Mauno Koivisto

Mauno Koivisto
Mauno Koivisto (1967)
9. prezident Finska
Ve funkci: 27. ledna 1982 – 1. března 1994
Předchůdce	Urho Kaleva Kekkonen
Nástupce	Martti Ahtisaari
46. a 55. předseda vlády Finska
Ve funkci: 26. května 1979 – 26. ledna 1982
Předchůdce	Kalevi Sorsa
Nástupce	Kalevi Sorsa
Ve funkci: 3. března 1968 – 14. května 1970
Předchůdce	Rafael Paasio
Nástupce	Teuvo Aura
Místopředseda vlády Finska
Ve funkci: 23. února 1972 – 4. září 1972
Předchůdce	Päiviö Hetemäki
Nástupce	Ahti Karjalainen
Ministr financí
Ve funkci: 23. února 1972 – 4. září 1972
Předchůdce	Päiviö Hetemäki
Nástupce	Johannes Virolainen
Ve funkci: 27. května 1966 – 31. prosince 1967
Předchůdce	Esa Kaitila
Nástupce	Eino Raunio
Stranická příslušnost
Členství	Sociálně demokratická strana
Narození	25. listopadu 1923 Turku, Finsko
Úmrtí	12. května 2017 (ve věku 93 let) Meilahti Tower Hospital
Místo pohřbení	hřbitov Hietaniemi
Choť	Taimi Koivisto
Děti	Assi Koivisto
Profese	politik
Náboženství	luteránství
Ocenění	Memorial medal of the Winter War (1940) Medal of Liberty, 2nd Class (1944) Memorial medal of the Continuation War (1956) velkokříž Řádu bílé růže (1970) Řád praporu Maďarské lidové republiky (1971) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Mauno Koivisto
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mauno Henrik Koivisto [ˈmɑuno ˈhenrik ˈkoiʋisto] (25. listopadu 1923 Turku – 12. května 2017 Helsinky) byl v letech 1982 až 1994 9. prezidentem Finska. Byl také prvním sociálním demokratem zvoleným do této funkce. Vystřídal v úřadě Urha Kaleva Kekkonena. Po Koivistovi se v roce 1994 stal desátým prezidentem taktéž sociální demokrat Martti Ahtisaari.

Život

V šestnácti se přihlásil jako dobrovolník do zimní války, bojoval i v pokračovací válce. Po válce vystudoval filozofii a sociologii.^[1] Stal se též členem sociální demokracie. V letech 1966–1967 a roku 1972 byl ministrem financí. V letech 1968–1970 a znovu 1979–1982 byl předsedou vlády. Po rezignaci Urho Kekkonena na prezidentský post roku 1982 byl zvolen prezidentem.

Během svého prezidentování učinil tento úřad méně ofenzivním, než v časech svého předchůdce, a uvolnil tak více prostoru parlamentu.^[2] Koivisto patřil k hlavním kritikům nadměrného vlivu svého předchůdce na vládní kabinety. V prezidentském úřadě ho zastihla perestrojka v SSSR a jeho následný rozpad. Koivisto toho využil k tomu, aby vyvedl Finsko z mezinárodní izolace, jež vycházela z jeho statusu neutrality během studené války. Ještě před rozpadem SSSR jednostranně vypověděl smlouvy, jež Finsko činily závislým na Sovětském svazu: Pařížskou smlouvu z roku 1947 i Smlouvu o přátelství a spolupráci z roku 1948. Přesto měl silný a dobrý vztah s posledním sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Podobnou vazbu měl s americkým protějškem Georgem Bushem, díky čemuž oba světové vůdce přesvědčil, aby se v roce 1990 sešli v Helsinkách na zvláštním summitu. Roku 1992 požádal Mauno Koivisto o členství Finska v Evropském hospodářském společenství, které poté schválili Finové jasnou většinou v referendu.

Byl proslulý svým suchým humorem. V závěru života trpěl Alzheimerovou chorobou.

Vyznamenání

Bibliografie

• Sosiaaliset suhteet Turun satamassa, Turku, 1956
• Linjan vetoa, 1968
• Väärää politiikka, 1978 ISBN 951-26-1511-8
• Tästä lähtien, 1981 ISBN 951-26-2285-8
• Politiikkaa ja politikointia, 1978-81; 1988
• Maantiede ja historiallinen kokemus: Ulkopoliittisia kannanottoja, 1992 ISBN 951-1-12614-8
• Kaksi kautta, 1994 ISBN 951-26-3947-5
• Historian tekijät, 1995 ISBN 951-26-4082-1
• Liikkeen suunta, 1997 ISBN 951-26-4272-7
• Koulussa ja sodassa, 1998 ISBN 951-26-4384-7
• Venäjän idea, 2001 ISBN 951-31-2108-9

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maunu Koivisto na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mauno Koivisto na Wikimedia Commons
• Tihonen, Seppo: The Finnish Presidency as an Institution, 1999