Maximilián Norbert Krakowský z Kolowrat

Maxmilián Norbert Krakovský z Kolovrat
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci: 29. květen 1704 – 25. březen 1721
Panovník	Leopold I., Josef I., Karel VI.
Předchůdce	Václav Norbert Oktavián Kinský
Nástupce	Jan Arnošt ze Schaffgotsche
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci: 3. září 1700 – 1704
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Ignác Karel ze Šternberka
Nástupce	František Karel Přehořovský z Kvasejovic
Skutečný tajný rada
Panovník	Leopold I.
Císařský komorník
Panovník	Leopold I.
Narození	14. června 1660
Úmrtí	25. března 1721 (ve věku 60 let)
Choť	1. Marie Barbora Bruntálská z Vrbna 2. Marie Anna Tereza von Stein zu Jettingen
Rodiče	Vilém Albrecht I. Krakovský z Kolovrat Marie Alžběta Liebsteinská z Kolowrat
Děti	Kajetána Ludmila, Václav Josef, Jan Josef, František Norbert, Anna Gabriela, Josef Julius, Paulina, Emanuel Václav, Jan Arnošt Filip, Františka Marie Anna
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat (14. června 1660 – 25. března 1721) byl český šlechtic, příslušník krakovské větve šlechtického rodu Kolovratů. Stal se císařským komořím a skutečným tajným radou. V letech 1700–1704 zastával funkci prezidenta nad apelacemi v Čechách. V letech 1704–1721 se stal nejvyšším zemským komořím v Čechách.

Nejmladší syn Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat (1600–1688) a jeho třetí manželky Marie Alžběty Libštejnské z Kolovrat. Dne 3. srpna 1687 uzavřel v pražské katedrále sv. Víta sňatek s Marií Barborou hraběnkou z Bruntálskou z Vrbna (2. červenec 1666 – 1. březen 1712). Dohromady se jim narodilo osm dětí: Kajetána Ludmila (1688–1689), Václav Josef (1690–1692), Jan Josef (1691–1766), František Norbert (1693–1728), Anna Gabriela (1694), Josef Julius (1694), Paulina (1699–1703) a Emanuel Václav (1700–1769).

Jeho manželka hraběnka Marie Barbora nechala v roce 1711 postavit na cestě z Týnce do Klatov Loretánskou kapli. Tuto událost připomíná dodnes malovaný alianční znak Kolovratů a Bruntálských. Časem na tomto místě vznikla osada s několika chalupami, hostincem a hájovnou. Loretánská kaple byla císařem Josefem II. zrušena, ale Kolovratové ji roku 1931 obnovují. Marie Barbora zemřela ve čtyřiceti šesti letech a byla pochována v Praze.

Dne 30. srpna 1713 se v Zákupech (Reichstadtu) Maxmilián Norbert oženil podruhé, a to s Marií Annou Terezou svobodnou paní von Stein zu Jettingen (5. srpen 1688 – 2. květen 1751). Tato šlechtična se stala nejprve dvorní dámou velkovévodkyně toskánské a následně nejvyšší hofmistrovou polské královny Marie Josefy (1699 –1755), dcery císaře Josefa I. Rozšířila vliv rodiny Krakovských i za hranice Českého království, zejména do Saska. Získala řád Hvězdného kříže. S Maxmiliánem Norbertem počali dvě děti: Jana Arnošta Filipa (1716–1722) a Františku Marii Annu (1717–1762). Když hraběnka zemřela, byla pohřbena v poutním místě Mariaschein (Šejnov, Bohosudov).

Maxmilián Norbert hrabě Krakovský z Kolowrat zemřel 25. března roku 1721 a byl pohřben pohřben v Praze v klášterní hrobce hradčanských kapucínů u Panny Marie Andělské.

Po smrti otce převzal Týnec, Běšiny, Dešenice, Janovice, Královský Hvozd, Srbice, Opálku, Střezmíř, Sobětice, Lomec a dvůr v Unhošti, za což vyplatil bratrovi Janu Františkovi 138 500 zlatých. Právě ve svém domě v Unhošti začal vařit pivo což je doloženo stížností z roku 1701. O dva roky později získal od panovníka listinné várečné právo pro Prahu.  Zasloužil se jako zakladatel týneckého panství, pod kterou spadal jak Týnec, tak také Běšiny a další statky. Právě to se stalo roku 1690 majoritním vlastnictvím mužských potomků tohoto rodu, tak tomu bylo tedy až do smrti Josefa Arnošta Emanuela hraběte Krakovského z Kolowrat († 1864). Z tohoto panství převedl 24 rodin do Unhoště. To mu umožnilo postavit zde nový pivovar, což opět způsobilo vleklé rozpory s měšťany. Proto byl Maxmilián Norbert nucen roku 1721 panství v Unhošti, pod které spadal pivovar, krčma, ovčírny, zahrady a mlýn, prodat za 40 500 zlatých ovdovělé paní Antonii Czerninové z Chudenic.

Stal se také majitelem statku a vsi Petrovice u Průhonic, kterou získal od Borovanských z Borovan. Tento majetek ale roku 1693 prodává Františku Antonínu hraběti Sporckovi. Od roku 1705 vlastnil Dobrou Vodu, o rok později získává statek Horní (Hořejší) Krušec, který po dvanácti letech prodává bratrům Janu Adamovi a Maxmiliánovi Lipovským z Lipovice a od roku 1707 má v držení také Hořejší Těšnov.

Maxmilián Norbert je známý jako mecenáš, neboť přispěl na odstranění škod, jež napáchali francouzští paliči na jezuitské koleji v Klatovech dne 8. července 1689. Na poničenou kolej, gymnázium, seminář a kostel přispěl celkovou sumou 20 000 zlatých.

Před rokem 1700 se rozhodl pro výstavbu reprezentativního rodového sídla v Týnci. Plány na tuto stavbu zajistil věhlasný stavitel Giovanni Battista Alliprandi (1665-1720). Stavba nebyla nikdy zcela dokončena, ale ani přestavěna. Kvůli tomuto velmi náročnému finančnímu podniku přišel hrabě o veškeré prostředky. Dle běžné praxe se s vyhlášením bankrotu čekalo až na dobu po smrti. Tím pádem se s finančními problémy musely vypořádat až další generace. Stavba je dnes unikátním dokladem monumentální barokní architektury postavené tzv. "na zelené louce" a zcela cíleně zasazené do malebné (barokní) krajiny.

• JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha : Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. s. 61.

• www.kolowrat.cz