Mayský kalendář

Mayský kalendář je historický astronomický kalendář mayského kalendářního systému. Je nejpokročilejším kalendářem domorodých obyvatel Střední Ameriky.

Mayský kalendář je cyklický, a souběžně se v něm opakuje několik cyklů. Tyto cykly (i jejich fáze) byly spojeny s různými bohy a kosmickými událostmi.

Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých pozorování opakujících se astronomických jevů. Mayové spojovali průběh času s úkazy na obloze – pravidelnými pohyby Slunce, Měsíce, planet, slunečních zatmění a konjunkcí. Dosažená přesnost při výpočtech (dvacítková číselná soustava, jen sčítání, odčítání) je porovnatelná s výsledky novověké astronomie.

Mayská kněžská vrstva, při tehdejším cyklickém vnímání času, vykládala astronomické úkazy a dění na obloze astrologicky, a magicky i početní jevy plynoucí z průběhu cyklů kalendáře. Prováděné přesné a dlouhodobé datační záznamy z pozorování periodických úkazů, umožňovaly tyto jevy (zatmění, konjunkce) předvídat, a v relativně složitém kalendářním systému z toho vyplývalo i znalostní ovládnutí času a jeho měření touto teokratickou elitou. Vrstva kněží vedením a správou kalendáře řídila mayskou společnost a její chod v náboženské sféře (výklad a předpověď nebeských úkazů, věštby a určení osudů apod.), i praktickém životě Mayů (stanovení doby obřadů, zahájení válečných výprav,^[1] agrotechnické lhůty atd.).

Nejvýznamnější skutečností, která mayský kalendář charakterizuje a dělá ho natolik odlišným od našeho chápání času a světa, je cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět typický pro naši křesťanskou kulturu, kde čas a události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled neustále se opakujících cyklů.^[2]

Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měly své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice a některá důležitá čísla. Každý den nejenže měl svého boha, ale i sám bohem byl, či spíše několika bohy. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.

Mayové používali vícero paralelních kalendářních systémů, přičemž data se zpravidla psala ve více systémech najednou. Informace o čase je tedy (úmyslně) natolik redundantní, že i po tisíciletích – po zničení části nápisů – je/bude možné přečíst datum. Kalendáře vznikly před 1. stoletím př. n. l. a asi pocházejí od Olméků. Byly to:

• haab (neboli občanský kalendář) = období 365 dní sestávající z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dní a poslední měsíc jen 5 dní.^[3] Dny v měsíci byly číslované, přičemž se uplatnilo i číslo nula.
• tzolkin (neboli posvátný kalendář) = období 260 dní. Tzolkin byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval plán obřadního života. Den narození každého člověka se také posuzoval podle tzolkinu. První tzolkin 550 př. n. l. v zapotéckém městě Monte Albán.
• dlouhý počet = jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" – narození Venuše a začátku aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu (=5125.37 let). Zapisoval se ve tvaru #.#.#.#.#.#.#.#.#., kde tečky oddělují určité jednotky dvacítkové soustavy (u nás by to odpovídalo zhruba zápisu tisíciletí.století.roky.měsíce.dny.), přičemž první položka odpovídá našim 63 081 429 rokům a poslední našim dnům. Běžně se však používalo jen posledních pět položek – baktun (např. 9.15.9.0.1 znamená 1407241 dní ode dne "nula"). Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu (0.0.0.0.0.) odpovídá podle korelace GMT 11. srpnu 3114 př. n. l. a poslední den 13. baktumu (13.0.0.0.0. = nové 0.0.0.0.0.^[zdroj⁠?!]) odpovídá podle GMT 21. prosinci 2012. V tento den má podle Mayů nastat konec^[zdroj⁠?!] aktuálního, pátého světa, nějakou katastrofou^[zdroj⁠?!] tak, jak skončily i předchozí^[zdroj⁠?!] světy. Není nám známo ale ani to, zda se počátek mayského kalendáře vztahuje na nějakou konkrétní historickou událost (protože ani nevíme, zda Mayové tehdy už existovali), rovněž není začátek spojen ani s žádným významným astronomickým úkazem.

K označení data v tomto cyklu se používají následující jednotky:

• Kin = den
• Uinal = 20 kin
• Tun = 18 uinal = 360 kin ≈ 1 rok
• Katun = 20 tun = 7200 kin ≈ 20 let
• Baktun = 20 katun = 144000 kin ≈ 394 let
• Piktun = 20 baktun ≈ 7 885 let
• Calabtun = 20 piktun ≈ 157 704 let
• Kinchiltun = 20 calabtun ≈ 3 154 071 let
• Alautun = 20 kinchiltun ≈ 63 081 429 let^[4]

Některé nápisy mayského dlouhého kalendářního počtu jsou doplněny tzv. lunární sérií, další kalendářní formou, označující právě probíhající den z 29 nebo 30denního měsíce v rámci šestiměsíčních cyklů.

Dalším způsobem, jak měřit čas, bylo měření podle slunečních cyklů slunovratů, cyklů a konjunkcí Venuše (jitřenky, večernice). Mnoho událostí v tomto cyklu bylo považováno za nežádoucí a zlé, a někdy byly války koordinovány ve shodě s fázemi v tomto cyklu.

Počítání s periodou 819 dní odpovídá planetám.^[5]

Ke každému dni (kinu) připadalo jedno denní znamení. Bylo jich celkem 20 a každé z nich mělo svého boha, význam.

Seznam denních znamení^[6]

Pro určení vzájemného vztahu mayského a gregoriánského kalendářního systému, jsou obě porovnávané časoměrné stupnice vyjádřeny ve dnech. Denní řada mayských kalendářních dat, zapisovaných v modifikované dvacítkové soustavě, je přepočtena do soustavy desítkové. Gregoriánská data jsou převedena na juliánské dny. Mezi gregoriánským, juliánským kalendářem a juliánskými dny platí v astronomii definované přepočetní vztahy (algoritmy)^[8]. Data astronomických úkazů, určená z mayských záznamů, můžeme v dnešní době porovnat s přesnými datacemi těchto jevů získanými použitím moderní výpočetní techniky.

Způsobů a metod, jak data z obou kalendářních systémů porovnat je více, a za posledních více než sto let bylo navrženo přes padesát různých korelací. Ty se liší až v řádu stovek roků (v rozsahu zhruba tisíc let).^[9] Rozdíly jsou dány tím, které podklady byly pro korelaci použity a upřednostňovány, a v jakém jsou souladu, zda např. astronomické údaje respektují historické skutečnosti.^[10] Pro přepočet je třeba stanovit (juliánské) datum, od kterého začali Mayové počítat dny, a mayské datum určíme odečtením přepočítávacího koeficientu (resp. korelační konstanty) od juliánského data, nebo naopak přičtením této konstanty k mayskému datu dostaneme juliánské datum, které lze pak převést do gregoriánského.^[9][11]

V tabulce jsou uvedeny velikosti korelačních konstant některých korelací (autoři, rok publikace, korelační konstanta ve dnech, juliánské a gregoriánské datum začátku mayského kalendáře, gregoriánské datum konce cyklu mayského kalendáře) seřazených podle použité korelační konstanty

V dnešní době jsou rozhodující časové limity dány použitím přírodovědných datovacích metod (zvl. izotopové chronologie ¹⁴C nebo ¹⁶O/¹⁸O),^[12] kterým musí korelace zhruba odpovídat; z tohoto důvodu část korelací postrádá platnost.

V současnosti nejpopulárnější tzv. GMT korelace (včetně jejich o několik dnů modifikovaných variant) je problematická, stejně tak i její užití.^[13]

Podle novějších výzkumů, provedených Bohumilem a Vladimírem Böhmem, je tato rozšířená korelace mezi mayským a křesťanským kalendářem nesprávná.^[14] Korelace GMT, označená podle jmen autorů – Goodman-Martínez-Thompson, je podle bratrů Böhmových v rozporu s astronomickými údaji, na rozdíl od jejich nové, tzv. BB korelace.

Výhrady proti GMT korelaci pro nerespektování (až sedmi) zatmění Slunce v mayském regionu má např. Vollemaere,^[15] podobně také Stock,^[16] s nově navrženou korelací též Fuls.^[17]

Některé významné astronomické úkazy datované tzv. Drážďanským kodexem však v gregoriánských datech, která jsou vypočtena podle GMT korelace, vůbec nenastávají;^[13] např. zatmění Slunce v mayské oblasti nastalo dne 29. 10. 859^[18], použijeme-li na stejné mayské datum (modifikovanou) korelaci GMT vyjde datum 7. 11. 755, kdy žádné zatmění nebylo^[19]. Další nesrovnalosti jsou rovněž v poloze planety Venuše.^[13]

Kritika Thompsonovy korelace dále spočívá v tom,^[14] že vyšel z historických knih Chilam Balam (několik kronik sepisovaných od 2. pol. 16. století^[14][13] na Yucatánu maysky vzdělanými a pokřtěnými Mayi) a z kroniky misionáře Diega de Landy (ten sice pálil mayské knihy, ale zanechal nám o Mayích nejvíc informací). V těchto pramenech jsou některé události datovány souběžně podle křesťanského letopočtu i mayského známého v 16. století, ale v už se zde nevyskytuje počítání v systému tzv. dlouhého počtu. Thompson využil těchto menších kalendářních cyklů, a nalezl také některé souběhy s dlouhým počtem, z čehož odvodil chybně jeho počátek a délku. Příčinou je diskontinuita v mayském počítání, kterou nepředpokládal. K výpadku došlo patrně v první čtvrtině 11. století (v souvislosti s pronikáním kmenů ze středního Mexika, kdy přestal být systém datování prostřednictvím dlouhého počtu používán). Kalendář používaný Mayi v 16. století měl mezeru, a nenavazoval plynule na kalendář z klasického období mayských dějin. Korelace GMT tak vychází ze souběhu mayských dat s křesťanskými z 16. století ovlivněných tímto výpadkem, a proto je platná pro data událostí z 10.–16. století, ale ne na období starší. Chybu si Thompson později uvědomil, jak přiznává ve své práci z roku 1935.^[20][14]

Korelace BB je výsledkem srovnání souboru několika set astronomických dat především z Drážďanského kodexu (mayských astronomických tabulek) s moderními astronomickými výpočty za pomoci matematicko-statistických metod,^[10] neboť ty umožňují analýzu, identifikaci a testování těchto dat.^[13] Výpočty potvrdili i odborníci z Astronomického ústavu AV ČR a Výzkumného centra dynamiky Země.^[11] Další korelace v astronomických a statisticko-pravděpodobnostních testech neprokázaly platnost.^[11]

Ze souvztažnosti mayského a gregoriánského kalendáře podle BB korelace vyplývá, že výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu odpovídá 4. prosinci 3010 př. n. l., a že skutečný konec cyklu mayského kalendáře tak připadá na 14. prosinec 2116.^[14] Korelační konstanta u GMT je 584 283 dnů, u BB korelace činí 622 261 dnů.^[13] Použití GMT nebo BB korelace (rozdíl činí 104 let), má důsledky v odlišných datacích v mayské oblasti (památky, historické události), a je třeba u gregoriánských dat brát v úvahu či uvádět, která z korelací byla při převodu kalendářů použita.

Při zpracování astronomických dat zaznamenaných v Drážďanském kodexu, bylo Bohumilem a Vladimírem Böhmovými nově zjištěno, že některá se týkají také Merkuru, o kterém se dosud nepředpokládalo, že by ho Mayové pozorovali.^[21]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mayská civilizácia na slovenské Wikipedii.

• Fenomén roku 2012
• Lunární kalendář
• Mayská civilizace

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mayský kalendář na Wikimedia Commons
• (česky) Mayský kalendář a rok 2012
• (česky) Mayský kalendář, systém, převodní tabulky Archivováno 30. 4. 2012 na Wayback Machine.
• (anglicky) Ian Xel Lungold - The Mayan calendar explained - Full lecture
• (česky) Osobnost, dle data narození - Mayský Kalendář