Matthew Ebden
Matthew Ebden | |
---|---|
Matthew Ebden na Monte-Carlo Masters 2023 | |
Stát | Austrálie |
Datum narození | 26. listopadu 1987 (36 let) |
Místo narození | Durban, Jihoafrická republika |
Bydliště | Perth, Austrálie |
Výška | 188 cm[1] |
Hmotnost | 80 kg[1] |
Profesionál od | 2005 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 6 234 829 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 79–128 |
Tituly | 0 ATP, 9 challengerů, 6 Futures |
Nejvyšší umístění | 39. místo (22. října 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2012, 2014, 2018, 2019) |
French Open | 1. kolo (2012, 2014, 2018, 2019) |
Wimbledon | 3. kolo (2018) |
US Open | 2. kolo (2012, 2014, 2018) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 191–154 |
Tituly | 11 ATP, 5 challengerů, 11 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (26. února 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2024) |
French Open | semifinále (2024) |
Wimbledon | vítěz (2022) |
US Open | finále (2023) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2023) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2013) |
French Open | čtvrtfinále (2022, 2024) |
Wimbledon | finále (2022) |
US Open | čtvrtfinále (2022) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | finále (2022, 2023) |
Hopman Cup | základní skupina (2015, 2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 13. června 2024
Matthew Ebden (* 26. listopadu 1987 Durban) je australský profesionální tenista narozený v Jihoafrické republice. Od června 2024 je světovou jedničkou ve čtyřhře,[2] kterou se poprvé stal jako šedesátý druhý od zavedení žebříčku ATP v březnu 1976 a pátý Australan po McNameem, Fitzgeraldovi, Woodbridgeovi a Woodfordeovi.[3] Ve dvou předchozích obdobích na vrcholu setrval čtyři týdny. Na grandslamu vyhrál mužskou čtyřhru ve Wimbledonu 2022 s Maxem Purcellem a na Australian Open 2024 s Rohanem Bopannou. Triumfoval také v mixu Australian Open 2013 po boku Jarmily Gajdošové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jedenáct deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do ledna 2019 patnáct titulů ve dvouhře a šestnáct ve čtyřhře.[4]
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v říjnu 2018 na 39. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2024 na 1. místě. Trénuje jej Omar Hejleh.[1] Dříve tuto roli plnili Liam Smith a Milo Bradley.
Jako poražený odešel z ryze australského finále mužské čtyřhry Australian Open 2022 a wimbledonské smíšené čtyřhry 2022. V grandslamové dvouhře se nejdále probojoval do třetího kola Wimbledonu 2018. Na Hrách Commonwealthu 2010 v Dillí získal bronzovou medaili ve dvouhře mužů.
V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2012 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Čínské lidové republice, v němž vyhrál nad Ja-nan Maem. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 4–0 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře.[5]
Do premiérového singlového finále okruhu ATP Tour postoupil na červencovém Hall of Fame Tennis Championships 2017 v rhodeislandském Newportu, když jako kvalifikant prošel hlavní soutěží až do závěrečného boje o titul. V něm za 74 minut nestačil na nejvýše nasazeného, 32letého Američana Johna Isnera, po dvousetovém průběhu. Ebdenovi během soutěže patřila 249. příčka žebříčku a představoval tak nejníže postaveného finalistu turnaje ATP od Raemona Sluitera v ’s-Hertogenboschi 2009, jenž tehdy figuroval na 866. místě.[6]
Soukromý život
Narodil se roku 1987 v jihoafrickém Durbanu do rodiny Charlese a Ann Ebdenových. Vystudoval střední školu v Perthu. Má dvě sestry, fyzioterapeutku Tarryn a účetní Candice Ebdenovy. Jeho domovským oddílem je tenisový klub Wembley Downs.
Dne 16. listopadu 2012 se oženil s právničkou Kim Doigovou v západoaustralském Margaret River.
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 4 (2–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2022 | Australian Open | tvrdý | Max Purcell | Thanasi Kokkinakis Nick Kyrgios | 5–7, 4–6 |
Vítěz | 2022 | Wimbledon | tráva | Max Purcell | Nikola Mektić Mate Pavić | 7–6(7–5), 6–7(3–7), 4–6, 6–4, 7–6(10–2) |
Finalista | 2023 | US Open | tvrdý | Rohan Bopanna | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–2, 3–6, 4–6 |
Vítěz | 2024 | Australian Open | tvrdý | Rohan Bopanna | Simone Bolelli Andrea Vavassori | 7–6(7–0), 7–5 |
Smíšená čtyřhra: 3 (1–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2013 | Australian Open | tvrdý | Jarmila Gajdošová | Lucie Hradecká František Čermák | 6–3, 7–5 |
Finalista | 2021 | Australian Open | tvrdý | Samantha Stosurová | Barbora Krejčíková Rajeev Ram | 1–6, 4–6 |
Finalista | 2022 | Wimbledon | tráva | Samantha Stosurová | Neal Skupski Desirae Krawczyková | 4–6, 3–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 23. července 2017 | Newport, Spojené státy | tráva | John Isner | 3–6, 6–7(4–7) |
Čtyřhra: 23 (11–12)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 10. července 2011 | Newport, Spojené státy | tvrdý | Ryan Harrison | Johan Brunström Adil Shamasdin | 4–6, 6–3, [10–5] |
Vítěz | 2. | 24. července 2011 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Alex Bogomolov | Matthias Bachinger Frank Moser | 3–6, 7–5, [10–8] |
Finalista | 1. | 15. ledna 2012 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Jarkko Nieminen | Bob Bryan Mike Bryan | 1–6, 4–6 |
Vítěz | 3. | 22. července 2012 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Ryan Harrison | Xavier Malisse Michael Russell | 6–3, 3–6, [10–6] |
Vítěz | 4. | 1. března 2014 | Acapulco, Mexiko | antuka | Kevin Anderson | Feliciano López Max Mirnyj | 6–3, 6–3 |
Finalista | 2. | květen 2019 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Robert Lindstedt | Oliver Marach Mate Pavić | 4–6, 4–6 |
Finalista | 3. | únor 2021 | Singapur, Singapur | tvrdý (h) | John-Patrick Smith | Sander Gillé Joran Vliegen | 2–6, 3–6 |
Finalista | 4. | 29. ledna 2022 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Max Purcell | Thanasi Kokkinakis Nick Kyrgios | 5–7, 4–6 |
Vítěz | 5. | 10. dubna 2022 | Houston, Spojené státy | antuka | Max Purcell | Ivan Sabanov Matej Sabanov | 6–3, 6–3 |
Finalista | 5. | 12. června 2022 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Max Purcell | Wesley Koolhof Neal Skupski | 6–4, 5–7, [6–10] |
Vítěz | 6. | 9. července 2022 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Max Purcell | Nikola Mektić Mate Pavić | 7–6(7–5), 6–7(3–7), 4–6, 6–4, 7–6(10–2) |
Vítěz | 7. | srpen 2022 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Jamie Murray | Hugo Nys Jan Zieliński | 6–4, 6–2 |
Finalista | 6. | říjen 2022 | Neapol, Itálie | tvrdý | John Peers | Ivan Dodig Austin Krajicek | 3–6, 6–1, [8–10] |
Finalista | 7. | únor 2023 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Rohan Bopanna | Ivan Dodig Austin Krajicek | 6–7(5–7), 6–2, [10–12] |
Vítěz | 8. | únor 2023 | Dauhá, Katar | tvrdý | Rohan Bopanna | Constant Lestienne Botic van de Zandschulp | 6–7(5–7), 6–4, [10–6] |
Vítěz | 9. | březen 2023 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Rohan Bopanna | Wesley Koolhof Neal Skupski | 6–3, 2–6, [10–8] |
Finalista | 8. | 6. května 2023 | Madrid, Španělsko | antuka | Rohan Bopanna | Karen Chačanov Andrej Rubljov | 3–6, 6–3, [3–10] |
Finalista | 9. | 8. září 2023 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Rohan Bopanna | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–2, 3–6, 4–6 |
Finalista | 10. | 15. října 2023 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Rohan Bopanna | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 7–5, 2–6, [7–10] |
Finalista | 11. | 15. istopadu 2023 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Rohan Bopanna | Santiago González Édouard Roger-Vasselin | 2–6, 7–5, [7–10] |
Finalista | 12. | 13. ledna 2024 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Rohan Bopanna | Rajeev Ram Joe Salisbury | 5–7, 7–5, [9–11] |
Vítěz | 10. | 27. ledna 2024 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Rohan Bopanna | Simone Bolelli Andrea Vavassori | 7–6(7–0), 7–5 |
Vítěz | 11. | 30. března 2024 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Rohan Bopanna | Ivan Dodig Austin Krajicek | 6–7(3–7), 6–3, [10–6] |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
Dvouhra: 21 (15–6)
Legenda |
Challengers (9–4) |
Futures (6–2) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 6. srpna 2007 | Milwaukee, Spojené státy | tvrdý | Michael Yani | 3–6, 6–1, 7–5 |
Vítěz | 2. | 5. května 2008 | Čchangwon, Jižní Korea | tvrdý | Tošihide Macui | 6–4, 7–5 |
Finalista | 1. | 15. února 2009 | Mildura, Austrálie | tráva | Brydan Klein | 0–6, 4–6 |
Vítěz | 3. | 12. října 2009 | Port Pirie, Austrálie | tvrdý | Jamie Baker | 6–2, 6–4 |
Vítěz | 4. | 16. listopad 2009 | Esperance, Austrálie | tvrdý | John Millman | 6–3, 6–4 |
Finalista | 2. | 29. listopadu 2009 | Kalgoorlie, Austrálie | tvrdý | John Millman | 2–6, 6–7(1–7) |
Vítěz | 5. | 6. prosince 2009 | Bendigo, Austrálie | tvrdý | James Lemke | 6–1, 6–1 |
Finalista | 1. | 4. března 2010 | Kjóto, Japonsko | koberec (h) | Júiči Sugita | 6–4, 4–6, 1–6 |
Vítěz | 6. | 23. října 2010 | Glasgow, Skotsko | tvrdý | Daniel Evans | 6–2, 3–6, 6–3 |
Vítěz | 1. | 9. června 2013 | Nottingham, Spojené království | tráva | Benjamin Becker | 7–5, 4–6, 7–5 |
Finalista | 2. | 23. září 2013 | Napa, Spojené státy | tvrdý | Donald Young | 6–4, 4–6, 2–6 |
Finalista | 3. | 13. října 2013 | Tiburon, Spojené státy | tvrdý | Peter Polansky | 5–7, 3–6 |
Vítěz | 2. | 17. října 2013 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Tacuma Itó | 6–3, 5–7, 6–3 |
Vítěz | 3. | 27. listopadu 2013 | Jokohama, Japonsko | tvrdý | Go Soeda | 2–6, 7–6(7–3), 6–3 |
Vítěz | 4. | 24. listopadu 2013 | Tojota, Japonsko | koberec (h) | Júiči Sugita | 6–3, 6–2 |
Vítěz | 5. | 14. června 2015 | Surbiton, Spojené království | tráva | Denis Kudla | 6–7(4–7), 6–4, 7–6(7–5) |
Finalista | 4. | 21. června 2015 | Ilkley, Spojené království | tráva | Denis Kudla | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 6. | 1. listopadu 2015 | Traralgon, Austrálie | tvrdý | Jordan Thompson | 7–5, 6–3 |
Vítěz | 7. | 5. listopadu 2017 | Canberra, Austrálie | tvrdý | Taró Daniel | 7–6(7–4), 6–4 |
Vítěz | 8. | 19. listopadu 2017 | Tojota, Japonsko (2) | koberec (h) | Calvin Hemery | 7–6(7–3), 6–3 |
Vítěz | 9. | 20. května 2018 | Pusan, Jižní Korea | tvrdý | Vasek Pospisil | 7–6(7–4), 6–1 |
Finále soutěží družstev: 2 (0–2)
Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráči | soupeři | skóre |
---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | Davis Cup 2022 27. listopadu 2022 Málaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena | Alex de Minaur Thanasi Kokkinakis Max Purcell Jordan Thompson | Kanada | 0–2 |
Félix Auger-Aliassime Denis Shapovalov Vasek Pospisil Alexis Galarneau Gabriel Diallo | |||||
Finalista | 2. | Davis Cup 2023 26. listopadu 2023 Málaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena | Alex de Minaur Alexei Popyrin Max Purcell Jordan Thompson | Itálie | 0–2 |
Jannik Sinner Lorenzo Musetti Matteo Arnaldi Lorenzo Sonego Simone Bolelli |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matthew Ebden na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Matthew Ebden na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 13. června 2024
- ↑ ROGERS, Leigh. Ranking movers: De Minaur, Ebden return to career-highs. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2024-06-10 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Matthew Ebden makes 'pipe dream' come true, climbs to doubles World No. 1. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-02-26 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Matthew Ebden na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 13. června 2024
- ↑ Matthew Ebden na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 13. června 2024
- ↑ Isner Captures Third Newport Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-23 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Matthew Ebden na Wikimedia Commons
- Matthew Ebden na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Matthew Ebden na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Matthew Ebden na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Matthew Ebden na Facebooku
- Matthew Ebden na X (dříve Twitteru)
- Matthew Ebden na Instagramu
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Finská vlajka
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.