Max Fanta
Max Fanta | |
---|---|
Narození | 2. února 1858 Libochovice ![]() |
Úmrtí | 3. srpna 1925 (ve věku 67 let) Praha ![]() |
Povolání | vynálezce, farmaceut a podnikatel |
Choť | Berta Fantová |
Děti | Elsa dcera Otto Fanta syn |
Příbuzní | Martin S. Bergmann (vnuk) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Max Fanta (2. února 1858 Libochovice – 3. srpna 1925 Praha[1]) byl pražský židovský lékárník, vynálezce Fantovy misky. Nicholas Murray, autor životopisu Franze Kafky, označil Maxe Fantu za jednoho z nejvýznamnějších farmaceutů v Praze.[2]
Život

V roce 1884 se Max Fanta oženil s Bertou Sohrovou ze zámožné židovské rodiny. Její matka, Emilie Sohrová pro novomanžele zakoupila v Praze dům U kamenného beránka na Staroměstském náměstí, kde si Max Fanta zřídil lékárnu..[3] V témže domě se manželům Fantovým později narodily obě děti, Elsa (1886–1969) a Otto (1890–1940). Kromě toho zakoupila Maxova tchyně rodinám svých dcer Berty a Idy letní dům v Podbabě na předměstí Prahy.[4]
Maxova manželka Berta provozovala v jejich domě U Kamenného beránka (nazývaného podle názvu lékárny i U bílého jednorožce) na přelomu 19. a 20. století literární a kulturní salon. Podle Stacha měl být Max Fanta při těchto setkáních často spíše zamlklý a duchem nepřítomný.[3] Scházely se zde významné osobnosti tehdejší Prahy, od roku 1903 tu býval častým hostem Franz Kafka, kterého přivedl Felix Weltsch.[5] Mezi další hosty patřili Max Brod, Franz Werfel, či Samuel Hugo Bergmann, přítel Franze Kafky z dob studií, za něhož se v roce 1908 vdala dcera Fantových, Elsa. Dále zde bývali např. antroposof Rudolf Steiner, filosof Christian von Ehrenfels. V letech 1911–1912 zde Albert Einstein hrával na housle duety s klavíristkou Otýlií Nagelovou. Einsteinovým návštěvám je věnována pamětní deska s reliéfem fyzikovy hlavy.
Farmaceutické vynálezy

Ke zjednodušení výroby mastí a krémů zkonstruoval Max Fanta, po něm pojmenovanou a dosud používanou Fantovu misku. Kvůli možné kontaminaci jinými léčivy jsou tyto misky zhotoveny z melaminových pryskyřic, či stále častěji z ušlechtilé oceli nebo ze skla.[6]
Tuto „novou třecí misku pro receptury“ si nechal roku 1903 v Praze patentovat.[7][8] V roce 1904 byly představeny v časopise Vierteljahresschrift für praktische Pharmazie Německého sdružení lékárníků jak Fantova miska, tak Fantův sterilizovaný solný roztok Serum anorganicum Truneček[ujasnit] k podkožnímu užití při arterioskleróze.[9]
Odkazy
Literatura
- Else Bergmannová: Familiengeschichte. Manuskript, Tel Aviv, konec 40. let. Výbor z: Albert Lichtblau (vyd.): Als hätten wir dazugehört. Wien: Böhlau, 1999, str. 397–417.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Fanta na německé Wikipedii.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Archivováno 2. 7. 2020 na Wayback Machine. židovské náboženské obce v Praze
- ↑ Nicholas Murray: Kafka. Yale University Press, 2004. ISBN 978-0-300-10631-2. Str. 58.
- ↑ a b Reiner Stach: Kafka: Die frühen Jahre. Nakl. S. Fischer, 2014. ISBN 978-3-10-403158-3.
- ↑ Wilma Iggers: Frauenleben in Prag: Ethnische Vielfalt und kultureller Wandel seit dem 18. Jahrhundert. Nakl. Böhlau, Wien 2000. ISBN 978-3-205-98759-8. Str. 415.
- ↑ Peter-André Alt: Franz Kafka: Der ewige Sohn. Eine Biographie. C.H.Beck, 2008. ISBN 978-3-406-57535-8. Str. 118.
- ↑ Benjamin Wessinger: Resolution der Pharmazieräte: Das Ende der Melamin-Fantaschalen? In: Deutsche Apotheker Zeitung, 17. listopadu 2014.
- ↑ Pharmazeutische Zentralhalle für Deutschland (sv. 44). T. Steinkopff., 1903. Str. 341.
- ↑ Kaiserliches Patentamt (vyd.): Patentblatt (sv. 30, díl 1). C. Heymanns Verlag, 1906. Str. 398.
- ↑ Deutscher Apotheker-Verein: Vierteljahresschrift für praktische Pharmazie (sv. 1). 1904. Str. 143 bzw. Str. 176.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Fanta
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Staroměstské náměstí, Dům U bílého jednorožce, též U Kamenného beránka, salon Berty Fantové