Maxinec
Maxinec | |
---|---|
Vrchol | 450 m n. m. |
Prominence | 127 m ↓ Z od Mlázovic |
Izolace | 3,1 km → Chlum |
Seznamy | Nejprominentnější hory CZ Hory Jičínské pahorkatiny #17 |
Poloha | |
Stát | Česko |
Pohoří | Jičínská pahorkatina / Bělohradská pahorkatina / Hořický hřbet / Mlázovický chlum[1] |
Souřadnice | 50°24′0″ s. š., 15°31′31″ v. d. |
Hornina | fylit, ryolit |
Povodí | Javorka |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Maxinec (450 m n. m.) je vrch nacházející na hranici obcí Mlázovice a Podhorní Újezd a Vojice v okrese Jičín, Královéhradeckého kraje. Je to nejvyšší bod Mlázovického chlumu.
Popis vrchu
Vrch je bez výhledu, zalesněný smrkovými porosty s příměsí borovice, dubu a břízy. Zvedá se při hraně pravého svahu hlubokého údolí Javorky a na jeho území je kamenolom.[2]
Geomorfologické zařazení
Vrch náleží do celku Jičínská pahorkatina, podcelku Bělohradská pahorkatina, okrsku Hořický hřbet a podokrsku Mlázovický chlum.[1]
Přístup
Vrcholu Maxince se nejvíce přibližuje červená turistická trasa vedoucí z Konecchlumí do Libína nebo modrá turistická trasa, která spojuje obce Mlázovice a Ostroměř.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxinec na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
This is a solid red equilateral triangle, which can symbolize or indicate many things, including the the symbol for fire in the books by Franz Bardon.