Matouš Béňa

Matouš Béňa
Narození	1. října 1861 Rakouské císařství Rakouské císařství Brodek u Přerova
Úmrtí	18. března 1944 (ve věku 82 let) Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava Olomouc
Povolání	spisovatel
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Matouš Béňa (1. října 1861 Brodek u Přerova^[1] – 18. března 1944 Olomouc)^[2] byl český (moravský) spisovatel.

Život

Pokřtěn byl jako Matheus Benia. Narodil se v rodině rolníka (půlláníka) Františka Beni (1851–??) a jeho manželky Antonie, rozené Bartoníkové.^[1] (V početné rodině byli při sčítání obyvatel v roce 1880 zaznamenáni rodiče, prarodiče a pět dětí. Matouš Béňa zde byl uveden jako „učitel dětí“.^[3])

Vystudoval učitelský ústav v Příboře a v roce 1881 se stal učitelem ve Velké nad Veličkou. Dále byl ředitelem školy v Suchově, kde okolo sebe soustředil skupinu kulturních nadšenců nazývanou Súchovská republika.^[4] Členem této společnosti byl i malíř Joža Úprka^[5] či spisovatel Otakar Bystřina.

V roce 1888 odešel do Blatničky. (Během Béňova působení v Blatničce byl zaznamenán i jeho zájem o archeologii. Vlasteneckému spolku musejnímu v Olomouci věnoval dvě pravěké kamenné sekyry, lidově nazývané „hromové kameny“, které lidé uchovávali v domácnostech.^[6]) Zde se oženil, ale ze dvou dcer jedna zemřela a po pětiletém manželství zemřela i jeho žena. Oženil se podruhé, ale toto manželství se brzy rozpadlo.

Poté, co prodal svůj majetek, odjel Matouš Béňa do Petrohradu. V době pobytu v Rusku (v roce 1898) obdržel od Svatoboru stipendium 150 zlatých na cestování po Rusku.^[7] O prvních dojmech z Ruska zveřejnil článek v dubnovém čísle roku 1898 časopisu Květy. Po návratu z Ruska učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a od roku 1901 v Ostravici.^[8] Po neshodách se školskými úřady byl předčasně penzionován a s dcerou odešel do Vídně, kde setrval delší dobu, na Moravu se vrátil před 1. světovou válkou.^{[p 1]}

Po vzniku Československa se odstěhoval k dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu. Žil též v Javorníku, Strážnici a Luhačovicích. Závěr života prožil u dcery v Olomouci.^[2]

Dílo

Inspirací pro Béňovo dílo bylo Slovácko, ať už popisoval své zážitky z učitelování, nebo místní život; část díla věnoval historii Slovácka.

Noviny a časopisy

Přispíval do řady deníků a časopisů – odborně do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci,^[9] beletristicky např. do Zlaté Prahy^[10] a jiných.

Knižní vydání

• Z tichých vesniček (řada drobnokreseb; Hranice, Prokop Zapletal, 1897. Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání)
• Ze slovácké vísky (humoristický obrázek ze školy; Praha, nákladem vlastním 1911 a B. Kočí 1918)
• Děti Slovácka – velké i malé (v Olomouci, R. Promberger, 1915)
• Jano Šibenec, kurucký komandýr (historické črty; Olomouc, R. Promberger, 1917)
• Skon upíra (dva příběhy; Pacov, Přemysl Plaček, 1919)
• Zbojníci (historické drama z dob kuruckých ve IV jednáních; Uherská Skalica, J. Teslík 1920)
• Cikáni (v Praze, B. Kočí, 1923)
• Žalostiny (historické povídky a črty z bouřlivých dob jižní Moravy; Praha, B. Kočí, 1923)

Překlady

• Zběh (námořnická povídka, autor Konstantin Michajlovič Stanjukovič; v Praze, J. Otto, 1898)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• SIROVÁTKA, Oldřich. Matouš Béňa. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 184–185.

Související články

• Moravské kolo spisovatelů

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Matouš Béňa
• Matouš Béňa v Lexikonu české literatury Ústavu pro českou literaturu AV ČR
• BÉŇA, Matouš. Děti Slovácka. Olomouc: R. Promberger, 1915. Dostupné online.