Maxmilián Valentin z Martinic

Maxmilián Valentin z Martinic
Portrét od Jana Kašpara Doomse z roku 1671
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království
Ve funkci: 13. listopad 1658 – 20. prosinec 1677
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz
Nástupce	Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci: 12. srpen 1656 – 1658
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce	Ferdinand Arnošt z Valdštejna
Nástupce	Jan Bedřich z Trauttmansdorffu
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 1652 – 1656
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Ferdinand Arnošt z Valdštejna
Nástupce	Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat
Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
Ve funkci: 1651 – 1652
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	František Magnis
Nástupce	Lev Vilém z Kaunitz
Komorník nad stříbry
Ve funkci: 1642 – 1644
Panovník	Ferdinand III.
Osobní číšník císaře
Ve funkci: 1641 – ?
Panovník	Ferdinand III.
Tajný rada
Císařský komoří
Narození	kolem 1620
Úmrtí	20. prosinec 1677 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Choť	Anna Kateřina Bukůvková z Bukůvky
Rodiče	Jaroslav Bořita z Martinic a Marie Eusebie ze Šternberka
Děti	Jaroslav Bernard z Martinic Jiří Adam II. Bořita z Martinic Maxmilián Quido z Martinic Anna Františka Martinicová, provdaná Kinská Zuzana Renata Martinicová, provdaná Czerninová
Příbuzní	Jiří Adam I. z Martinic a Bernard Ignác Jan z Martinic (sourozenci) Adolf Bernard z Martinic, Marie Filipína z Martinic[1], Marie Karolína z Martinic[2], František Michal z Martinic a Zuzana Renata z Martinic (vnoučata)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Valentin hrabě z Martinic (asi 1620/1621 – 20. prosinec 1677, Praha) byl český šlechtic ze starobylého rodu Martiniců, řadu let zastával vysoké úřady ve správě Českého království, vlastnil rozsáhlé statky v různých částech Čech.

Původ a kariéra

Narodil se pravděpodobně v roce 1620 nebo spíše 1621 (podle nejnovějších výzkumů historika Zdeňka Hojdy, dříve se udávalo chybné datum k roku 1612),^[3] byl nejmladším ze sedmi synů z manželství nejvyššího purkrabího Jaroslava Bořity hraběte z Martinic (1582–1649) a jeho první manželky Marie Eusebie ze Šternberka. Díky otci od mládí nacházel uplatnění u dvora, od roku 1641 byl osobním šenkem císaře Ferdinanda III., v letech 1642–1644 vrchním komorníkem nad stříbry a poté císařským komořím, později se stal i tajným radou.

V zemských úřadech se prosadil nejprve na Moravě, odkud pocházela jeho manželka, a v letech 1651–1652 byl nejvyšším sudím Moravského markrabství. Mezitím po otci (1649) a bratrovi (1651) zdědil statky v Čechách, kam vzápětí trvale přesídlil. Následovala úspěšná kariéra v českých zemských úřadech – v Českém království byl postupně nejvyšším sudím (1652–1656), nejvyšším komorníkem (1656–1658) a nakonec nejvyšším hofmistrem (1658–1677).^[4]

Majetkové poměry

V roce 1640 se oženil s Annou Kateřinou Bukůvkovou z Bukůvky (1624–1685), která sice nepocházela z nijak významné rodiny, přesto byla dědičkou poměrně velkého majetku na Moravě. Když v roce 1652 s manželem natrvalo přesídlila do Čech, zděděné moravské statky postupně prodala (Pačlavice 1649, Ivanovice na Hané 1652, Třemešek 1653).^[5]

Po otci Jaroslavovi zdědil v roce 1649 Prunéřov, k němuž v roce 1652 získal od bratra Bernarda Ignáce Ahníkov a vytvořil spojené panství Ahníkov-Prunéřov. Po smrti bezdětného bratra Jiřího Adama I. (1651) zdědil v západních Čechách rozsáhlé panství Klenová s dvěma hrady, městečkem Strážovem a 18 vesnicemi. Od manželky Jiřího Adama I. navíc v roce 1651 koupil za 100 000 zlatých panství Bystré ve východních Čechách. V roce 1655 po vymřelém rodu Leskovců zdědil panství Horní Cerekev na Vysočině. Cerekev o pět let později vyměnil s bratrem Ferdinandem za západočeskou Plánici, která byla blíž jeho panství Klenová. Klenovou ovšem v roce 1669 prodal Šternberkům, zatímco Plánice zůstala v majetku Martiniců až do vymření rodu v roce 1789. Dočasně dostal od bratra Bernarda Ignáce do užívání také panství Hořovice. Po prodeji Klenové v roce 1669 zakoupil zadlužené panství Hořepník na Vysočině.

Po několika změnách a převodech se majetek Maxmiliána Valentina stabilizoval do podoby panství Bystré, Ahníkov-Prunéřov, Plánice a Hořepník, která byla od sebe značně vzdálená v různých částech Čech. K poddaným vystupoval velmi příkře, například na panství Bystré zvýšil robotu ze tří na šest dnů v týdnu a bysterským odmítl potvrdit jejich starší privilegia. V Bystrém nechal rozšířit zámek a po nálezu železné rudy založil nedaleko odtud vysokou pec. Další želený hamr fungoval v Lačnově u Poličky. I když produkce železářských výrobků měla jen krátké trvání, ve své době značně přispěla k výnosnému hospodaření bysterského panství. Jméno Maxmiliána Valentina a jeho manželky dodnes připomínají názvy osad Maksičky a Kateřinky v katastru obec Korouhev poblíž lačnovského hamru.^[6] Robotní povinnosti zvyšoval také na svých severočeských panstvích (Ahníkov), naopak hned po zakoupení Hořepníku místním měšťanům potvrdil jejich privilegia a právo na pořádání trhů (1670).^[7] Spolu s bratrem Bernardem Ignácem patřil k významným mecenášům církve v době rekatolizace pobělohorských Čech, například finančně podpořil františkánský klášter v Hájku u Prahy.

Zemřel v Praze a je pohřben v martinické hrobce v katedrále sv. Víta. Majetek v západních a severních Čechách zdědili synové, vdova Anna Kateřina dostala do doživotního užívání panství Bystré.

Potomstvo

I když pocházel z početné rodiny, nakonec byl jediným ze svých bratrů, kdo zanechal mužské potomstvo a zajistil tak pokračování rodu Martiniců. Jeho synové patřili k vlivným osobnostem vídeňského dvora.

• Jaroslav Bernard (1642–1685)
• Jiří Adam II. (1645–1714)
• Maxmilián Guidobald (1664–1733)
• Anna Františka, manželka Václava Norberta Kinského
• Zuzana Renata, manželka Tomáše Zachariáše Černína

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Rodokmen Martiniců na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)