Maximilian von Weichs

Maximilian von Weichs
(c) Bundesarchiv, Bild 101I-082-3327-18A / Nieberle / CC-BY-SA 3.0 Generál Hans von Greiffenberg a Maximilian von Weichs (zcela vpravo) v roce 1942.
Narození	12. listopad 1881 Dessau, Německé císařství
Úmrtí	27. červen 1954 (72 let) Schloß Rösberg, Německo
Vojenská kariéra
Hodnost	Generalfeldmarschall (generál polní maršál)
Doba služby	1901–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht (do roku 1945)
Velel	18. jezdecký pluk (1928-1930) náčelník štábu 1. jezdecké divize (1930-1933) 3. jezdecká divize (1933-1935) 1. tanková divize (1935-1937) XIII. armádní sbor (1937-1939) 2. armáda (1939-1942) Skupina armád B (1942-1943) Skupina armád F (1943-1945)
Války	První světová válka Druhá světová válka
Bitvy	Invaze do Polska (1939) Bitva o Francii (1939-1940) Balkánské tažení (1941, 1943-1945) Operace Barbarossa (1942) Operace Blau (1942) Bitva u Stalingradu (1942-1943) Operace Uran (1942-1943)
Vyznamenání	Rytířský kříž s dubovými ratolestmi
Podpis
multimediální obsah na Commons

Maximilian Maria Joseph Karl Gabriel Lamoral říšský svobodný pán von und zu Weichs an der Glonn (12. listopadu 1881 Dessau v Anhaltsku– 27. června 1954 blízko Bonnu) byl veterán první světové války a polní maršál německého Wehrmachtu za druhé světové války. Mimo jiné to byl držitel rytířského kříže s dubovými ratolestmi.^[1]

Pocházel ze šlechtické rodiny jeho otec byl vrchní podkoní anhaltského vévody.^[1] V roce 1900 nastoupil jako praporčík k bavorskému těžkému jezdectvu. V roce 1902 byl povýšen na poručíka.^[1] V letech 1910 až 1913 studoval Bavorskou válečnou akademii. Poté byl převelen ke generálnímu štábu do Mnichova. V roce 1914 byl povýšen na kapitána.^[1] V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdectva, zúčastnil se bojů na západní frontě v Champagne a ve Vogézách.^[1] Po válce vstoupil do Reichswehru. V letech 1920 až 1923 byl štábním důstojník v Kasselu u 3. jezdecké divize. Do roku 1928 byl instruktorem na pěchotní vojenské škole v Ohrdrufu. Ve stejném roce byl povýšen na podplukovníka a převzal velení 18. pluku ve Stuttgartu.^[1] Od podzimu 1930 působil ve funkci náčelníka štábu 1. jezdecké divize. Na jaře 1933 byl již velitelem 3. jezdecké divize, kterou v říjnu 1935 reorganizoval na 1. tankovou divizi. V roce 1936 byl jmenován generálem jezdectva. V září 1937 se stal velitelem XIII. armádního sboru v Norimberku.^[1] V roce 1939 se zúčastnil s XIII. sborem obsazení Čech a Moravy.^[1]

Během invaze do Polska bojoval jeho XIII. sbor v uskupení 8. armády. Poté v říjnu 1939 převzal velení 2. armády, která byla umístěna na západní frontě.^[1] Jako její velitel se účastnil bitvy o Francii i invaze do Jugoslávie.^[1] Během Operace Barbarossa byla jeho 2. armáda v záloze OKH, později nasazena v oblasti Kurska. Během Operace Blau, byla 2. armáda nasazena na severním křídle a následně uvázla v bojích u Voroněže. Díky dlouhým bezvýsledným bojům o Voroněž byl Fedor von Bock sesazen z velení Skupiny armád Jih a následně bylo toto velitelství rozděleno na Skupinu armád A (velel jí přímo Adolf Hitler) směřující na Kavkaz a Skupinu armád B směřující podél Donu ke Stalingradu. Velitelem Skupiny armád B byl vybrán von Weichs.

Jeho Skupinu armád B tvořily jen dvě německé armády (jeho původní 2. armáda a 6. armáda) a čtyři armády spojenců Německa (dvě rumunské armády, jedna italská a jedna maďarská), příležitostně byla Skupina armád B posílena 4. tankovou armádou od Skupiny armád A. Zatímco všechny jeho armády „hlídaly“ severní a jižní křídlo 6. armády, která bojovala o Stalingrad, chystali sověti velkou zimní protiofenzívu. Sovětská Operace Uran nejprve rozbila obě rumunské armády na křídlech 6. armády, čímž zůstala 6. armáda u Stalingradu obklíčena. Později se operace rozšířila a stejně jako rumunské armády, byly i italská a následně maďarská armáda rychle zničeny a neschopny dalšího odporu. I von Weichsova původní 2. armáda byla za velkých ztrát nucena ustoupit od Voroněže a vyklidit Kursk. Po zahájení sovětské zimní ofenzívy byla vytvořena nová Skupina armád Don (mezi von Kleistovou Sk. arm. A a Sk. arm. B), pod vedením polního maršála Mansteina, která měla zprvu jen 4. tankovou armádu a roztříštěné síly rumunských armád. Této Skupině armád byl stanoven úkol osvobodit 6. armádu u Stalingradu. Ve výsledku byla ale nucena Skupina armád Don své síly tříštit na udržení úseků fronty hroutících se spojeneckých armád u Sk. arm. B.

V lednu 1943 zbyla von Weichsovi z jeho Skupiny armád B jen vyčerpaná 2. armáda a trosky původních spojeneckých divizí. Dva dny po kapitulaci Pauluse (velitele 6. armády), jej Hitler 1. února 1943 jmenoval polním maršálem. Krátce na to bylo velitelství Skupiny armád B staženo do týlu, jeho zbylé jednotky rozděleny mezi Skupinu armád Střed a Skupinu armád Jih přejmenovanou ze Skupiny armád Don.

V červenci 1943 bylo von Weichsovi svěřeno velení nad Skupinou armád F na balkánském bojišti a od srpna téhož roku byl zároveň velitelem Hlavního velitelství Jihovýchod. Zde se účastnil bojů v Řecku a Jugoslávii až do března 1945, kdy byl poslán do důchodu.

V květnu 1945 jej zajali Američané a v tzv. Jihovýchodním procesu patřil mezi obžalované, pro špatný zdravotní stav však byl ještě před zahájením svého procesu propuštěn.

Data povýšení

• Fahnenjunker-Unteroffizier – 15. červenec 1900
• Poručík – 12. březen 1902
• Nadporučík – ?
• Kapitán – 1914
• Major – 1. únor 1921
• Podplukovník – 1. únor 1928
• Plukovník – 1. listopad 1930
• Generálmajor – 1. duben 1933
• Generálporučík – 1. duben 1935
• Generál jezdectva – 1. říjen 1936
• Generálplukovník – 19. července 1940
• Polní maršál – 1. února 1943

Vyznamenání

• Rytířský kříž – 29. červen, 1940
• Dubové ratolesti k rytířskému kříži – 5. únor, 1945
• Železný kříž I. třídy – 12. listopad, 1915
• Železný kříž II. třídy – 20. září, 1914
• Spona k železnému kříži II. třídy – 18. září, 1939
• Spona k železnému kříži I. třídy – 29. září, 1939
• Sudetská pamětní medaile se sponou "Pražský Hrad" – 1938
• Medaile za východní frontu – 1942
• Kříž cti – 1934
• | | | Služební vyznamenání Wehrmachtu, od IV. do I. třídy
• Královský bavorský válečný záslužný řád IV. třídy s meči (první světová válka)
• Královský bavorský služební kříž II. třídy (první světová válka)
• Zmíněn ve Wehrmachtbericht – 11. duben, 1941; 7. srpen, 1941; 23. září, 1941; 18. říjen, 1941; 19. říjen, 1941; 10. září, 1943; 19. leden, 1944

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian von Weichs na Wikimedia Commons

• MANSTEIN, Erich von. Ztracená vítězství. Brno: Jota, 2006. ISBN 80-7217-429-0. 
• KRÁLÍK, Jaroslav. A maršál se vzdal…