Mauno Mannelin

Mauno Mannelin
Mauno Mannelin (1943)
Rodné jméno	Mauno Ilmari Mannelin
Narození	15. ledna 1910 Urjala
Úmrtí	11. července 1990 (ve věku 80 let)
Povolání	fotograf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mauno Ilmari Mannelin (15. ledna 1910 – 11. července 1990)^[1] byl finský fotograf aktivní více než padesát let, od roku 1929 do konce 80. let. Již ve 30. letech se specializoval na průmyslovou fotografii. Přestávka v práci byla pouze během zimních a pokračovacích válek.

Dětství a rodina

Mauno Mannelin se narodil v roce 1910 v Urjale. Jeho otec, Kalle Mannelin, pocházel z rodu Haritunů z Urjaly a pracoval ve stavebních pracích v Urjale a později mimo jiné na panství Backas v Helsinkách, kam se Mauno se svým otcem v mládí přestěhoval. Maunova matka Sandra pocházela z Punkalaitume. Mauno si udržoval spojení se svým rodištěm. Jeho bratranec „Topi“ Riutta se často účastnil Maunových cest, měl letní chatu ve Vehkajärvi na hranici mezi Urjalou a Punkalaitume. Bratr Maunona Mannelina, Veikko, se také přestěhoval do helsinské obce na venkově. Se stejnojmenným synem pracoval jako řidič auta. Za zmínku stojí, že otec Maunovy matky, Robert Sahlberg, přezdívaný „Janne z Kuoppalanu“, byl vědec. Lidé k němu přicházeli z daleka prosit o radu.

Rodina a domov

Mauno Mannelin a Irene Luomala se vzali 4. června 1933. Maunově ženě Irene Mannelin (* 10. března 1916) bylo pouhých 17 let, když se vdala. Děti Mauna a Irene byly Ritva (* 23.11.1933), Tapio (* 18.6.1939), Pertti (* 4.3.1943) a Kyösti (* 27.10.1950). Nejstarší synové pracují jako fotografové, dcera jako třídní učitelka a nejmladší syn jako podnikatel v ofsetovém tisku. Mauno měl devět vnoučat, z nichž jedno zemřelo mladé při nehodě. Mauno a Irene nejprve žili v Malmi na Helsingintie 12, odkud se po válce přestěhovali do samostatného domu na adrese Vilpo 61, která se později přejmenovala na Paavolantie 6.

Pracovní kariéra

Mauno Mannelin začal pracovat v mládí na pracovišti svého otce v Backas manor, kde pracoval ve stavebních pracích mimo jiné jako zednický pomocník. Po získání řidičského průkazu se stal řidičem společnosti Pohjanheimo, která působila ve filmovém a fotografickém průmyslu. Práce fotografa ho zaujala natolik, že přesvědčil Pohjanheima, aby ho zasvětil do tajů fotografie. Zaměstnavatel s tím souhlasil pouze za peněžitou náhradu. Společnost Pohjanheimo provozovala fotografické studio Ortho v Helsinkách na Bulevardi 7.^[2]

Mannelin opustil Pohjanheimo pro svou první nezávislou práci, kterou bylo pořizování snímků s turné Tivoli v roce 1929. Po roce branné služby získal Mauno v březnu 1931 dlouhodobého klienta z Finského odborového svazu, pro jehož časopis popisoval průmysl a obchod v průběhu 30. let. V důsledku toho pocházejí fotografie Mauna z celého Finska, zejména z Helsinek, Turku, Viipuru, Tampere, Oulu, Kemi a Lappeenranty. Za tu dobu si Mauno vytvořil spoustu vztahů s fotografovanými společnostmi, které si také objednávaly kopie fotografií pro sebe.

Zatímco ve 30. letech byly fotografovanými objekty areály družstevních prodejen a jejich provoz a různá průmyslová odvětví, od 50. let se Mannelin specializoval zejména na lesy a lesní průmysl, strojírenský lesnický průmysl, těžbu a kamenický průmysl.

Fotografické provozy

Mannelin měl v prostorách na Helsingintie 12 nejen byt, ale také fotografickou firmu a laboratoř. Na počátku 60. let se fotografické studio přestěhovalo do budovy KOP na Kirkonkyläntie 4 a brzy poté Mauno přenechal ateliér svým dvěma synům, Tapiovi a Pertimu. Maunova manželka Irene provozovala v souvislosti s ateliérem květinářství, ale v případě potřeby pořizovala i pasové fotografie. Poté, co se Tapio a Pert pohádali, si Tapio nejprve založil vlastní obchod v Malminraiti a po několika letech si vybudoval vlastní fotografické studio na Varpustie v Tapaninkylä. Pertti pokračoval v provozu fotoateliéru pod názvem Foto Mannelin.

Odkaz Mauna Mannelina

Když Mauno začal v 70. letech stárnout, omezil své fotografické výlety a začal nabízet své foto negativy muzeím. Navíc mnoho společností své archivy snímků darovalo například lesnímu muzeu Lusto jako Maunovo dědictví. Některé z těchto fotografií jsou v muzeích jako papírové kopie. Mannelinovy obrázky lze nalézt například na stránkách muzeí Finna. Asi 30.400 negativů muzeu darovala vlastní vnučka Johannes Moisio. Nejstarší z těchto obrázků jsou zobrazeny na stránce „Mauno Mannel 1910–1990“ na Facebooku.

Galerie

• 

  Továrna na barvy Tikkurila (Ab Schildt & Hallberg Oy). Tikkurila / Jokiniemi, Vantaa, oblast Helsinky, Finsko, 1930

• 

  Továrna na barvy Tikkurila (Ab Schildt & Hallberg Oy). Tikkurila / Jokiniemi, Vantaa, 1930

• 

  Lesní stroj Pika-50 během kácení Metsähallitus, Savukoski, 1972

• 

  Allis-Chalmers HD3, Tapanila Kesko, 1961

• 

  Opalování dřeva opalovací žehličkou, Urjala, 1934

• 

  Papírna, Haarla, 1954

• 

  Papírna, Haarla, 1954

• 

  Pytlování krmiva v továrnách Hankkija v Malmi, 1957

• 

  Branderova pekárna, 1930–1940

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mauno Mannelin (valokuvaaja) na finské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mauno Mannelin na Wikimedia Commons