Matthew Aylmer

Admirál Matthew Aylmer, 1. baron Aylmer
Portrét kontradmirála Matthewa Aylmera (1693, Godfrey Kneller, National Maritime Museum, Greenwich)
Narození	1650 Hrabství Meath
Úmrtí	18. srpna 1720 (ve věku 69–70 let) Greenwich
Povolání	voják a politik
Choť	Sarah Ellis[1]
Děti	Henry Aylmer, 2nd Baron Aylmer[2] Elizabeth Aylmer[2] Lucy Aylmer[2]
Rodiče	Sir Christopher Aylmer, 1st Baronet[2] a Margaret Plunkett[2]
Příbuzní	Matthew Aylmer[2], Henry Aylmer, 3rd Lord Aylmer[2], Philip Aylmer[2] a John Aylmer[2] (vnoučata)
Funkce	poslanec anglického parlamentu poslanec anglického parlamentu z let 1701–1702 Member of the 1701 Parliament Member of the 1702-05 Parliament Member of the 1705-07 Parliament … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matthew Aylmer, 1. baron Aylmer (Matthew Aylmer, 1st Baron Aylmer of Balrath) (1650, Irsko – 18. srpna 1720, Londýn, Anglie) byl britský admirál, účastník dynastických válek přelomu 17. a 18. století. Za války o španělské dědictví dosáhl hodnosti admirála a byl vrchním velitelem ve Středomoří. Angažoval se také v politice jako dlouholetý poslanec parlamentu a v administrativě královského námořnictva. V roce 1718 byl povýšen na barona.

Kariéra

Pocházel z anglické šlechtické rodiny usazené od 17. století v Irsku, narodil se jako druhorozený syn statkáře Sira Christophera Aylmera (1620–1671). Původně sloužil v armádě, v roce 1677 přešel do služeb Royal Navy, v počátcích své kariéry profitoval na přízni vévody z Buckinghamu. V roce 1688 byl povýšen na kapitána, vzápětí podpořil Slavnou revoluci a zúčastnil se nástupnických bojů ve službách Viléma Oranžského, souběžně sloužil i v armádě a v roce 1690 se stal podplukovníkem jezdectva. Poté vynikl v devítileté válce, bojoval v bitvě u Bantry Bay, v níž padl jeho bratr George. V rychlém sledu dosáhl hodností kontradmirála (1693) a viceadmirála (1694), pod Edwardem Russellem byl zástupcem velitele ve Středomoří. Kromě toho byl aktivním politikem, v letech 1695–1710 byl poslancem Dolní sněmovny za stranu whigů (nejprve za přístav Portsmouth, od roku 1697 za Dover), angažoval se také ve správě námořnictva ve funkci mimořádného komisaře Royal Navy (1694–1702). V době míru koupil venkovské sídlo v Kentu, vlastnil též dům v Londýně.

Zúčastnil se války o španělské dědictví, v roce 1708 dosáhl hodnosti admirála a na návrh Edwarda Russela se stal vrchním velitelem ve Středomoří (1709–1711). Post musel opustit po vítězství toryů ve volbách, jako argument odvolání schopného námořníka byl použit fakt, že při střetu s francouzskou flotilou v červenci 1710 dokázal zajmout jen jednu nepřátelskou loď. Téhož roku také ztratil poslanecký mandát. Po nástupu Jiřího I. byl znovu jmenován vrchním velitelem ve Středomoří (1714–1718), zároveň se stal guvernérem v Greenwichi (1714–1720). V letech 1715–1720 byl znovu poslancem Dolní sněmovny a v letech 1717–1718 lordem admirality. V roce 1718 odešel do výslužby a byl povýšen na barona (titul platil pouze pro Irsko, takže nadále byl zároveň členem Dolní sněmovny). V letech 1718–1720 zastával čestnou funkci kontradmirála Velké Británie. Zemřel v Greenwichi.

Rodina

(c) buzzard525, CC BY 3.0

Z manželství se Sarah Ellis měl tři děti. Dědicem baronského titulu byl jediný syn Henry Aylmer, 2. baron Aylmer (1681–1754), který byl poslancem Dolní sněmovny a poté řadu let zastával funkci inspektora v úřadu nejvyššího mincmistra (1727–1754). Dcera Elizabeth (1682–1763) se provdala za admirála Johna Norrise (1670–1749). Současným představitelem rodu je Julian Aylmer, 14. baron Aylmer (*1951).

Kromě této rodové linie existuje ještě starší rodová větev, která získala v roce 1622 titul baroneta a v letech 1550–1935 byl jejím sídlem hrad Donadea Castle v Irsku. Tuto rodovou linii dnes reprezentuje Sir Richard John Aylmer, 16. baronet (*1937).

Odkazy

Reference

Literatura

• KOVAŘÍK, Jiří: Války na moři. Bitvy a osudy válečníků V. 1652–1712; Třebíč, 2019 ISBN 978-80-7497-291-1
• KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016 ISBN 978-80-7557-037-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Matthew Aylmer na Wikimedia Commons
• Rodokmen rodu Aylmerů Archivováno 28. 7. 2019 na Wayback Machine.
• Matthew Aylmer na webu britského parlamentu
• Admirál Matthew Aylmer na webu thepeerage