Matwé Middelkoop

Matwé Middelkoop
Matwé Middelkoop ve Wimbledonu 2019
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko[1]
Datum narození3. září 1983 (39 let)[1]
Místo narozeníLeerdam, Nizozemsko[1]
BydlištěBreda, Nizozemsko[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost85 kg[1]
Profesionál od2002[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 994 019 USD
Dvouhra
Poměr zápasů2–2
Tituly0 ATP, 15 Futures
Nejvyšší umístění197. místo (3. listopadu 2008)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo kvalifikace (2008)
French Open1. kolo kvalifikace (2008)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2013)
US Open3. kolo kvalifikace (2011)
Čtyřhra
Poměr zápasů210–182
Tituly14 ATP, 15 challengerů, 22 Futures
Nejvyšší umístění18. místo (6. února 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2021)
French Opensemifinále (2022, 2023)
Wimbledon2. kolo (2016, 2018, 2021)
US Openčtvrtfinále (2017)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2018)
French Openčtvrtfinále (2018)
Wimbledonsemifinále (2019)
US Open1. kolo (2018, 2021, 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230727a27. července 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matwé Middelkoop (3. září 1983 Leerdam) je nizozemský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour čtrnáct turnajů ve čtyřhře. Na challengerech ATPokruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2008 na 197. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2023 na 18. místě.

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2009 utkáním prvního kola světové skupiny proti Argentině, v němž prohrál závěrečnou dvouhru s Vassallem Arguellem. Argentinci zvítězili 5:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 6–3 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

Premiérový titul ze čtyřhry na okruhu ATP Tour vybojoval společně s krajanem Wesleym Koolhofem začátkem února na bulharském Garanti Koza Sofia Open 2016, kde si ve finále jako třetí nasazení poradili s rakousko-kanadskou dvojicí Philipp Oswald a Adil Shamasdin až v rozhodujícím supertiebreaku.[4] Druhý společný triumf zaznamenali na Generali Open Kitzbühel 2016 v rakouském Kitzbühelu, kde jako nejvýše nasazený pár zdolali nenasazené Rakušany Dennise Novaka s Dominicem Thiemem opět po zvládnutém supertiebreaku dvoubodovým rozdílem míčů.[5] Na začátku sezóny 2017 triumfoval potřetí s Koolhofem. V závěrečném utkání Apia International Sydney porazili britsko-brazilské turnajové jedničky Jamieho Murrayhi a Bruna Soarese po dvousetovém průběhu.[6]

Na grandslamu se nejdále probojoval do semifinále čtyřhry French Open 2022 a téže fáze mixu ve Wimbledonu 2019.

Soukromý život

Matwé Middelkoop se narodil do rodiny Petera a Olgy Middelkoopových. Tenis začal hrát v pěti letech. Za preferovaný povrch uvedl antuku, silný úder bekhend a oblíbený turnaj Australian Open.[1]

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 32 (14–18)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (1–3 Č)
ATP Tour 250 (13–15 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (11–8 Č)
antuka (3–8 Č)
tráva (0–2 Č)
Tituly dle prostředí
hala (7–11 Č)
venku (7–7 Č)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.7. února 2016Sofie, Bulharskotvrdý (h)Nizozemsko Wesley KoolhofRakousko Philipp Oswald
Kanada Adil Shamasdin
5–7, 7–6(11–9), [10–6]
Vítěz2.23. července 2016Kitzbühel, RakouskoantukaNizozemsko Wesley KoolhofRakousko Dennis Novak
Rakousko Dominic Thiem
2–6, 6–3, [11–9]
Vítěz3.14. ledna 2017Sydney, AustrálietvrdýNizozemsko Wesley KoolhofSpojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–3, 7–5
Finalista1.19. února 2017Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Nizozemsko Wesley KoolhofChorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
6–7(5–7), 3–6
Finalista2.23. července 2017Bastad, ŠvédskoantukaNizozemsko Sander ArendsRakousko Julian Knowle
Německo Philipp Petzschner
2–6, 6–3, [7–10]
Vítěz4.24. září 2017Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Česko Roman JebavýChile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4
Vítěz5.leden 2018Puné, IndietvrdýNizozemsko Robin HaaseFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Gilles Simon
7–6(7–5), 7–6(7–5)
Vítěz6.únor 2018Sofie, Bulharskotvrdý (h)Nizozemsko Robin HaaseChorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya
5–7, 6–4, [10–4]
Finalista3.duben 2018Budapešť, MaďarskoantukaArgentina Andrés MolteniSpojené království Dominic Inglot
Chorvatsko Franko Škugor
7–6(10–8), 1–6, [8–10]
Finalista4.květen 2018Lyon, FrancieantukaČesko Roman JebavýAustrálie Nick Kyrgios
USA Jack Sock
5–7, 6–2, [9–11]
Finalista5.červen 2018Antalya, TureckotrávaNizozemsko Sander ArendsBrazílie Marcelo Demoliner
Mexiko Santiago González
5–7, 7–6(8–6), [8–10]
Vítěz7.červenec 2018Umag, ChorvatskoantukaNizozemsko Robin HaaseČesko Roman Jebavý
Česko Jiří Veselý
6–4, 6–4
Finalista6.září 2018Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Česko Roman JebavýItálie Matteo Berrettini
Itálie Fabio Fognini
6–7(6–8), 6–7(4–7)
Finalista7.leden 2019Dauhá, KatartvrdýNizozemsko Robin HaaseBelgie David Goffin
Francie Pierre-Hugues Herbert
7–5, 4–6, [4–10]
Finalista8.únor 2019Marseille, Francietvrdý (h)Japonsko Ben McLachlanFrancie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
3–6, 7–6(7–4), [3–10]
Finalista9.duben 2019Marrákeš, MarokoantukaDánsko Frederik NielsenRakousko Jürgen Melzer
Chorvatsko Franko Škugor
4–6, 6–7(6–8)
Finalista10.29. září 2019Ču-chaj, ČínatvrdýBrazílie Marcelo DemolinerBelgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
6–7(2–7), 6–7(4–7)
Vítěz8.říjen 2019Moskva, Ruskotvrdý (h)Brazílie Marcelo DemolinerItálie Simone Bolelli
Argentina Andrés Molteni
6–1, 6–2
Vítěz9.únor 2020Córdoba, ArgentinaantukaBrazílie Marcelo DemolinerArgentina Leonardo Mayer
Argentina Andrés Molteni
6–3, 7–6(7–4)
Finalista11.říjen 2020Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Brazílie Marcelo DemolinerRakousko Jürgen Melzer
Francie Édouard Roger-Vasselin
2–6, 6–7(4–7)
Finalista12.25. října 2020Antverpy, Belgietvrdý (h)Indie Rohan BopannaAustrálie John Peers
Nový Zéland Michael Venus
3–6, 4–6
Finalista13.31. července 2021Kitzbühel, RakouskoantukaČesko Roman JebavýRakousko Alexander Erler
Rakousko Lucas Miedler
5–7, 6–7(5–7)
Vítěz10.27. srpna 2021Winston-Salem, Spojené státytvrdýSalvador Marcelo ArévaloChorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–7(5–7), 7–5, [10–6]
Vítěz11.24. října 2021Moskva, Ruskotvrdý (h)Finsko Harri HeliövaaraBosna a Hercegovina Tomislav Brkić
Srbsko Nikola Ćaćić
7–5, 4–6, [11–9]
Vítěz12.13. února 2022Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Nizozemsko Robin HaaseJižní Afrika Lloyd Harris
Německo Tim Pütz
4–6, 7–6(7–5), [10–5]
Finalista14.21. května 2022Ženeva, ŠvýcarskoantukaŠpanělsko Pablo AndújarChorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
6–2, 2–6, [3–10]
Finalista15.24. června 2022Eastbourne, Spojené královstvítrávaAustrálie Luke SavilleChorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 2–6
Finalista16.červenec 2022Hamburk, NěmeckoantukaIndie Rohan BopannaSpojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
2–6, 4–6
Vítěz13.říjen 2022Tel Aviv, Izraeltvrdý (h)Indie Rohan BopannaMexiko Santiago González
Argentina Andrés Molteni
6–2, 6–4
Finalista17.říjen 2022Antverpy, Belgietvrdý (h)Indie Rohan BopannaNizozemsko Tallon Griekspoor
Nizozemsko Botic van de Zandschulp
6–3, 3–6, [5–10]
Vítěz14.únor 2023Montpellier, Francietvrdý (h)Nizozemsko Robin HaaseUSA Maxime Cressy
Francie Albano Olivetti
7–6(7–4), 4–6, [10–6]
Finalista18.červenec 2023Gstaad, ŠvýcarskoantukaBrazílie Marcelo DemolinerŠvýcarsko Dominic Stricker
Švýcarsko Stan Wawrinka
6-7(8–10), 2–6

Tituly na challengerech ATP

Legenda
Challengery (0 D; 15 Č)

Čtyřhra (15 titulů)

č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.31. července 2005Valladolid, ŠpanělskotvrdýRakousko Alexander PeyaNizozemsko Jasper Smit
Belgie Stefan Wauters
7–6(9–7), 6–3
2.15. dubna 2007Chiasso, ŠvýcarskoantukaNizozemsko Bart BeksRumunsko Teodor-Dacian Crăciun
Rumunsko Victor Crivoi
7–6(7–2), 7–5
3.13. července 2014Scheveningen, NizozemskoantukaNizozemsko Boy WesterhofRakousko Martin Fischer
Nizozemsko Jesse Huta Galung
6–4, 3–6, [10–6]
4.6. února 2015Glasgow, Spojené královstvítvrdý (h)Nizozemsko Wesley KoolhofUkrajina Sergej Bubka
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
6–1, 6–4
5.2. května 2015Turín, ItálieantukaNizozemsko Wesley KoolhofChorvatsko Dino Marcan
Chorvatsko Antonio Šančić
4–6, 6–3, [10–5]
6.4. července 2015Marburg, NěmeckoantukaNizozemsko Wesley KoolhofNěmecko Tobias Kamke
Německo Simon Stadler
6–1, 7–5
7.15. srpna 2015Praha, ČeskoantukaNizozemsko Wesley KoolhofBělorusko Sergej Betov
Rusko Michail Jelgin
6–4, 3–6, [10–7]
8.11. září 2015Sevilla, ŠpanělskoantukaNizozemsko Wesley KoolhofItálie Marco Bortolotti
Polsko Kamil Majchrzak
7–6(7–5), 6–4
9.26. září 2015Trnava, SlovenskoantukaNizozemsko Wesley KoolhofPolsko Kamil Majchrzak
Francie Stéphane Robert
6–4, 6–2
10.25. října 2015Brest, Francietvrdý (h)Nizozemsko Wesley KoolhofSpojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
3–6, 6–4, [10–6]
11.16. ledna 2016Bangkok, ThajskotvrdýNizozemsko Wesley KoolhofNěmecko Gero Kretschmer
Německo Alexander Satschko
6–3, 7–6(7–1)
12.19. června 2016Ilkley, Spojené královstvítrávaNizozemsko Wesley KoolhofBrazílie Marcelo Demoliner
Pákistán Ajsám Kúreší
7–6(7–5), 0–6, [10–8]
13.31. července 2016Scheveningen, NizozemskoantukaNizozemsko Wesley KoolhofNizozemsko Tallon Griekspoor
Nizozemsko Tim van Rijthoven
6–1, 3–6, [13–11]
14.26. listopadu 2016Andria, Itáliekoberec (h)Nizozemsko Wesley KoolhofČesko Roman Jebavý
Česko Zdeněk Kolář
6–3, 6–3
15.13. května 2017Aix-en-Provence, FrancieantukaNizozemsko Wesley KoolhofNěmecko Andre Begemann
Francie Jérémy Chardy
2–6, 6–4, [16–14]

Tituly na okruhu Futures

Legenda
ITF (15 D; 22 Č)

Dvouhra (15 titulů)

č.datumturnajpovrchporažený finaslistavýsledek
1.4. září 2006Enschede, NizozemskoantukaNizozemsko Boy Westerhof7–5, 6–7, 6–3
2.22. ledna 2007Deauville, Francieantuka (h)Maroko Rabie Chaki6–3, 3–6, 7–6
3.12. února 2007Cartagena, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Adrián Menéndez-Maceiras7–5, 4–6, 6–0
4.12. listopadu 2007Kigali, RwandaantukaLitva Gvidas Sabeckis7–5, 6–3
5.19. listopadu 2007Kampala, UgandaantukaTogo Komlavi Loglo6–3, 7–5
6.26. listopadu 2007Chartúm, SúdánantukaEgypt Sherif Sabry6–3, 6–2
7.3. prosince 2007Chartúm, SúdánantukaSeverní Makedonie Predrag Rusevskibez boje
8.10. března 2008Abidžan, Pobřeží slonovinytvrdýFrancie Jeremy Blandin6–7, 6–4, 6–1
9.15. března 2010Wetzikon, ŠvýcarskokoberecŠvýcarsko Sandro Ehrat6–3, 6–4
10.7. června 2010Apeldoorn, NizozemskoantukaFrancie Mathieu Rodrigues6–1, 6–4
11.30. srpna 2010Middelburg, NizozemskoantukaBelgie Niels Desein7–6, 6–2
12.25. dubna 2011Vicenza, ItálieantukaArgentina Juan-Martín Aranguren7–5, 2–6, 6–4
13.17. července 2011Knokke, BelgieantukaFrancie Julien Obry6–2, 6–3
14.8. července 2012Middelburg, NizozemskoantukaBelgie Niels Desein4–6, 6–2, 6–3
15.26. října 2014Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýEgypt Mohamed Safwat7–5, 2–6, 6–3

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok200220032004200520062007200820092010201120122013201420152016
Pořadí957. 581. 374. 589. 469. 328. 200. 340. 272. 304. 254. 345. 610. 791. 674.

Čtyřhra

Rok200220032004200520062007200820092010201120122013201420152016
Pořadí841. 654. 368. 247. 389. 407. 155. 782. 315. 301. 340. 450. 291. 66. 57.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matwé Middelkoop na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Matwé Middelkoop na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 15. října 2016
  2. Matwé Middelkoop na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230727a27. července 2023
  3. Matwé Middelkoop na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230308a8. března 2023
  4. ATP Staff. Dutch Duo Save Two M.P. For Sofia Title [online]. ATP Tour, 2016-02-07 [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ATP Staff. Koolhof/Middelkoop Claim Second Title Of 2016 [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ATP Staff. Last In, Last To Leave, Middelkoop & Koolhof Win Sydney [online]. ATP Tour, 2017-01-14 [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Middelkoop WM19 (5) (48521958517).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Middelkoop WM19 (5)