Maxmilián Pirner
Maxmilián Pirner | |
---|---|
![]() prof. Maxmilian Pirner | |
Narození | 13. února 1854 Sušice ![]() |
Úmrtí | 2. dubna 1924 (ve věku 70 let) Praha-Smíchov ![]() |
Povolání | malíř, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel, ilustrátor a výtvarník |
Děti | Karel Pirner |
Příbuzní | Miroš Pirner (vnuk) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |

Maxmilián Pirner, křtěný Daniel Karel (13. února 1854 Sušice[1] – 2. dubna 1924 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, profesor pražské Akademie výtvarných umění.
Život
Narodil se v rodině soudního rady Jana Pirnera v domě čp. 36 v Sušici. V letech 1872 až 1874 studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda, za kterým pak odešel roku 1875 na vídeňskou Akademii. V Trenkwaldově ateliéru zůstal do roku 1879 a s jeho podporou podnikl roku 1878 studijní cestu do Mnichova. Roku 1880 maloval v Alpách, roku 1883 navštívil Itálii.
Do roku 1887 žil s manželkou převážně ve Vídni, vystavoval zde například na 1. výstavě skupiny Wiener Sezession. Roku 1887 byl povolán vyučovat na Akademii výtvarných umění v Praze žánrovou malbu. V roce 1896 byl jmenován profesorem a vedl ateliér figurální malby. V letech 1898, 1905–1906, 1907–1908 a 1911–1912 byl rektorem Akademie. Od roku 1890 byl členem Krasoumné jednoty a mimořádným členem České královské akademie, od roku 1899 členem Jednoty umělců výtvarných (JUV). Jako pedagog byl velmi oblíbený a ovlivnil dvě generace žáků Akademie.[3]
Urna Maxmiliána Pirnera byla spolu s urnou manželky Josefy uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.[4]
Rodinný život
Dne 24. září 1894 se v Praze oženil s Josefou Pintzovou (1867–1942). Manželé Pirnerovi měli tři děti;[5] syn Karel Pirner byl spisovatel a technik. Jedním z pravnuků je grafik a malíř Martin Hodek .
Dílo
Jeho tvorba byla inspirována filozofií (Diogenes, Život, láska nenávist a smrt), literaturou (v níž se pohyboval od ilustrací klasického románu a alegorií přes mytologie až k pohádkovým námětům neoromantismu), po formální stránce dospěl v prvním vrcholu tvorby k monumentální akademické malbě a po ní více tíhl ke komorní tvorbě ve stylu symbolismu a secese. Jeho díla se vyznačují fantazií, ironií i sarkasmem. Svým oblíbeným tématům zůstával věrný až do pozdního věku, kdy se stáhl do ústraní.
- rané ilustrace knih: Lenau, Heinrich Heine, Lessing
- ilustrace pro časopisy: Ver Sacrum, Zlatá Praha, aj. – dával přednost kresbě před malbou
- Náměsíčná (Somnambula), 1878 (NG)
- cyklus ilustrací k báji o Hansi Heilingovi
- cyklus pastelů Démon láska 1883–1884
- Pohádka o hlavě Pallas Athény
- Uměleckohistorická bajka
- Diogenes a sud, 1893
- Víly u pramene 1895 (NG)
- triptych Život, láska, nenávist a smrt 1880–1896
- Finis (Konec všedních věcí), 1887
- Homo homini lupus (Člověk člověku vlkem, Ukřižovaná) kvaš, 1901, in memoriam Arthura Schopenhauera[6]
- Hekaté, 1901
- Živá voda – Gulliver v zemi skřítků, 1910[7]
- Alegorie krásy a lásky, 1913[8]
- Kraj lesa, 1880-1890
Galerie
- V rozkvětu (1883–84)
- Konec všech věcí (1887)
- Hekaté (1901)
- Černá Káča (1895)
- Gulliver mezi skřítky (1910)
- Alegorie
- Kraj lesa (1880 -1890)
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sušice
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
- ↑ abART: profesor Maxmilián Pirner
- ↑ Otec a maminka. Pestrý týden. 12. 2. 1944, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva, Pirner Maxmilian
- ↑ Aukce 2019
- ↑ Aukce
- ↑ Aukce 2014
Literatura
- Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění díl II., N–Ž, Academia Praha 1995, s. 615–616.
- Prahl Roman, Maxmilián Pirner (1854–1924), Katalog výstavy NG Praha 1987
- Matějček Antonín, Soubor díla Maxe Pirnera, 78. a 79. výstava SVU Mánes, Praha 1924
- Šuman V., Maxmilián Pirner 1854–1924, Praha 1924
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Pirner na Wikimedia Commons
Autor Maxmilián Pirner ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maxmilián Pirner
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pikner Maxmilián (1854)
- Maxmilián Pirner v informačním systému abART
- ČT, 2012, dokument Maxmilian Pirner: Víly u pramene
- WWW.TFSIMON.COM - MAX PIRNER
- Oblastní galerie v Liberci
- Galerie PPF Art skupiny PPF Petra Kellnera
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pirner Maxmilian - Alegorie
Konec všech věcí (1887)
Autor: Fredy.00, Licence: CC BY 3.0
Plaketa - Maxmilián Pirner (SUŠICE)
Autor: Jiří Novák, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Maxmilián Pirner: Kraj lesa
Maxmilian Pirner - Gulliver mezi skřítky (1910)
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Max Pirnerː Autoportrét, olejomalba na plátně, 1890; Národní galerie
Pirner Maxmilián - signatura
Maxmilian Pirner - Černá Káča (1895)
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Bedřich Bendelmayer