Maxmilián Josef Wratislav z Mitrovic

Maxmilián Josef Wratislav z Mitrovic
Erb rodu
Erb rodu
Narození5. listopadu 1917
Dírná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. dubna 2002 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníNový hřbitov v Dírné
Choť(1947) Karolína, roz. Sternbergová (1924–2021)
Děti1. Karolina, provd. Ohanková (* 1948)
2. Marie Terezie, provd. Nováková (* 1954)
3. Eugen Václav (* 1961)
RodičeJosef Oswald Wratislav z Mitrovic (1883–1966) a Dorothea Josefa, roz. Thun-Hohensteinová (1884–1978)
Příbuznísestra: Arnoštka Evženie Wratislavová (1912–2006)
sestra: Marie Josefa, provd. Mensdorff-Pouilly (1914–2006)
sestra: Johanna Wratislavová (1916–1999)
sestra: Thea (Dorota) Wratislavová (1919–1985)
bratr: Arnošt Josef Wratislav (* 1922)
synovec: Adam Wratislav (* 1953)
synovec: Petr Wratislav (* 1964)
děd: Eugen František Wratislav z Mitrowicz (1855–1897)
babička: Ernestina z Thun-Hohensteinu (1858–1948)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilian Josef Oswald Wratislav z Mitrowicz (celým jménem Maxmilián Josef Osvald Eugen František Zikmund Antonín Wratislav z Mitrovic;[1] 5. listopadu 1917 Dírná – 7. dubna 2002 Dírná)[2] pocházel z hraběcí rodiny Wratislavů z Mitrovic.

Život

Narodil se jako starší syn Josefa Oswalda Wratislava (1883–1966) a jeho manželky They Josefy, roz. Thun-Hohensteinové (1884–1978). Jeho mladší bratr Arnošt Josef (1922–?) v roce 1948 emigroval do Německa, kde strávil půl roku ve sběrném táboře. Potom bydlel půl roku v Austrálii a nakonec se usadil na Novém Zélandu.[3]

Maxmilián Josef navštěvoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1937 úspěšně složil maturitu. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze až do uzavření českých vysokých škol v roce 1939.[4] V září 1939 byl stejně jako jeho otec Josef Oswald (1883–1966) a otcův strýc Maximilian Josef (1857–1940) signatářem Národnostního prohlášení české šlechty.

V roce 1945 se věnoval správě majetku. V roce 1950 přešel veškerý majetek do správy státu. Po vystěhování ze zámku bydlel v bývalém pivovaru.[pozn. 1] V roce, kdy byl jeho rodině zestátněn majetek, byl zatčen a po čtyřech měsících osvobozen.[6] Byl zaměstnán u Státních lesů, kde pracoval jako traktorista a pak jako řidič nákladního vozu.[6] V důchodu si přivydělával jako poštovní doručovatel.[7] Vytvořil rodokmen rodu.[8]

V roce 1968 cestoval s manželkou a dětmi po střední Evropě, navštívili Rakousko, Německo a Švýcarsko. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy rodina v zahraničí nezůstala, ale vrátila se domů.[9]

Po roce 1989 mu byl statek a zámek v Dírné navrácen.

Dne 12. dubna 2002 byl pohřben do rodinné hrobky na Novém hřbitově v Dírné poté, co byla odloužena zádušní mše ve farním kostele sv. Vavřince.

Rodina

Oženil se 25. září 1947 v kapli sv. Jiří na hradě Český Šternberk s Karolínou Sternbergovou (6. listopadu 1924 Praha – 10. července 2021 Dírná), dcerou Jiřího Douglase Sternberga (1888–1965) a jeho manželky Kunhuty, roz. Mensdorff-Pouilly (1899–1989).[10] Pár oddával pražský arcibiskup Josef Beran. Jednalo se o poslední velkou společenskou akci před zestátněním hradu. Karolína byla dámou Řádu hvězdového kříže a dámou Maltézského řádu.[10]

Narodily se jim tři děti:[2]

  • 1. Karolina (* 8. 7. 1948 Dírná), kvůli šlechtickému původu nesměla studovat, od svých patnácti let pracovala v továrně v Soběslavi[11]
    • ⚭ (13. 6. 1981 Dírná) Čeněk Ohanka (* 19. 7. 1941 Praha)
  • 2. Marie Terezie (* 31. 5.1954 Dírná), studovala na zdravotní škole[11]
    • ⚭ (12. 10.1981 Dírná) Pavel Novák (* 13. 4. 1952 Praha)
  • 3. Eugen Václav (* 25. 4. 1961 Jindřichův Hradec)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ve třech vlhkých místnostech v suterénu pivovaru bydlelo deset členů rodiny.[5]

Reference

  1. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 167. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  2. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 476. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  3. ↑ Příběhy české šlechty, s. 186
  4. ↑ Příběhy české šlechty, s. 174
  5. ↑ Příběhy české šlechty, s. 170
  6. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 185
  7. ↑ DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 92. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  8. ↑ Příběhy české šlechty, s. 171
  9. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 92–93
  10. ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 365
  11. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 169

Literatura

  • PLECEROVÁ, Jana. Maxmilián Wratislav, Wratislavové z Mitrovic a jejich panství Dírná. Praha, 2006 [cit. 2022-12-05]. 93 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra didaktiky a dějin dějepisu. Vedoucí práce Bohdan Zilynskyj. Dostupné online.
  • Příběhy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 1995, 2001, 2002, ISBN 80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Wratislaw von Mitrowitz-Wappen.png
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC0
Stammwappen der Wratislaw von Mitrowitz