Matylda Synková
Matylda Synková | |
---|---|
Poslankyně Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1949 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ (od r. 1926) |
Narození | 9. března 1906 Brumov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. srpna 1949 Praha Československo |
Choť | Otto Synek |
Profese | politička |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Matylda Synková, rozená Matoušková (9. března 1906 Brumov – 3. srpna 1949 Praha[1]), byla česká a československá odbojářka, politička Komunistické strany Československa a poválečná poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.
Biografie
Poté, co absolvovala obchodní školu, nastoupila jako úřednice ve sklárně továrníka Schreibera v osadě Svatá Sidonie. V roce 1926 vstoupila do KSČ. V roce 1928 byla propuštěna ze zaměstnání kvůli podílu na organizování stávky sklářů. Nastoupila pak v Praze jako profesionální funkcionářka odborů a KSČ. V roce 1934 se jejím manželem stal Otto Synek, jeden z předních komunistických aktivistů, který od roku 1935 zasedal v Národním shromáždění. V únoru byla 1939 zatčena v Praze spolu se svým mužem kvůli vydávání letáků. V Plzni byla odsouzena na sedm měsíců. Po návratu z vězení se zapojila do ilegálních aktivit KSČ. V únoru 1941 byla společně s mužem opět zatčena. Manžel byl popraven, ona deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Zde byla až do konce války.[2][3]
Po návratu do vlasti se stala opět profesionální funkcionářkou KSČ v Praze, kde vedla ženský odbor. Stala se členkou Zemského národního výboru a působila v propagační komisi Ústředního národního výboru města Prahy.[2] V parlamentních volbách v roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Setrvala zde do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. V parlamentu zasedala až do své smrti v roce 1949. Pak ji nahradila Marie Šplíchalová.[4][5]
Zastávala i významné stranické funkce. VIII. sjezd KSČ ji zvolil za členku Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ji potvrdil ve funkci.[6] 1. července 1949 byla jmenována zástupkyní ministra ochrany práce a sociální péče. Z její iniciativy došlo k přijetí zákona na ochranu matek. Zasloužila se rovněž o vybudování prvního československého závodu na výrobu penicilinu. V roce 1955 po ní bylo pojmenováno náměstí v Brumově-Bylnici a v roce 1956 byla na jejím rodném domě odhalena pamětní deska.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Matylda Synková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b 35. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Matylda Synková-Matoušková [online]. knihovna-brumov.byl.cz [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“