Maxmilián Josef z Thurn-Taxisu

Maxmilián Josef z Thurn-Taxisu
Narození	29. května 1769 Řezno
Úmrtí	15. května 1831 (ve věku 61 let) Praha
Povolání	voják a důstojník
Choť	Marie Eleonora z Lobkovic (od 1791)[1]
Děti	Karel Anselm z Thurn-Taxisu[2] August Max z Thurn-Taxisu Josef z Thurn-Taxisu Karel Theodor z Thurn-Taxisu[3] Bedřich Hannibal z Thurn-Taxisu Vilém z Thurn-Taxisu
Rodiče	Alexandr Ferdinand z Thurn-Taxisu a Marie Henrieta z Fürstenbergu[2]
Rod	Thurn-Taxisové
Příbuzní	sestra: Marie Terezie z Ahlefeldtu (1755–1810) sestra: Marie Alžběta z Fürstenbergu (1767–1822) děd: Anselm František Thurn-Taxis (1681–1739) tchán: August Antonín Josef z Lobkowicz (1729–1803) vnuk: Emerich z Thurn-Taxisu (1820–1900) vnuk: Rudolf Thurn-Taxis (1833–1904)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Josef princ z Thurn-Taxisu (německy Maximilian Joseph Fürst von Thurn und Taxis, 29. května 1769 Řezno – 15. května 1831 Praha) byl bavorský královský důstojník, později generálmajor rakouské císařské armády. Založil mladší českou větev rodu Thurn-Taxisů a současně je prapředkem italského vévodského rodu z Duina (Principi della Torre e Tasso, Herzöge von Duino) – titulu uděleného roku 1823.

Narodil se v Řezně jako nejmladší syn knížete Alexandra Ferdinanda (1704–1773) z jeho třetího manželství s Marií Jindřiškou z Fürstenberg-Stühlingenu (1732–1772).

Již jako třicetiletý obdržel 29. dubna 1772 od svého jmenovce bavorského kurfiřta vlastnictví pluk kyrysníků Taxis, sestavený knížetem Kristiánem. V roce 1785 byl jmenován rytířem Řádu svatého Huberta a 18. května 1790 nejvyšším velitelem bavorského jezdectva.

19. května 1798 vstoupil Maxmilián Josef do císařských služeb, kde se roku 1799 osvědčil při italském tažení v čele c. k. pluk dragounů Kníže Lobkowicz. V důsledku těžkého zranění v bitvě u Marenga v červnu 1800 byl nucen přerušit svou aktivní armádní kariéru. 24. července 1800 byl potvrzen ve své hodnosti rakouského generálmajora.

Od 1. prosince 1803 zastával post kapitána odstraněného toskánského velkovévody a nynějšího salcburského kurfiřta, arcivévoda Ferdinand, až do roku 1814, kdy se tento po Vídeňském kongresu opět směl ujmout vlády v Itálii.

V roce 1815 se Maxmilián Josef se svou rodinou přestěhoval do Prahy, kde také roku 1831 zemřel. Byl pochován v rodinné hrobce v Sýčině na panství Dobrovice.

V Praze se 6. června 1791 oženil s princeznou Marií Eleonorou z Lobkowicz (22. dubna 1770 – 9. listopadu 1834), dcerou Augusta Antonína Josefa knížete z Lobkowicz (1729–1803) z mělnické sekundogenitury a jeho manželky Marie Ludmily Czerninové z Chudenic (1738–1790). Narodilo se jim šest synů. Všichni dosáhli významných důstojnických hodností:

• 1. Karel Anselm (18. 6. 1792 Praha – 25. 8. 1844 Teplice)^[4]
  • ⚭ 1815 hraběnka Marie Izabela von Eltz (10. 2. 1795 Drážďany – 12. 3. 1859 Praha)^[5]
• 2. August Maxmilián (22. 4. 1794 Praha – 24. 1. 1862 Mnichov), svobodný a bezdětný^[6]
• 3. Josef (3. 5. 1796 – 17. 4. 1857), svobodný a bezdětný^[7]
• 4. Karel Theodor (17. 7. 1797 Praha – 21. 6. 1868 Mnichov)^[8]
  • ⚭ 1827 hraběnka Juliana Karolina z Einsiedelu (20. 12. 1806 Mnichov – 1846 Sacburk)^[9]
• 5. Fridrich Hannibal (3. 9. 1799 Praha – 17. 1. 1857 Benátky)^[10]
  • ⚭ 1831 hraběnka Marie Aurora Batthyány von Német-Ujvár (13. 6. 1806 Budapešť – 18. 9. 1881 Bad Ischl)^[11]
• 6. Vilém (12. 11. 1801 Praha – 11. 6. 1848 Benátky), zemřel na následky zranění utrpěných v bitvě u Santa Lucie, svobodný a bezdětný^[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian Joseph von Thurn und Taxis na německé Wikipedii.

• Josef Rübsam: Taxis (Thurn und Taxis), Maximilian Josef, Prinz von. In: ADB, Duncker & Humblot, Leipzig 1894, str. 517
• Martin Dallmeier, Martha Schad: Das Fürstliche Haus Thurn und Taxis, 300 Jahre Geschichte in Bildern. Friedrich Pustet Verlag Regensburg 1996, ISBN 3-7917-1492-9.