Max Fanta

Max Fanta
Max Fanta
Narození	2. února 1858; Libochovice ; Rakouské císařství
Úmrtí	3. srpna 1925 (ve věku 67 let); Praha ; Československo
Povolání	vynálezce a farmaceut
Choť	Berta Fantová
Děti	Elsa dcera; Otto Fanta syn
Příbuzní	Martin S. Bergmann (vnuk)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Max Fanta (2. února 1858 Libochovice – 3. srpna 1925 Praha^[1]) byl pražský židovský lékárník, vynálezce Fantovy misky. Nicholas Murray, autor životopisu Franze Kafky, označil Maxe Fantu za jednoho z nejvýznamnějších farmaceutů v Praze.^[2]

Život

V roce 1884 se Max Fanta oženil s Bertou Sohrovou ze zámožné židovské rodiny. Její matka, Emilie Sohrová pro novomanžele zakoupila v Praze dům U kamenného beránka na Staroměstském náměstí, kde si Max Fanta zřídil lékárnu..^[3] V témže domě se manželům Fantovým později narodily obě děti, Elsa (1886–1969) a Otto (1890–1940). Kromě toho zakoupila Maxova tchyně rodinám svých dcer Berty a Idy letní dům v Podbabě na předměstí Prahy.^[4]

Maxova manželka Berta provozovala v jejich domě U Kamenného beránka (nazývaného podle názvu lékárny i U bílého jednorožce) na přelomu 19. a 20. století literární a kulturní salon. Podle Stacha měl být Max Fanta při těchto setkáních často spíše zamlklý a duchem nepřítomný.^[3] Scházely se zde významné osobnosti tehdejší Prahy, od roku 1903 tu býval častým hostem Franz Kafka, kterého přivedl Felix Weltsch.^[5] Mezi další hosty patřili Max Brod, Franz Werfel, či Samuel Hugo Bergmann, přítel Franze Kafky z dob studií, za něhož se v roce 1908 vdala dcera Fantových, Elsa. Dále zde bývali např. antroposof Rudolf Steiner, filosof Christian von Ehrenfels. V letech 1911–1912 zde Albert Einstein hrával na housle duety s klavíristkou Otýlií Nagelovou. Einsteinovým návštěvám je věnována pamětní deska s reliéfem fyzikovy hlavy.

Farmaceutické vynálezy

Ke zjednodušení výroby mastí a krémů zkonstruoval Max Fanta, po něm pojmenovanou a dosud používanou Fantovu misku. Kvůli možné kontaminaci jinými léčivy jsou tyto misky zhotoveny z melaminových pryskyřic, či stále častěji z ušlechtilé oceli nebo ze skla.^[6]

Tuto „novou třecí misku pro receptury“ si nechal roku 1903 v Praze patentovat.^[7]^[8] V roce 1904 byly představeny v časopise Vierteljahresschrift für praktische Pharmazie Německého sdružení lékárníků jak Fantova miska, tak Fantův sterilizovaný solný roztok Serum anorganicum Truneček^[ujasnit] k podkožnímu užití při arterioskleróze.^[9]

Odkazy

Literatura

Else Bergmannová: Familiengeschichte. Manuskript, Tel Aviv, konec 40. let. Výbor z: Albert Lichtblau (vyd.): Als hätten wir dazugehört. Wien: Böhlau, 1999, str. 397–417.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Fanta na německé Wikipedii.

↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Archivováno 2. 7. 2020 na Wayback Machine. židovské náboženské obce v Praze
↑ Nicholas Murray: Kafka. Yale University Press, 2004. ISBN 978-0-300-10631-2. Str. 58.
↑ ^a ^b Reiner Stach: Kafka: Die frühen Jahre. Nakl. S. Fischer, 2014. ISBN 978-3-10-403158-3.
↑ Wilma Iggers: Frauenleben in Prag: Ethnische Vielfalt und kultureller Wandel seit dem 18. Jahrhundert. Nakl. Böhlau, Wien 2000. ISBN 978-3-205-98759-8. Str. 415.
↑ Peter-André Alt: Franz Kafka: Der ewige Sohn. Eine Biographie. C.H.Beck, 2008. ISBN 978-3-406-57535-8. Str. 118.
↑ Benjamin Wessinger: Resolution der Pharmazieräte: Das Ende der Melamin-Fantaschalen? In: Deutsche Apotheker Zeitung, 17. listopadu 2014.
↑ Pharmazeutische Zentralhalle für Deutschland (sv. 44). T. Steinkopff., 1903. Str. 341.
↑ Kaiserliches Patentamt (vyd.): Patentblatt (sv. 30, díl 1). C. Heymanns Verlag, 1906. Str. 398.
↑ Deutscher Apotheker-Verein: Vierteljahresschrift für praktische Pharmazie (sv. 1). 1904. Str. 143 bzw. Str. 176.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Fanta

[matrikaZ-1] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Archivováno 2. 7. 2020 na Wayback Machine. židovské náboženské obce v Praze

[2] Nicholas Murray: Kafka. Yale University Press, 2004. ISBN 978-0-300-10631-2. Str. 58.

[Stach-3] Reiner Stach: Kafka: Die frühen Jahre. Nakl. S. Fischer, 2014. ISBN 978-3-10-403158-3.

[4] Wilma Iggers: Frauenleben in Prag: Ethnische Vielfalt und kultureller Wandel seit dem 18. Jahrhundert. Nakl. Böhlau, Wien 2000. ISBN 978-3-205-98759-8. Str. 415.

[5] Peter-André Alt: Franz Kafka: Der ewige Sohn. Eine Biographie. C.H.Beck, 2008. ISBN 978-3-406-57535-8. Str. 118.

[6] Benjamin Wessinger: Resolution der Pharmazieräte: Das Ende der Melamin-Fantaschalen? In: Deutsche Apotheker Zeitung, 17. listopadu 2014.

[7] Pharmazeutische Zentralhalle für Deutschland (sv. 44). T. Steinkopff., 1903. Str. 341.

[8] Kaiserliches Patentamt (vyd.): Patentblatt (sv. 30, díl 1). C. Heymanns Verlag, 1906. Str. 398.

[9] Deutscher Apotheker-Verein: Vierteljahresschrift für praktische Pharmazie (sv. 1). 1904. Str. 143 bzw. Str. 176.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Navigation

Navigace

Tématické portály