Maxmilián Hošťálek z Javořice

Maxmilián Hošťálek z Javořice
Člen direktoria Českého království za městský stav
Ve funkci: 24. květen 1618 – 4. listopad 1619
Předchůdce	direktorium ustaveno den po pražské defenestraci
Nástupce	činnost direktoria ukončena
Primátor Žatce
Ve funkci: 1610 – 1617
Panovník	Matyáš
Narození	1564 Žatec Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	21. června 1621 (ve věku 56–57 let) Staroměstské náměstí v Praze Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	1. Kateřina Eliščinová; 2. Dorota Čínovská
Rodiče	Zikmund Hošťálek z Javořice, Anna Balbínová z Vorličné
Děti	8 synů, 7 dcer, 6 z nich se dožilo dospělosti
Profese	soukeník
Commons	Maxmilián Hošťálek z Javořice
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Maxmilián Hošťálek z Javořice (1564 Žatec – 21. června 1621 Praha) byl český politik, primátor města Žatce a zemský direktor během stavovského povstání.

Život

Hošťálek pocházel z rodiny, která v Žatci žila nejméně od 2. desetiletí 16. století. Jeho děd Jiřík je písemně doložený jako konšel v roce 1519. Kromě toho, že vlastnil pozemkový majetek, provozoval v radnici lékárnu. Roku 1530 se mu podařilo pozvednout rodinu mezi erbovní měšťany. Jako erbovní figuru si zvolil jelena s hrdlem prostřeleným šípem, jako přídomek "z Javořice".^[1]

Rovněž Jiříkův syn Zikmund Hošťálek zasedal v městské radě. V mládí studoval na luteránské univerzitě ve Wittenbergu, kde byl imatrikulován 21. 1. 1535.^[2][3] Sňatkem se svou první ženou, Kateřinou Velechovskou z Vlkové, získal rozsáhlé pozemky v sousední vesnici Velichově. Velichovské zboží s velkým ovčínem tvořilo v budoucnu základ rodinného majetku Hošťálků.

Někdy ve 2. polovině 50. let Zikmund Hošťálek ovdověl. Jeho druhou manželkou se stala Anna Balbínová z Vorličné původem z Hradce Králové. Bylo to i její druhé manželství, před tím byla vdaná za lounského měšťana Václava Slonka. A právě Maxmilián Hošťálek byl prvorozený syn z tohoto spojení.^[4] Při stanovení roku Hošťálkova narození lze vycházet ze soudního sporu, který vedli žatečtí úředníci spravující sirotčí majetek proti jednomu z místních měšťanů. Zatímco v roce 1583 ještě Maxmiliána a jeho sestru Salomenu zastupovali jako nezletilé, o rok později už Maxmilián vystupoval jako plnoprávný účastník řízení.^[5] Zletilost mužských příslušníků šlechty byla stanovena na 20 let. Na erbovní měšťany se ve třetí generaci, což Maxmilián splňoval, rovněž toto kritérium vztahovalo.

O Hošťálkově mládí a vzdělání není známo nic. Zřejmě navštěvoval některou z městských partikulárních škol, nejspíše mimo rodiště, což bylo u měšťanských synů obvyklé. Není jasné, zda vůbec pobýval v Žatci během zhoubné morové epidemie v letech 1582–1583. Při ní přišlo o život devět jeho dospělých příbuzných, takže se stal jediným mužským příslušníkem rodiny Hošťálků.^[6] To znamenalo, že spolu se sestrou zdědil značný majetek v podobě nemovitostí.

V roce 1591 se Hošťálek poprvé oženil. Vzal si Kateřinu Eliščinovou ze zřejmě nejbohatší žatecké rodiny. Zplodili spolu devět dětí, z nichž se dospělosti dožily jen tři. Eliščinová však zemřela v roce 1605. Její epitaf se jmény jejích šesti zemřelých dětí je umístěný v presbytáři kostela svatého Jakuba v Žatci.^[7] Krátce nato – přesné datum není známo – se Hošťálek oženil podruhé. I tentokrát si vybral nevěstu z rodiny místního patriciátu. Otcem jeho manželky Doroty byl konšel Jan st. Čínovský. Z tohoto manželství měl Hošťálek šest dětí.

Po roce 1591 se Hošťálek stal jedním z 24 obecních starších. V tomto sboru měl na starosti ekonomiku poddanských vesnic patřících k městským statkům. Konšelem, neboli členem dvanáctičlenné městské rady, byl jmenován roku 1599. Vzhledem ke svému rozsáhlému ovčínu ve Velichově byl v letech 1606 a 1607 zvolen starším cechu soukeníků. Poté, co městu půjčil 1500 míšeňských kop, se v roce 1610 stal v Žatci primátorem.^[8] V roce 1604 si jeho sestřenici Annu vzal Pavel Skála ze Zhoře, který se toho roku ve městě usadil.^[9]

Z doby Hošťálkova působení ve funkci primátora se nezachovaly žádné zprávy o rozsáhlejších investičních akcích ve městě. Zřejmě významnějším pro město se jeví funkční období primase Jana Peřiny († 1564), za jehož působení byla mj. postavena radnice a kašna. Spolu se svým tchánem Janem Eliščinem ale patřil Hošťálek k hlavním mecenášům v oblasti školství a kultury. Podporoval žatecké mladíky na univerzitních studiích a vzdělance zabývající se literaturou, jak o tom svědčí dedikace v několika jejich knihách.^[10]

Hošťálek se angažoval v nekatolické protihabsburské stavovské opozici. Na zemském sněmu 8. června roku 1617 přednesl za městský stav společně s Valentinem Kochanem z Prachové požadavek, aby součástí volebního reversu Ferdinanda II. byla přísaha na Rudolfův Majestát na svobodu náboženského vyznání z roku 1609.^[11] Za trest byl ještě v červnu 1617 odvolán z místa žateckého primátora a zřejmě i z městské rady.

Po květnové defenestraci roku 1618 byl – nepochybně jako odškodnění – zvolen za jednoho z deseti členů Direktoria za městský stav. Hošťálek se však příliš jeho činnosti neúčastnil. Direktoři ho dokonce museli písemně vyzvat, aby na jednání přijel.^[12] Po svém zatčení tvrdil, že opravdu na zasedání direktoria často nejezdil a o projednávaných záležitostech nic nevěděl.^[13] Hvězdným okamžikem Hošťálkova společenského postavení se stala neděle 27. října 1619 a následující den. Cestou na pražskou korunovaci v jeho domě přenocoval Fridrich Falcký s manželkou. Podrobnosti pobytu designovaného krále v Žatci popsal podrobně jeho očitý svědek, Pavel Skála ze Zhoře.^[14]

Hošťálek byl zatčen v Žatci snad 28. února 1621.^[15] Císařem zřízený soudní tribunál ho obžaloval ve třech bodech: a) Volil králem Fridricha Falckého; b) podepsal konfederaci; c) koupil si vesnici Hříškov, kterou stavové konfiskovali klášteru klarisek v Panenském Týnci.^[16] Odsouzen byl ke ztrátě cti, hrdla a majetku a 21. června 1621 sťat s dalšími 26 českými stavy. Jeho hlava byla zavěšena na dnes už neexistující Pražské bráně v Žatci, tělo pohřbeno, spolu s ostatky dalšího venkovského direktora Jana Šultyse z Felsdorfu z Kutné Hory, na hřbitově při kostele Panny Marie Na louži v Praze, který stával na dnešním Mariánském náměstí.^[17]

V roce 1621 byl pořízen soupis Hošťálkova nemovitého majetku. Bývalý primátor a direktor vlastnil v Žatci dva domy, hospodářský dvůr, sedm chalup pro zemědělské dělníky, tři chmelnice, tři vinice, ovocný sad, čtyři louky a jedenáct polí, to vše v hodnotě přes 8000 míšeňských kop. Mimo Žatec vlastnil dvůr Velichov, dvůr v Žiželicích a díl vesnice Hříškov, to v ceně přibližně 5000 kop.^[18] Tyto Hošťálkovy statky byly konfiskovány a prodány královskou komorou.

Vdova Dorota někdy na jaře 1626 odešla do exilu, ale už příštího roku se vrátila do Žatce a přestoupila ke katolictví. Důvody byly zřejmě majetkové. Hošťálková měla v Žatci svůj vlastní dům a kromě toho jí královská komora vrátila nemovitosti v hodnotě necelých 1700 kop, které jako věno vnesla do manželství. Kromě toho se znovu provdala. Jejím druhým manželem se v červenci 1629 stal Kryštof Pock z Kadaně, který má v matričním zápisu o sňatku jako povolání uvedeno "žák".^[19] V roce 1640 se Dorota spolu se svými dvěma dětmi Juditou a Alexandrem stala obětí morové epidemie.^[20] Ještě téhož roku zemřel i Pock.

Hošťálkovi synové Alexandr, Maxmilián, Cyprián a Jan Zikmund studovali od roku 1624 pod dohledem Pavla Skály ze Zhoře na univerzitě v Lipsku.^[21] Alexandr se vrátil do Žatce, zatímco tři zbývající se dali na vojenskou dráhu. Maxmilián a Cyprián, kteří pocházeli z prvního Hošťálkova manželství, sloužili v armádách protihabsburské koalice. V listopadu 1631 se za saského vpádu do Čech v řadách armády Jana Jiřího Saského vrátili do Žatce. Sejmuli otcovu hlavu z brány a nechali ji pohřbít. Po únoru 1632, kdy Sasové i s oběma Hošťálky město opustili, se ale lebka musela vrátit na své místo. Další životní osudy obou bratrů nejsou známé.

Povolení k sejmutí direktorovy lebky a k jejímu pohřbení dosáhl v roce 1637 až syn Maxmiliána Hošťálka z druhého manželství Jan Zikmund. Ten se dal koncem 20. let naverbovat do armády panovníka, který jeho otci nechal setnout hlavu. Dosáhl zde hodnosti hejtmana.^[22] V roce 1636 byl povýšen do rytířského stavu. Jan Zikmund se stal jediným dědicem majetku po matce. V roce 1658 se vypravil do Anglie, kde od svého bratrance Adama Striala z Pomnouše, syna bývalého žateckého primátora, získal jeho nemovitý majetek v Žatci a Kadani. Glejt na zpáteční cestu mu vystavil samotný Oliver Cromwell.^[23] Jan Zikmund Hošťálek se pak usadil v Kadani, kde v roce 1674 zemřel.

Odkazy

Reference

Související články

• Třicetiletá válka
• České stavovské povstání
• Direktorium (stavovské povstání)
• Reformace a protireformace (1550–1648)
• Žatec

Literatura

• Hošťálek, Stanislav, V erbovním znamení jelena, Praha 2014, ISBN 978-80-260597-1-4.
• Hošťálek, Stanislav,Neoficiální vlastní polepšení erbu Jana Zikmunda Hošťálka z Javořic, Heraldická ročenka 2015, s. 7–11, ISBN 978-80-904942-4-4.
• Hošťálek, Stanislav, Tři dcery Jana Zikmunda Hošťálka z Javořic. Osudy rodin Hošťálka z Javořic, Mařana Bohdaneckého z Hodkova, Janovského z Janovic, Čerňáka ze Zvašova, Ivanského z Ivanic a Mladoty ze Solopisk v 17. a 18. století, Heraldická ročenka 2016, s. 16–28, ISBN 978-80-904942-5-1.
• Kůrka, Václav, O soudním hrdelním procesu a popravě Maxmiliána Hošťálka z Javořice, Kulturní měsíčník Žatec 1968, č. 4–7; 1969, č. 6, 10.
• Roedl, Bohumír, Hošťálek a žatečtí měšťané, Hlas XXXI, 1981, č. 34.
• Roedl, Bohumír, Maxmilián Hošťálek, Promenáda III, 1995, č. 27.
• Štěpánek, Karel, Ani staletí nesmazala jeho památku, Kulturní měsíčník Žatec 1981, č. 6.
• Štěpánek, Karel, Primátor Hošťálek, Krajem Lučanů XIV, 1947, s. 21–22.
• Vltavský, Ladislav, Památce Maxmiliána Hošťálka, vlastním nákladem, Žatec 1921.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Hošťálek z Javořice na Wikimedia Commons
• Hošťálek na stránkách žateckého muzea
• Poslední Hošťálkovy chvíle podle Komenského Historie o těžkých protivenstvích církve české