželé žili v řadě evropských měst (Moskva, Vídeň, Londýn, Oslo), ale např. i v Japonsku nebo Ománu.[4] V letech 2006–2015 byl její manžel velvyslancem Maltézského řádu v Praze.
V roce 1992 se vrátila do Československa a v restituci neúspěšně žádala o navrácení zchátralého zámku v Plané.[5] Noví vlastníci zámek neopravili, naopak ho nechali zcela zchátrat. V listopadu 2017 zámek zachvátil požár, který zničil střechu.[6]
V Česku se začala věnovat pomoci nevidomým a zavedení efektivního modelu výcviku vodicích psů ve výcvikovém středisku v pražských Jinonicích.
Zemřela 20. července 2021 ve věku 85 let.[7] Pohřbena byla v rodinné hrobce u kostela sv. Anny v Plané na Tachovsku.
Ocenění
- Cena Via Bona – za dlouholetou podporu sdružení Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (2007)
- Gratias Agit – za činnost ve prospěch nevidomých (2008)
- Stříbrná pamětní medaile předsedy Senátu za celoživotní přínos a podporu zrakově postižených (2013)
- Významná česká žena ve světě (2009)[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ JIRKŮ, Irena. Mathilda Nostitzová: Muselo to tak být. Sanquis.cz [online]. 2009. Dostupné online.
- ↑ a b WILKOVÁ, Scarlett. Hraběnka Nostitzová: Jsem jako všichni ostatní, pracuji od 18 let. iDNES.cz [online]. 2009-12-7. Dostupné online.
- ↑ WILKOVÁ, Scarlett. Můj podivuhodný život se psy. Magazín DNES. 15. 10. 2015.
- ↑ ČTK. Hasiči bojují s požárem střechy zchátralého zámku v Plané. České noviny [online]. 2017-11-11. Dostupné online.
- ↑ Zemřela dědička šlechtického rodu Nosticů Mathilda Nostitzová. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 21. 7. 2021 [cit. 2021-7-21]. Dostupné online.
- ↑ Významná česká žena ve světě [online]. Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů [cit. 2022-10-06]. Dostupné online.
Literatura
- VOTÝPKA, Vladimír. Křižovatky české aristokracie. Praha – Litomyšl: Paseka, 2014. 280 s. ISBN 978-80-7432-441-3. Kapitola S kotvou v erbu, s. 85–116.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mathilda Marie z Nostic na Wikimedia Commons
- Stránky Nadačního fondu Mathilda
- Středisko výcviku vodicích psů Praha-Jinonice
- Modrá krev – pořad ČT
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Mathilda Nostitzová (2017)