Maxmilián Karel Löwenstein-Wertheim

Maxmilián Karel 1. kníže von Löwenstein-Wertheim-Rochefort
Generální guvernér v Milánsku
Ve funkci:
3. ledna 1717 – 26. prosince 1718
Předchůdceprinc Evžen Savojský
NástupceJeroným Colloredo-Waldsee
Císařský velvyslanec u říšského sněmu v Řezně
Ve funkci:
1712 – 1716
Předchůdcekardinál Jan Filip z Lambergu
Nástupcekardinál Kristián August Saský
Administrátor v Bavorsku
Ve funkci:
1704 – 1714
Narození14. července 1656
Rochefort
Úmrtí26. prosince 1718 (ve věku 62 let)
Milán
ChoťMarie Polyxena z Khuen-Belasi
RodičeFerdinand Karel z Löwensteinu a Anna Marie z Fürstenbergu
DětiEleonora Marie Anna z Löwenstein-Wertheimu
Dominik Markvart z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu
Countess Maria Leopoldine zu Löwenstein-Wertheim-Rochefort
PříbuzníŽofie Marie Vilemína z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Jan Arnošt z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Marie Anna z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Kristýna Tereza z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Emílie Teodora Terezie z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu a Ernestina Barbora z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu (sourozenci)
Josef Hesensko-Rotenburský, Polyxena Hesensko-Rotenburská, Karolína Hesensko-Rotenburská, Konstantin Hesensko-Rotenburský, Kristýna Hesensko-Rotenburská a Eleonora Hesensko-Rotenburská (vnoučata)
Profesepolitik a voják
CommonsMaximilian Karl Albert, Prince of Löwenstein-Wertheim-Rochefort
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Karel kníže von Löwenstein-Wertheim (německy Maximilian Karl Albert Reichsfürst von Löwenstein-Wertheim-Rochefort) (15. července 1656 Rochefort – 26. prosince 1718 Milán) byl německý šlechtic, diplomat a státník ve službách Habsburků. Od mládí se uplatňoval v diplomacii, vynikl především během války o španělské dědictví, kdy byl správcem okupovaného Bavorska (1704–1714). V roce 1711 byl povýšen na říšského knížete a byl zástupcem císaře u říšského sněmu. Svou kariéru završil jako místodržitel v Miláně (1717–1718). Zakoupil majetek v západních Čechách (Bezdružice), který jeho potomstvu patřil až do 20. století.

Životopis

Erb rodu Löwenstein-Wertheim-Rochefort

Pocházel ze starého šlechtického rodu Löwensteinů, který má původ v morganatickém manželství falckého kurfiřta Fridricha I. a jeho milenky Kláry Tottové. Patřil k hraběcí linii Löwenstein-Wertheim-Rochefort, narodil se jako nejstarší syn do početné rodiny říšského dvorního rady Ferdinanda Karla Löwensteina (1616–1672) a jeho manželky Anny Marie, rozené Fürstenbergové (1634–1705).[1] V době úmrtí otce byl ještě nezletilý a část mládí strávil ve Francii pod poručnickou správou svého strýce, štrasburského arcibiskupa Františka Egona Fürstenberga. V roce 1679 vstoupil do služeb Habsburků, krátce sloužil v armádě, poté působil u dvora ovdovělé císařovny Eleonory Gonzagové a byl kapitánem císařské tělesné gardy.[2]

Maxmiliánův otec hrabě Ferdinand Löwenstein-Wertheim-Rochefort

V roce 1684 byl jmenován členem říšské dvorní rady, poprvé se jejího zasedání zúčastnil o dva roky později.[3] Poté se uplatnil jako diplomat a v roce 1697 byl jmenován císařským tajným radou. Od roku 1699 byl císařským zplnomocněncem v Horním Porýní, zájmy císaře zastupoval také ve Frankfurtu nebo u arcibiskupa v Trevíru.[4] Na počátku války o španělské dědictví chtěly menší říšské státy zachovat neutralitu a právě Löwenstein se zasloužil o to, že některé z nich přistoupily ke spojenectví s Habsburky. Během války byl v roce 1704 jmenován správcem v Horní Falci a po bitvě u Höchstädtu (1704) se stal administrátorem v obsazeném Bavorsku (pro tuto funkci byl původně zvažován Jan Václav Vratislav z Mitrovic.[5][6] Jeho úkolem bylo ekonomicky zapojit Bavorsko do chodu císařské armády, což se mu dařilo.[7] Zvyšování daní vyvolalo selské povstání, s nímž se Löwenstein vypořádal s pomocí armády.[8] Správcem Bavorska zůstal až do roku 1714.[9]

Zámek Bezdružice, majetek rodu od roku 1712

V roce 1711 byl císařem Josefem I. povýšen na říšského knížete (původně jen pro svou osobu, o rok později byla platnost titulu Karlem VI.rozšířena na celou rodinu, což znamená, že ostatní členové rodu byli princové a princezny). V letech 1712–1716 zastával funkci hlavního (principálního) komisaře u říšského sněmu.[10] V závěru války o španělské dědictví se zúčastnil mírových jednání a správu Bavorska předal v roce 1714 zpět kurfiřtovi Maxmiliánu Emanuelovi. Nakonec byl v letech 1717–1718 místodržitelem, respektive generálním guvernérem v Milánském vévodství, které se stalo součástí habsburského soustátí v důsledku války o španělské dědictví.[11] V této funkci měl podpořit císařskou armádu za války čtverné aliance, nepodařilo se mu ale zabránit obsazení Sardinie španělskými vojsky. V Miláně nechal postavit nové divadlo na místě původní budovy vyhořelé v roce 1705.

Zemřel 26. prosince 1718 ve věku 62 let v Miláně, kde je také pohřben, pouze srdce bylo převezeno do rodové hrobky ve Wertheimu.

Rodina

Maxmiliánův syn a dědic Dominik Markvart, 2. kníže Löwenstein (1690–1735)

V době vstupu do služeb Habsburků se v roce 1678 v Innsbrucku oženil s hraběnkou Marií Polyxenou Khuenovou z Belasy (1658–1712), dcerou diplomata hraběte Matyáše Khuena z Belasy. Z jejich manželství pocházelo deset dětí, z nichž pět synů zemřelo v dětství. Syn Maxmilián Karel (1681–1710) byl císařským komorníkem a říšským dvorním radou,[12] ale zemřel předčasně. Dědicem knížecího titulu a majetku se stal mladší syn Dominik Markvart (1690–1735). Z dcer se Eleonora Marie (1686–1753) provdala za svého bratrance, hesensko-rotenburského lantkraběte Arnošta II. Leopolda (1684–1749). Další dcera Marie Leopoldina (1689–1763) byla manželkou diplomata hraběte Konráda Zikmunda ze Starhembergu (1689–1727).

Maxmilián Karel měl třináct sourozenců, z nichž bratři František Leopold (1661–1682), Ferdinand Heřman (1663–1684) a Vilém (1669–1695) zemřeli ve vojenských službách, další bratr Jan Arnošt (1667–1731) byl biskupem v Tournai.

Kromě statků v německých zemích jako první z Löwensteinů získal majetek v Čechách. V roce 1712 koupil v dražbě za 120 000 zlatých panství Bezdružice, kde také vzápětí potvrdil městská privilegia (1713).[13][14] Ještě téhož roku přikoupil od Jana Josefa z Vrtby sousední panství Krasíkov s Cebiví a hrady Švamberk a Gutštejn.[15][16] V návaznosti na tyto akvizice požádal kníže Löwenstein o udělení českého inkolátu, který mu byl udělen 6. května 1712 a stal se právoplatným obyvatelem Českého království.[17] V rezidenční síti knížat Löwensteinů neměly statky v západních Čechách příliš velký význam, Maxmilián Karel ale již v roce 1714 založil v Bezdružicích textilní manufakturu a uvedl do provozu také sklárnu. Syn Dominik Markvart pak v roce 1720 koupil ještě panství Bor u Tachova, zdejší zámek se až po přestavbě v 19. století stal jedním z hlavních rodových sídel.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rodokmen rodu Löwenstein-Wertheim-Rochefort dostupné online
  2. ↑ KUBEŠ, Jiří: Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové in: Folia historica Bohemia; Praha, 2013; s. 110–111 dostupné online
  3. ↑ Seznam říšských dvorních radů in:Chronologische Liste der Reichshofräte nach Oswald von Gschließer; Vídeň, 2014; s. 107 dostupné online
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 394 ISBN 978-80-7422-574-1
  5. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 560–561 ISBN 978-80-200-2364-3
  6. ↑ VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka; Praha, 2001; s. 247 ISBN 80-7185-380-1
  7. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 167 ISBN 978-80-200-2364-3
  8. ↑ KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016, s. 154, 169; ISBN 978-80-7557-037-6
  9. ↑ Přehled představitelů státní správy v Bavorsku na webu worldstatesmen dostupné online
  10. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 357 ISBN 978-80-7422-574-1
  11. ↑ Přehled představitelů státní správy v Milánském vévodství na webu worldstatesmen dostupné online
  12. ↑ Seznam říšských dvorních radů in:Chronologische Liste der Reichshofräte nach Oswald von Gschließer; Vídeň, 2014; s. 142 dostupné online
  13. ↑ PROCHÁZKA, Zdeněk: Bezdružice; Domažlice, 2006; s. 22 ISBN 80-86125-66-1
  14. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 105–106 ISBN 80-85983-13-3
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 47, 165
  16. ↑ Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 75 ISBN 80-7185-226-0
  17. ↑ Tabulka udělování českých inkolátů na webu Ostravské univerzity, s. 23 dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ferdinand Karl, Graf von Löwenstein-Wertheim-Rochefort (1616-1672).jpg
Ferdinand Karl, Graf von Löwenstein-Wertheim-Rochefort (1616-1672)
Bezdružice (1).jpg
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled na zámek ze silnice do Polžic
Löwenstein-Wertheim-Rochefort.svg
Autor: Windharinus, Licence: CC BY-SA 4.0
Blasonnement : Parti de deux traits coupés de deux autres qui font neufs quartiers, au 1 : d’argent un lion léopardé contourné de gueules couronné d’or passant sur un rang de trois rochés d’or (Löwenstein), au 2 : d’argent à l’aigle contournée de gueules, becquée, membrée et armée d’or, au 3 : d’argent à l’aigle issante de sable, au 4 : d’argent à la boucle de gueules, au 5 (écusson en cœur) : de Bavière, au 6 : d’azur à trois roses bien ordonnées d’argent boutonnées d’or, au 7 : d’argent à deux fasces de gueules, au 8 : d’or à une fasce échiquetée de gueules et d’argent, au 9 : de gueules au lion d’argent couronné d’or.