Maxime Cressy

Maxime Cressy
Maxime Cressy na Monte-Carlo Masters 2022
Přezdívka	Lacress[1]
Stát	Francie Francie (2016–2018) Spojené státy americké Spojené státy americké (od 2018)
Datum narození	8. května 1997 (27 let)
Místo narození	Paříž, Francie[2]
Bydliště	Hermosa Beach, Kalifornie Spojené státy americké
Výška	201 cm[2]
Hmotnost	84 kg[2]
Profesionál od	2019
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	2 782 825 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	42–56
Tituly	1 ATP, 4 challengery, 2 ITF
Nejvyšší umístění	31. místo (8. srpna 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2022)
French Open	1. kolo (2022, 2023)
Wimbledon	2. kolo (2022)
US Open	2. kolo (2020, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	20–20
Tituly	1 ATP, 2 challengery, 11 ITF
Nejvyšší umístění	64. místo (8. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2023)
French Open	3. kolo (2022)
Wimbledon	1. kolo (2022)
US Open	1. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240728a28. července 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxime Cressy (* 8. května 1997 Paříž) je americký profesionální tenista, který v letech 2016–2018 reprezentoval rodnou Francii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2022 na 31. místě a ve čtyřhře v  květnu 2023 na 64. místě. Trénují ho Romain Sichez a Armand D’Harcourt.^[1][2]

Tenis začal hrát ve čtyřech letech a od dvanácti se začal připravovat v přímořském letovisku Boulouris na Francouzské Riviéře jako člen francouzské tenisové federace. V letech 2016–2019 hrál univerzitní tenis za medvědy Kalifornské univerzity v Los Angeles, na které vystudoval matematiku.^[1] V posledním ročníku, během sezóny 2019, dosáhl deblové bilance 26–0 a s Keeganem Smithem vyhrál národní akademické mistrovství NCAA.^[1] Navázal tak na matku Leslie Nelsonovou, která se na Univerzitě Jižní Kalifornie stala dvojnásobnou národní šampionkou NCAA ve volejbale. Na celostátním univerzitním žebříčku nejvýše figuroval na 17. příčce ve dvouhře a 1. místě ve čtyřhře.^[1][4]

V rámci okruhu ITF debutoval v červenci 2016 ve francouzském Saint-Gervais, na turnaji dotovaném 10 tisíci dolary. V úvodním kole podlehl Ukrajinci Vadimu Alexejenkovi ze sedmé světové stovky.^[3] První titul v této úrovni tenisu získal během srpna 2017 ve čtyřhře 15tisícového turnaje v Minsku. Soutěž ovládl s Francouzem Ugem Humbertem. Singlovou trofej pak přidal v prosinci 2018 ve floridské metropoli Tallahassee, kde ve finále 25tisícové události zdolal Brita Ryana Penistona ze sedmé stovky žebříčku. Premiérový challenger vyhrál na únorovém Cleveland Open 2019. Na turnaji zvítězil v sedmi zápasech, když musel jako člen šesté stovky projít kvalifikací. Přes Chorvata Bornu Goja a Američana Marcose Girona se probojoval do finále, v němž přehrál Dána z konce třetí světové stovky Mikaela Torpegaarda po třísetovém boji.^[5][3]

V kvalifikaci okruhu ATP Tour debutoval na travnatém Hall of Fame Open 2019 v Newportu,^[1] kde jej do hlavní soutěže nepustil Ind Ramkumar Ramanathan. V newportské čtyřhře odehrál první zápas v hlavní soutěži, když s Keeganem Smithem obdrželi divokou kartu. Na úvod je vyřadil americko-německý pár Nicholas Monroe a Mischa Zverev. Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském deblu US Open 2019 znovu se Smithem na divokou kartu. V úvodním kole však nenašli recept na litevsko-argentinskou dvojici Ričardas Berankis a Juan Ignacio Londero. V sezóně 2020 nastoupil do jediné kvalifikace na antukovém Generali Open Kitzbühel 2020. Skončil opět v úvodním kole, na raketě Francouze Pierra-Huguese Herberta.^[5]

První singlový zápas v rámci túry ATP odehrál na lednovém Great Ocean Road Open 2021 v Melbourne Parku, kde jej vyřadil opět Herbert po vyrovnaném třísetovém průběhu. Do čtvrtfinále se podíval na Hall of Fame Open 2021 po výhrách nad Paolem Lorenzim a Samem Querreym, než jej zastavil Australan Jordan Thompson. Na úvod US Open 2021 přehrál španělskou světovou dvanáctku Pabla Carreña Bustu díky výhře v tiebreaku poslední páté sady. V duelu prohrával již 0–2 na sety a odvrátil čtyři mečboly.^[6] Ve druhém duelu nestačil na Gruzínce Nikoloze Basilašviliho.^[5]

Průlomovou se stala sezóna 2022, kterou otevřel sérií šesti výher na grandslamové přípravě Melbourne Summer Set. Po dvoukolové kvalifikaci přehrál ve čtvrtfinále Španěla Jaumeho Munara a poté světovou osmadvacítku Grigora Dimitrova. Až v přímém boji o titul nestačil na šestého hráče žebříčku Rafaela Nadala, který následně ovládl i Australian Open. Na prahu vyřazení se Cressy ocitl již ve druhém kole, kdy členovi světové třicítky Reillymu Opelkovi odvrátil dva mečboly. Bodový zisk jej po turnaji poprvé posunul do elitní světové stovky.^[7] Na melbournském grandslamu postoupil do čtvrtého kola přes Isnera, Macháče a Australana O'Connella. V osmifinále mu stopku však vystavila světová dvojka a pozdější finalista Daniil Medveděv, na nějž uhrál jeden set.^[8] Druhé kariérní finále si zahrál na travnatém Rothesay International Eastbourne 2022 již jako šedesátý muž klasifikace. Na úvod znovu přehrál Opelku a poté tři Brity, Daniela Evanse, světovou dvanáctku Camerona Norrieho a Jacka Drapera,^[9] než jej zdolal krajan a člen první patnáctky Taylor Fritz ve třech sadách. Po konci se posunul mezi první padesátku hráčů.^[10]

Ve Wimbledonu 2022 premiérově porazil člena elitní světové desítky, devátého v pořadí Félixe Augera-Aliassimeho ve čtyřech sadách, z nichž tři ukončil až tiebreak.^[1][11] Poté prohrál se stým třetím hráčem žebříčku Jackem Sockem. Debutovou trofej z túry ATP si odvezl z travnatého Hall of Fame Open 2022 po semifinálovém vítězství nad Isnerem a finálové výhře s Kazachstáncem Alexandrem Bublikem. O šampionu rozhodla až zkrácená hra závěrečné sady, když v průběhu zápasu dokázal otočit nepříznivý vývoj ze stavu 2–6 a 0–3. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 33. příčku.^[12][13] Poprvé nasazen na grandslamu byl na US Open 2022, kde ve třetím setu úvodního kola skrečoval Mártonu Fucsovicsovi pro zranění.^[14]

Během vysokoškolského studia se hlavní kouč UCLA Billy Martin snažil změnit jeho styl na hru od základní čáry s vylepšením forhendu a bekhendu. Výška 198 cm a somatotyp jej však předurčovali k silovému tenisu, s nímž se prosazoval na dvorci. Dále tak preferoval styl servis-volej, kdy druhé podání dokázal zahrát s podobnou razancí a rychlostí jako první.^[15][16] Silný return obohatil okamžitým přechodem k síti, se snahou o zakončení výměny na voleji.^[15][17]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	leden 2022	Melbourne, Austrálie	tvrdý	Rafael Nadal	6–7(6–8), 3–6
Finalista	2.	červen 2022	Eastbourne, Velká Británie	tráva	Taylor Fritz	2–6, 7–6(7–4), 6–7(4–7)
Vítěz	1.	červenec 2022	Newport, Spojené státy	tráva	Alexandr Bublik	2–6, 6–3, 7–6(7–3)
Finalista	3.	únor 2023	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Jannik Sinner	6–7(3–7), 3–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	únor 2023	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Albano Olivetti	Robin Haase Matwé Middelkoop	6–7(4–7), 6–4, [6–10]
Vítěz	1.	únor 2023	Dubaj, SAE	tvrdý	Fabrice Martin	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	7–6(7–2), 6–4

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	prosinec 2018	Tallahassee, Spojené státy	tvrdý (h)	Ryan Peniston	6–4, 7–6(7–4)
2.	únor 2019	Cleveland, Spojené státy	tvrdý (h)	Mikael Torpegaard	6–7(4–7), 7–6(8–6), 6–3
3.	červen 2019	Tulsa, Spojené státy	tvrdý	Sam Riffice	6–3, 6–1
4.	únor 2020	Drummondville, Kanada	tvrdý (h)	Arthur Rinderknech	6–7(4–7), 6–4, 6–4
5.	listopad 2021	Forlì, Itálie	tvrdý (h)	Matthias Bachinger	6–4, 6–2
6.	září 2023	Rennes, Francie	tvrdý (h)	Benjamin Bonzi	6–3, 2–0skreč

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	srpen 2017	Minsk, Bělorusko	tvrdý	Ugo Humbert	Ivan Ljutarevič Vadym Ursu	4–6, 6–3, [10–5]
2.	červenec 2018	Wichita, Spojené státy	tvrdý	Brandon Holt	Hunter Johnson Yates Johnson	3–6, 6–2, [10–6]
3.	červenec 2018	Champaign, Spojené státy	tvrdý	Martin Joyce	Charlie Emhardt Alfredo Perez	6–3, 6–2
4.	červenec 2018	Decatur, Spojené státy	tvrdý	Martin Joyce	Nicolas Meister Keegan Smith	4–6, 6–2, [10–2]
5.	září 2018	Fountain Valley, Spojené státy	tvrdý	Alexander Cozbinov	Alec Adamson Conor Berg	6–2, 6–2
6.	říjen 2018	Houston, Spojené státy	tvrdý	Nicolas Meister	John Paul Fruttero Bernardo Saraiva	7–5, 6–3
7.	říjen 2018	Harlingen, Spojené státy	tvrdý	Nicolas Meister	John Paul Fruttero Ronnie Schneider	6–4, 6–2
8.	žíjen 2018	Waco, Spojené státy	tvrdý	Nicolas Meister	John Paul Fruttero Danny Thomas	6–1, 6–4
9.	prosinec 2018	Waco, Spojené státy	tvrdý (h)	Nicolas Meister	Vasile-Alexandru Ghilea Robert Kelly	7–6(7–2), 7–6(9–7)
10.	leden 2019	Los Angeles, Spojené státy	tvrdý	Alexander Cozbinov	Luis Patiño Emilio Gómez	6–4, 6–2
11.	leden 2019	Columbus, Spojené státy	tvrdý (h)	Bernardo Saraiva	Robert Galloway Nathaniel Lammons	7–5, 7–6(7–3)
12.	červen 2019	Tulsa, Spojené státy	tvrdý	Bernardo Saraiva	Martin Redlicki Evan Zhu	6–2, 3–6, [10-8]
13.	říjen 2019	Hamburk, Německo	tvrdý (h)	James Cerretani	Ken Skupski John-Patrick Smith	6–4, 6–4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maxime Cressy na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxime Cressy na Wikimedia Commons
• Maxime Cressy na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Maxime Cressy na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Maxime Cressy na Instagramu