Maxmilián Boháč

Maxmilián Boháč
Bratři Josef (sochař) a Maxmilián (malíř) Boháčové ve zralém věku (40. léta)
Narození	23. července 1882 Volyně Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. března 1957 (ve věku 74 let) Plzeň Československo Československo
Povolání	malíř, výtvarník a restaurátor
Příbuzní	Alois Boháč a Josef Boháč (sourozenci)
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Boháč (23. července 1882 Volyně^[1] – 1. března 1957 Plzeň) byl český akademický malíř.

Život

Maxmilián se narodil ve Volyni, jeho otec Maxmilián Boháč byl malířských mistrem. V letech 1890–1894 absolvoval obecnou školu a dál pokračoval na zemské řemeslné škole ve Volyni. Zde jej učil kreslení prof. arch. Emil Lhota, syn malíře Antonína Lhoty. V roce 1895 tuto školu absolvoval a v dalším studiu pokračoval ve Vimperku na „Knäben Bürgerschule“. V roce 1897 školu ukončil a pracoval v otcově malířské dílně ve Volyni. V roce 1901 nastoupil na vídeňské malířské akademii ke studiu všeobecného malířství u prof. Aloise Deluga. Dva poslední roky studia trávil na vídeňské akademii společně s bratrem Aloisem. V roce 1905 Vídeň opustil a odjel do Prahy, kde úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na pražskou malířskou akademii. Nastoupil do speciálky prof. Hanuše Schwaigera. V roce 1907 absolvoval úspěšně pražskou akademii a odjel na roční stipendium na Mnichovskou malířskou akademii. Zde setrval dva roky. Po návratu do Prahy založil v roce 1910 spolu se svými bratry „Soukromou Moderní malířskou školu akad. malíře Maxmiliána Boháče“. Na ní připravoval své studenty k přijímacím zkouškám na Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění. V roce 1915 školu zavřel a stal se asistentem kreslení na reálném gymnáziu na Smíchově. Po roce přestoupil na reálné gymnázium na Malou Stranu, kde setrval až do roku 1918. V následujících letech pokračoval ve volné tvorbě, obesílal výstavy pořádané JUV jejímž byl členem a hlavně se soustřeďoval na portrétní a krajinářskou tvorbu. V roce 1924 restauroval rudkové kresby v mázhausu táborské radnice. V roce 1928 realizoval první samostatnou výstavu bratří Boháčů v Topičově salónu. V letech 1926–1929 cestoval, navštívil Paříž a několikrát Jugoslávii, kde pobýval v Bělehradě a na Jadranském pobřeží. V roce 1935 představuje svou tvorbu i tvorbu svých bratří na výstavě „Deset let práce bratří Boháčů“, která se konala na Žofíně v Praze. Téhož roku pobýval v Paříži. Během druhé světové války pracoval Maxmilián Boháč v proboštském velkostatku ve Volyni a příležitostně se věnoval i drobnějším restaurátorským pracím. Po válce se pokusil vybudovat z rodného domu ve Volyni „Dům umění“. V roce 1954 se zúčastnil výtvarné soutěže na památník Klementa Gottwalda. V roce 1957 Maxmilián Boháč v Plzni náhle umírá na embolii. Pohřben je v rodinném hrobě na hřbitově „Malsička“ ve Volyni.

Malířská škola Maxmiliána Boháče

Někteří žáci, kteří školu absolvovali

• Jaromír Jindra
• Karel Holan
• Miloslav Holý
• Quido Lexa
• V. V. Novák
• Jaroslav Vodrážka
• Václav Polívka
• Jan Rambousek
• František Srp
• Bohuslav Večeřa
• Helena Zezulová

a další

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maxmilián Boháč
• Maxmilián Boháč v informačním systému abART
• Městské muzeum a galerie Vodňany, Bratři Boháčové
• Restaurátorská práce bratří Boháčů – L.Černý bakalářská práce