Max Julius Coudenhove

Max Julius Coudenhove
Max Julius Coudenhove roku 1911
14. český místodržitel
Ve funkci: 1915 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Předchůdce	František Antonín z Thun-Hohensteinu
Nástupce	zánik instituce
Slezský zemský prezident
Ve funkci: 1908 – 1915
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Karl Heinold
Nástupce	Adalbert von Widmann
Narození	17. prosince 1865 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. července 1928 (ve věku 62 let) Bad Kissingen Německá říše Německá říše
Choť	(1889) Marie Amalia Taaffe (1866–1928)
Rodiče	Theophil von Coudenhove Henriette Josephine von Auersperg
Děti	Eduard z Coudenhove-Erthalu
Příbuzní	Karel Maria z Coudenhove a Gerolf z Coudenhove (sourozenci)
Profese	právník a soudce
Ocenění	velkokříž Řádu Františka Josefa
Commons	Max Julius Coudenhove
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Julius Coudenhove, plným jménem Max Julius Viktor Maria hrabě von Coudenhove (17. prosince 1865 Vídeň – 3. července 1928 Bad Kissingen)^[1] byl rakousko-uherský politik a státní úředník. Jako vystudovaný právník působil od roku 1887 ve státní správě, nakonec byl před zánikem Rakouska-Uherska posledním místodržitelem Českého království (1915–1918; v této funkci působil v letech 1896–1911 jeho starší bratr Karel Coudenhove). Po vyhlášení samostatné Československé republiky předal agendu státní správy novým orgánům a v roce 1918 odešel do soukromí. Jeho tchánem byl dlouholetý rakouský předseda vlády Eduard Taaffe.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu z Brabantska, předkové vstoupili do služeb habsburské monarchie a v roce 1790 obdrželi říšský hraběcí stav. Narodil se jako třetí syn c.k. komořího a plukovníka hraběte Theophila Coudenhove (1803–1880) a Henrietty, rozené Auerspergové (1820–1873).^[2] Studoval Akademické gymnázium ve Vídni a následně právnickou fakultu tamtéž. Kariéru státního úředníka zahájil v roce 1887 jako praktikant na moravském místodržitelství v Brně. V letech 1889–1891 působil u okresního hejtmanství ve Vídeňském Novém Městě, v roce 1890 byl jmenován c.k. komořím. Poté se vrátil na Moravu a v letech 1893–1900 byl okresním hejtmanem v Hranicích.^[3] V roce 1899 se stal místodržitelským radou v Brně, kde vedl živnostenský referát (1900–1902) a poté byl šéfem prezidiální kanceláře (1902–1905). V roce 1904 byl jmenován dvorním radou a v této hodnosti působil v letech 1905–1908 u Správního soudního dvora ve Vídni. V letech 1908–1915 zastával úřad zemského prezidenta ve Slezsku (v jiných korunních zemích monarchie se tento post nazýval místodržícím). Od roku 1911 byl též c.k. tajným radou. V březnu 1915 byl jmenován místodržitelem v Čechách, nátlakem armádního velení byl tentýž rok odvolán a posléze opět dosazen. Byl pod kontrolou armády a zůstal na této pozici až do rozpadu Rakousko-Uherska.^[4] Jako místodržící a zemský prezident byl politickým smýšlením Němec a tím si získal důvěru a autoritu Němců v Českých zemích, avšak k českému obyvatelstvu byl nesmířlivý a roku 1915 vydal oběžník, který připomínal, že jediným jazykem pro vnitřní úřadování je němčina. Stremayrova jazyková nařízení z roku 1880 totiž povolila češtinu jen jako vnější úřední jazyk (tj. pro styk úřadů se stranami), ale v praxi byla čeština používána i pro vnitřní úřadování (tj. styk úřadů mezi sebou), proti čemuž Coudenhove nyní vystoupil. Oběžník byl vydán i pro oblast soudnictví, finanční správy a státní železnice.^[5][6] Po zániku monarchie vedl 29. října 1918 jednání s Národním výborem o předání moci v nově vzniklém Československu.^[7] Na vlastní žádost byl penzionován k datu 10. listopadu 1918 a od té doby žil v soukromí ve Vídni a na svých statcích.^[4]

Během působení v nejvyšších úřadech státní správy obdržel velkokříž Řádu Františka Josefa (1913) a Řád železné koruny I. třídy (1916), dále byl nositelem pruského Řádu koruny. Díky dlouholetému působení na Moravě získal čestné občanství v Hranicích a v řadě obcí hranického okresu, čestným občanem byl též v Jeseníku.

Rodina

V roce 1889 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Amálií Taaffeovou (21. 9. 1866 Salcburk – 19. 11. 1928 Vídeň), nejstarší dcerou dlouholetého rakouského předsedy vlády Eduard Taaffeho. Měli spolu jediného syna:

• Eduard František Josef (2. 12. 1890 Vídeň – 20. 12. 1964 Štýrský Hradec)^[8]
  • ⚭ (1914) Hildegarda Keil von Eichenthurn (11. 9. 1890 Opava – 19. 2. 1967 Štýrský Hradec)

Maxův nejstarší bratr Gerolf Edmund Coudenhove (1852–1897) byl c.k. komořím a vlastnil statky v Bavorsku. Další bratr Karel (1855–1913) byl též vysokým státním úředníkem a v letech 1896–1911 místodržitelem v Čechách. Jejich vzdálení bratranci založili rodové linie Coudenhove-Kalergi a Coudenhove-Honrichs, jimž patřily statky v západních Čechách (Poběžovice) a na jižní Moravě (Kunštát).

Odkazy

Reference

Literatura

• KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky; Praha, 2020; s. 117 ISBN 978-80-88304-18-0
• VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky; Praha, 2011; s. 64–65 ISBN 978-80-7286-183-5

Související články

• Coudenhoveové
• Coudenhove-Kalergi

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Julius z Coudenhove na Wikimedia Commons
• Coudenhove Maximilian Graf. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 156.