McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle

F-15E Strike Eagle
Určení	víceúčelový bojový letoun/stíhací bombardér
Výrobce	McDonnell Douglas Boeing Defense, Space & Security
První let	11. prosince 1986[1]
Zařazeno	duben 1988
Charakter	Ve službě
Uživatel	Letectvo Spojených států Izraelské vojenské letectvo Katarské letectvo Saúdské královské letectvo Letectvo Korejské republiky
Výroba	1985–dosud
Vyrobeno kusů	540[p 1][2]
Vyvinuto z typu	McDonnell Douglas F-15 Eagle
Varianty	Boeing F-15SE Silent Eagle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F-15E Strike Eagle je americký víceúčelový stíhací letoun určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle.^[3] Letoun F-15E byl navržen v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro elektronický boj. F-15E amerického letectva (USAF) jsou od ostatních amerických variant F-15 rozpoznatelné tmavší kamufláží a přídavnými konformními nádržemi přilehlými k sacímu ústrojí pohonných jednotek.

F-15E se dočkaly nasazení během operací v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde. Během těchto operací prováděly mise hluboko v nepřátelském území proti cílům vysoké hodnoty, letecké hlídkování a přímou leteckou podporu koaličním jednotkám. Také byly vyvezeny do několika zemí.

Projekt Strike Eagle byl zahájen společností McDonnell Douglas v 80. letech 20. století, s cílem vyvinout letoun schopný útoků na pozemní cíle na velké vzdálenosti a za každého počasí, při zachování plné schopnosti vedení vzdušného boje. Typ měl ve výzbroji nahradit útočné letouny General Dynamics F-111 Aardvark, stíhací bombardéry McDonnell F-4 Phantom II a doplnit McDonnell Douglas F-15 Eagle, které byly původně zamýšleny výhradně jako stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády. První demonstrátor koncepce byl upraven z druhého exempláře F-15B (sér. číslo 71-291) v srpnu 1981.^[1] Změny zahrnovaly především zvýšení rozlišovací schopnosti palubního radaru AN/APG-70 v režimu sledování země, a možnost nesení podvěsných kontejnerů se senzory FLIR a kontejnerů systému LANTIRN. Zadní kokpit, určený jako stanoviště operátora protizemní výzbroje, si zachoval plně funkční řídící prvky, a byl doplněn o nové multifunkční displeje a zaměřovací prvky kontroly řízené protizemní výzbroje. Došlo také k instalaci systému pro automatické kopírování terénu od společnosti Lear Siegler Aeronautics, modifikaci systému inerciální navigace Honeywell a systému REB AN/ALQ-135B. Během vývoje došlo také k zesílení konstrukce podvozku, s koly o větším průměru. Překonstruována byla i zadní část trupu, umožňující alternativní instalaci motorů Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo General Electric F110-GE-100^{[p 2]} či jejich plánovaných výkonnějších variant. Vzletová hmotnost stoupla o 7 000 liber (3 175 kg) oproti provedením F-15C/D. Změny se dotkly cca 60 % draku, a instalace nové avioniky do něj si vyžádala redukci množství neseného paliva^{[p 3]} a munice pro palubní kanón M61 Vulcan.

Projekt byl USAF od roku 1983 v rámci programu Enhanced Tactical Fighter porovnáván s prototypem General Dynamics F-16XL, odvozeným z F-16 Fighting Falcon, nad kterým v soutěži o udělení zakázky oficiálně zvítězil 24. února 1984.^[4] První předsériový stroj (č. 86-0183) vzlétl 11. prosince 1986.^[1]

Hned po spuštění operace Pouštní bouře byly americké letouny F-15E přesunuty z Ománu na saúdskoarabskou základnu Prince Sultan. A právě odtud 17. ledna 1991 zaútočily na několik odpalovacích zařízení balistických raket Scud, které se nacházely v západním Iráku. Během jedné noci vzlétlo celkem 24 stíhacích letounů Strike Eagle a zaútočily na Scudy na pěti různých místech.

Téměř všechny stroje byly vyzbrojené dvěma raketami vzduch-vzduch AIM-9M a 12 kazetovými pumami Mk20 Rockeye. Výjimkou bylo několik letadel, které zaútočily na Scudy na letišti H2 a nesly po 12 pumách Mk82. Obvykle byly F-15E v Iráku vyzbrojeny až čtyřmi střelami AIM-9, ale během této mise by v dané konfiguraci překročily maximální limit vzletové hmotnosti. Při hmotnosti 36 700 kg byli piloti limitováni manévry s maximálním přetížením 3 g. Toto omezení platilo dokud nesnížili hmotnost stroje buď odhozením pum nebo spálením určitého množství paliva.

Bombardování statických odpalovacích zařízení bylo pro piloty F-15E poměrně jednoduché. Palubní radiolokátor stíhaček AN/APG-70 dokázal vytvořit tak podrobné mapy cílových lokalit, že na nich bylo vidět i tenké linie pletivového oplocení.

Většina posádek se dostala do cílových oblastí nízkým letem rychlostí 1000 km/h. První stroje shodily své pumy na cíle o 03:05 místního času z výšky asi 91 m.^[5] Následující den se konal útok na ropnou stanici blízko Basry, která byla silně chráněna systémy protivzdušné obrany S-125, 2K12 Kub, 9K33 Osa a Roland. Během tohoto náletu přišlo americké letectvo o jednu stíhací F-15E, která se zřítila zřejmě v důsledku palby irácké PVO.^[6]

F-15E Strike Eagle

Základní varianta vyráběná pro potřeby United States Air Force.

F-15I/IA Ra'am

Modernizovaná verze pro Izraelské vojenské letectvo. (Ra'am, hebrejsky רעם‎, znamená hrom.) Izrael disponuje celkem 25 kusy, z nichž většina je zařazena do výzbroje 69. peruti, a jeden je ve stavu zkušební jednotky Manat.^[7]

F-15K Slam Eagle

Modernizovaná verze pro Letectvo Korejské republiky.

F-15QA Ababil

Modernizovaná exportní varianta pro Katarské letectvo.

F-15S/SA

Exportní varianty pro Saúdské královské letectvo.

F-15SG

Modernizovaná exportní varianta pro Singapurské letectvo.

F-15X/EX

V červenci 2018 bylo oznámeno, že americké letectvo a Boeing diskutují o navrhované F-15X - jednomístné variantě letounu F-15E založené na verzi F-15QA, která u amerického letectva nahradí F-15C/D. Mezi vylepšení patří závěsník na zbraně AMBER, který dokáže nést až 22 raket vzduch-vzduch, infračervené vyhledávání a sledování, pokročilé vybavení pro avioniku a elektroniku, radar AESA a revidovaný drak s životností až 20 000 hodin.^[8][9] V prosinci 2018 bylo oznámeno, že americké ministerstvo obrany plánuje ve svém rozpočtu na rok 2020 zažádat o 1,2 miliardy dolarů za 12 kusů F-15X.^[10] V rozpočtu zveřejněném 12. března 2019 ministerstvo obrany požádalo o 1,1 miliardy dolarů k nákupu osmi letounů F-15EX z celkového plánovaného nákupu 144 kusů F-15EX.^[11][12] 28. ledna 2020 zahájilo letectvo proces nákupu prvních dvou strojů F-15EX s tím, že zbývajících šest bude objednáno později.^[13][14]

Izrael Izrael

• Izraelské vojenské letectvo – 25 ks F-15I ve službě k lednu 2014^[15]

Jižní Korea Jižní Korea

• Letectvo Korejské republiky – 58 ks F-15K ve službě k lednu 2014.^[15] Objednaných 61 F-15K "Slam Eagle" včetně jednoho ztraceného havárií^[16]

Katar Katar

• Katarské letectvo - 36 ks F-15QA ve službě k září 2023

Saúdská Arábie Saúdská Arábie

• Saúdské královské letectvo – 70 ks F-15S Eagle ve službě k lednu 2014^[15] a 84 ks F-15SA ve službě k lednu 2021

Singapur Singapur

• Singapurské letectvo (RSAF) – 40 ks F-15SG ve službě k lednu 2015

Spojené státy americké Spojené státy americké

• Letectvo Spojených států – 213 F-15E ve službě k lednu 2014^[15]

Indonésie Indonésie

• Indonéské letectvo - Spojené státy v únoru 2022 schválily možný prodej až 36 stíhaček F-15ID (exportní verze F-15EX) do Indonésie, přičemž na přání tamější vlády by obchod mohl být ujednán v rámci programu FMS (Foreign Military Sales).^[17][18] V srpnu 2023 Indonésie závazně objednala 24 letounů F-15EX s příslušenstvím^[19]

Zdroj: USAF fact sheet,^[20] Davies^[21] & Boeing ^[22]

• Posádka: 2 (pilot a operátor zbraňových systémů)
• Délka: 19,43 m
• Rozpětí: 13,05 m
• Výška: 5,63 m
• Nosná plocha: 56,5 m²
• Profil křídla: NACA 64A006.6 (u kořene), NACA 64A203 (na koncích)
• Hmotnost prázdného letounu: 14 300 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 36 700 kg
• Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo −229 s přídavným spalováním
  • Suchý tah:64,9 kN pro -220^[23] každý
  • Tah s forsáží: 105,7 kN pro −220^[24] každý

• Maximální rychlost: Mach 2,5+ M (1 875 mph, 3 017 km/h)
• Bojový rádius: 1 270 km
• Přeletový dolet: 3 900 km s přídavnou nádrží a třemi podvěsnými přídavným nádržemi
• Dostup: 18 200 m
• Stoupavost: 254+ m/s
• Tah/Hmotnost: 0,93

• Kanony: 1× 20mm kanon M61A1 Vulcan s 500 ks projektilu M-56 nebo PGU-28
• Závěsy: 2 pylony na křídlech, trupové pylony, pumovnice o kapacitě 10 400 kg munice nebo přídavné nádrže
• Střely:
  • Vzduch-vzduch:
    • 4× AIM-7 Sparrow
    • 4× AIM-9 Sidewinder
    • 8× AIM-120 AMRAAM
  • Vzduch země:
    • 6× AGM-65 Maverick
    • 2× AGM-84 Harpoon
    • 2× AGM-84H/K SLAM-ER
    • AGM-130
    • AGM-154 JSOW
    • AGM-158 JASSM
• Pumy:
  • Mark 82
  • Mark 84
  • GBU-15
  • GBU-10 Paveway II
  • GBU-12 Paveway II
  • GBU-24 Paveway III
  • GBU-27 Paveway III
  • GBU-28 (Bunker buster)
  • GBU-31 nebo GBU-38 {8 GBU-31 nebo 16 GBU-38} (JDAM)
  • GBU-54 Laser JDAM (LJDAM)
  • GBU-39 Small Diameter Bomb (SDB)
  • Jaderná B61 nebo B83
  • CBU-87 nebo CBU-103 (CEM)
  • CBU-89 nebo CBU-104 (GATOR)
  • CBU-97 nebo CBU-105 (SFW)
  • CBU-107
• Ostatní:až 3× přídavné nádrže o kapacitě 2 300 l. 1x přídavná nádrž o objemu 1 800 l pro režim supercruise.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle na Wikimedia Commons
• Boeing F-15E Strike Eagle na valka.cz
• (anglicky) F-15E na stránkách Národního muzea USAF
• (anglicky) F-15E Strike Eagle na stránkách firmy Boeing