Maximilián Saský (1870–1951)

Princ Maxmilián
Portrét
Úplné jménoněmecky: Maximilian Wilhelm August Albert Karl Gregor Odo
česky: Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto
Narození17. listopadu 1870
Drážďany, Saské království, Severoněmecký spolekSeveroněmecký spolek Severoněmecký spolek
Úmrtí12. ledna 1951 (ve věku 80 let)
Fribourg, Kanton Fribourg, ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
RodWettinové
OtecJiří Saský
MatkaInfantka Marie Anna Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto Saský, vévoda saský (německy: Maximilian Wilhelm August Albert Karl Gregor Odo; 17. listopadu 1870, Drážďany12. ledna 1951, Fribourg), byl člen albertinské větve rodu Wettinů a katolický kněz.

Mládí

Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto Saský se narodil v Drážďanech, hlavním městě Saského království, jako sedmé z osmi dětí prince Jiřího Saského a infantky Marie Anny Portugalské. Narodil se s tituly prince a vévody saského s oslovením Královské Výsosti. Mezi jeho sourozenci byli poslední saský král Fridrich August III. a princezna Marie Josefa, matka posledního rakouského císaře Karla I.

Kněžství

Dne 26. července 1896 se princ Maxmilián rozhodl přes počáteční odpor své rodiny studovat kněžství a následně byl vysvěcen na kněze.[1][2] Poté co se stal knězem se vzdal nároku na saský trůn a také vyjádřil odhodlání odmítnout apanáž, na kterou měl od Saského království nárok.[3][4]

Profesor

V lednu 1899 princ Maxmilián promoval jako doktor teologie na Würzburské univerzitě.[4] Pracoval jako pastor v kostele v Norimberku a 21. srpna 1900 přijal místo profesora kanonického práva na Freiburské univerzitě.[5][6]

Koncem roku 1910 vyvolal kontroverzi tím, že v církevním periodiku publikoval článek o spojení východní a římské církve. Tvrdil, že by se mělo upustit od šesti dogmat, aby se usnadnil návrat Východu do katolické církve. Po vydání článku zašel za papežem Piem X., aby mu to vysvětlil, a jako výsledek schůzky souhlasil se stažením článku a podepsal prohlášení, že uznává chyby v něm. Bylo oznámeno, že obnovil svou plnou a bezpodmínečnou přilnavost k doktrínám katolické církve.[zdroj?]

Válka

Během první světové války sloužil princ Maxmilián jako armádní kaplan. V této funkci se staral o raněné vojáky, udílel pomazání umírajícím a sloužil mši pod ostřelováním. Oblíbili si ho francouzští váleční zajatci, protože se věnoval také jejich blahu. Využil také mezinárodní úřad v Ženevě, aby posílal zprávy rodinám francouzských vězňů.[7]

Po porážce Německého císařství byl jeho bratr král Fridrich August III. nucen abdikovat, protože monarchie byla zrušena.

Smrt

Princ Maxmilián zemřel ve švýcarském Fribourgu jako poslední žijící vnouče královny Marie II. a krále Ferdinanda II. Portugalského a poslední pravnouče Petra IV. Portugalského a I. Brazilského.

Vyznamenání

Předkové

 
 
 
 
 
Fridrich Kristián Saský
 
 
Maxmilián Saský
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie Bavorská
 
 
Jan I. Saský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Parmský
 
 
Karolína Marie Tereza Parmská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská
 
 
Jiří I. Saský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Michael Falcko-Birkenfeldský
 
 
Maxmilián I. Josef Bavorský
 
 
 
 
 
 
Marie Františka Falcko-Sulzbašská
 
 
Amálie Augusta Bavorská
 
 
 
 
 
 
Karl Ludwig von Baden
 
 
Karolína Frederika Vilemína Bádenská
 
 
 
 
 
 
Amalie von Hessen-Darmstadt
 
Maximilián Saský
 
 
 
 
 
František Sachsen-Coburg-Saalfeld
 
 
Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
Ferdinand II. Portugalský
 
 
 
 
 
 
František Josef Koháry
 
 
Marie Antonie Koháryová
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie z Valdštejna-Vartenberka
 
 
Marie Anna Portugalská
 
 
 
 
 
 
Jan VI. Portugalský
 
 
Petr I. Brazilský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Španělská
 
 
Marie II. Portugalská
 
 
 
 
 
 
František I. Rakouský
 
 
Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Maximilian of Saxony (1870–1951) na anglické Wikipedii.

  1. A Prince Ordained A Priest. The New York Times. 1896-07-26, s. 1. (anglicky) 
  2. Knowledge Means Peace. The New York Times. 1896-07-19, s. 4. (anglicky) 
  3. Prince as Priest in London. The West Australian. 1896-10-23, s. 9. (anglicky) 
  4. a b An Unruly German Press. The New York Times. 1899-01-29, s. 17. (anglicky) 
  5. Object to Prince-Evangelist. The New York Times. 1900-11-13, s. 5. (anglicky) 
  6. Saxon Prince a Professor. The New York Times. 1900-08-22, s. 6. (anglicky) 
  7. Peace of the World. The New York Times. 1915-02-28, s. SM3. (anglicky) 
  8. a b Justus Perthes, Almanach de Gotha (1923) p. 109
  9. Hof- und Staats-Handbuch des Großherzogtum Baden (1910), "Großherzogliche Orden" p. 41
  10. Hof- und Staats-Handbuch des Königreich Bayern (1908), "Königliche Orden" p. 9
  11. Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1900), "Großherzogliche Hausorden" p. 16 Archivováno 6. 9. 2020 na Wayback Machine.
  12. "A Szent István Rend tagjai". tornai.com [online]. [cit. 2022-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-22. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Bavaria (striped).svg
Flag of Bavaria (striped)
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flagge Großherzogtum Sachsen-Weimar-Eisenach (1897-1920).svg
Flag of the Grand Duchy of Saxe-Weimar-Eisenach 1897-1920; Ratio (2:3)
Flagge Großherzogtum Baden (1891–1918).svg
Flag of Baden (1891–1935, 1947–1952); Ratio (3:5)
Flagge Königreich Sachsen (1815-1918).svg
Flag of the Kingdom of Saxony; Ratio (2:3)
Prince Max of Saxony.jpg
Prince Max of Saxony (LOC)

Bain News Service,, publisher.

Prince Maximilian of Saxony in 1915

[between ca. 1910 and ca. 1915]

1 negative : glass ; 5 x 7 in. or smaller.

Notes: Title from unverified data provided by the Bain News Service on the negatives or caption cards. Forms part of: George Grantham Bain Collection (Library of Congress).

Format: Glass negatives.

Rights Info: No known restrictions on publication.

Repository: Library of Congress, Prints and Photographs Division, Washington, D.C. 20540 USA, hdl.loc.gov/loc.pnp/pp.print

General information about the Bain Collection is available at hdl.loc.gov/loc.pnp/pp.ggbain

Persistent URL: hdl.loc.gov/loc.pnp/ggbain.15808

Call Number: LC-B2- 3030-13