Maurice Sarrail

Maurice Sarrail
Francouzský generál Sarrail
Narození	6. duben 1856 Carcassonne
Úmrtí	23. březen 1929 Paříž
Místo pohřbení	krypta Saint-Louis-des-Invalides
Vojenská kariéra
Hodnost	Divizní generál
Doba služby	1877 – 1925
Sloužil	Třetí Francouzská republika
Složka	Armáda Francie
Velel	3. armáda 4. pěší divize 6. armádní skupina 8. armádní sbor 12. pěší divize
Války	První světová válka Syrská revoluce
Bitvy	První bitva na Marně Bitva u Verdunu Balkánská fronta
Vyznamenání	Řád čestné legie Médaille militaire Válečný kříž 1914-1918[1]
multimediální obsah na Commons

Maurice Paul Emmanuel Sarrail (6. dubna 1856, Carcassonne – 23. březen 1929, Paříž) byl francouzský generál z dob první světové války.

Narodil se 6. dubna 1856, čtyři roky po nástupu Napoleona III. na trůn v jihofrancouzském Carcassonne.^[2] Do prestižní francouzské vojenské akademie (École Spéciale Militaire) v Saint-Cyru vstoupil v roce 1875. Školu vystudoval 1. října 1877 jako třetí nejlepší žák ročníku. Sloužil v Alžírsku a zúčastnil se také tažení na jihu Tuniska. Současně měl hodnost podporučíka (Sous-lieutenant) pěchoty. Mezi lety 1883 a 1885 studoval na vyšší francouzské vojenské škole – na Válečné akademii (École supérieure de guerre). V říjnu 1882 byl povýšen na poručíka (Lieutenant), v roce 1887 do hodnosti kapitána (Capitaine) a o deset let později v roce 1897 byl jmenován šéfem praporu. Po vypuknutí nechvalně známé Dreyfusovy aféry v roce 1900 si ho francouzský ministr války generál André vybral jako svého poradce a stali se dobrými přáteli. Ve funkci poradce zůstal až do roku 1907. Od února 1901 do února 1904 byl ředitelem akademie (École Militaire d'Infanterie) v Saint-Maixent-l'École. Rok po svém jmenování ředitelem akademie byl povýšen na podplukovníka (Lieutenant-colonel). Od roku 1904 do roku 1906 byl zároveň velitelem vojenské stráže Poslanecké sněmovny v Palais Bourbon. Poté byl od 7. března 1907 do 27. března 1911 velitelem pěchoty ministerstva války. V roce 1908 se stal brigádním generálem (Général de brigade). Od 27. března 1911 velel 12. pěší divizi (12e division d'infanterie), součásti 6. armádní skupiny (6e corps d'armée) a od 1. října 1913 byl převelen do vedení 4. pěší divize (4e division d'infanterie).^[3]

Za první světové války patřil k nejstarším francouzským generálům.^[4] 2. září 1913 nahradil generála Ruffeyho sesazeného generálem Joffrem ve velení 3. armády (IIIe Armée) v Ardenách^[5] a v této funkci vydržel až do 22. července 1915, kdy ho generál Joffre také sesadil. Zároveň dne 1. listopadu 1913 byl jmenován velitelem 8. armádního sboru (8e corps d’armée) v Bourges.^[2] Spolu s touto armádou se také zúčastnil první bitvy na Marně a podařilo se mu odrazit německý útok. Jeho podíl na francouzském vítězství byl stejný jako podíl maršála Focha a generála Gallieniho. Na západní frontě se také zúčastnil bitvy u Verdunu. V říjnu 1915 byl z politických důvodů odeslán s francouzskou orientální armádou (Armée française d'Orient) do Soluně, kam dorazil 5. října 1915.^[6] A o rok později v lednu 1916 převzal velení všech spojeneckých armád na bojišti v Makedonii. S jeho souhlasem vyhlásil velitel francouzské posádky města Korçë Henry Descoin autonomní Albánskou republiku Korçë s Themistoklem Gërmenjimem v čele. V listopadu 1916 se mu podařilo po bitvě u makedonského Monastiru (Bitoly) toto město dobýt. Kvůli neúspěšné ofenzivě byl 14. prosince 1917 zbaven funkce novým francouzským premiérem Clemenceauem a ve funkci nahrazen generálem Guillaumatem. Sarrail totiž nedokázal vytvořit ducha vzájemné důvěry mezi mnohonárodnostními jednotkami.^[7] Do konce války zbýval necelý rok a Sarrail tak během ní již nezaujal žádné významnější místo a do jejího průběhu nezasáhl.^[3]

Do zálohy přešel ještě před skončením první světové války 6. dubna 1914.

Jeho političtí přátelé pro něj ale přes jeho penzionování získali výhodné místo v roce 1924, kdy byl odeslán jako významný vojenský činitel do Sýrie. Tam se také zúčastnil potlačování syrské revoluce o rok později, v roce 1925 a nařídil ostřelování Damašku.^[3][8]

Zemřel o pět let později v den pohřbu maršála Focha^[1] 23. března 1929 v úplném ústraní^[9] a byl pohřben v pařížské Invalidovně.^[10]

Byly po něm pojmenovány ulice v Remeši, Le Havre, Rouen, Bagneux, Saint-Just-en-Chaussée, Créteil, Montauban, La Rochelle, Saintes, Roubaix, Châlons-en-Champagne, Besançon, Paříži a v Saint-Dizier, bulváry Montpellier a v Lunel, místa v Alžíru, Bordeaux a v Nantes-Rezé, dok v Lyonu, škola v Pont-Sainte-Marie a má postavenou také sochu u Verdunu.^[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maurice-Paul-Emmanuel Sarrail na francouzské Wikipedii.

• ALEXANDER, Martin S. The Republic in Danger. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. 588 s. ISBN 978-05-215-2429-2. (anglicky) 
• BARR, James. A Line in the Sand. [s.l.]: W. W. Norton & Company, 2012. 464 s. Dostupné online. ISBN 978-03-930-7065-1. (anglicky) 
• MEYER, G. J. A World Undone. [s.l.]: Delacorte Press, 2007. 816 s. ISBN 978-05-533-8240-2. (anglicky) 
• SARRAIL, Maurice. Mon Commandement En Orient. [s.l.]: Ulan Press, 2012. 446 s. (francouzsky) 
• TANENBAUM, Jan Karl. General Maurice Sarrail, 1856-1929. Chapel Hill: The University of North Carolina Press, 2011. 312 s. Dostupné online. ISBN 978-08-078-9793-5. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maurice Sarrail na Wikimedia Commons