McDonnell F-101 Voodoo

F-101 Voodoo
F-101A (53-2425), USAF
Určení	stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	McDonnell Aircraft
První let	29. září 1954
Zařazeno	květen 1957
Vyřazeno	1966 USAF 1982 národní letecká garda 1984 Kanada
Charakter	vyřazen
Uživatel	Letectvo Spojených států RCAF
Vyrobeno kusů	885 ks
Cena za kus	1 276 145 $ (RF-101C) 1 754 066 $ (F-101B)
Vyvinuto z typu	XF-88 Voodoo
Varianty	McDonnell CF-101 Voodoo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

McDonnell F-101 Voodoo byl americký stíhací letoun, který vycházel z prototypu XF-88, z roku 1947. Původně byl navržen jako doprovodný stíhač dlouhého doletu pro bombardéry B-36. Prototyp F-101A vzlétl poprvé v roce 1954, tedy po ukončení projektu mezikontinentálních bombardérů a tak byl stroj roku 1957 zařazen do služby jako přepadový stíhač dlouhého doletu, který mohl být vyzbrojen jadernou zbraní. V letectvu USA však sloužil pouze krátce a bojově byla nasazena pouze průzkumná verze RF-101A ve Vietnamu a během Kubánské krize. Poslední stroj byl vyřazen roku 1984 v Kanadě.

(c) LanceBarber na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 3.0

Začátkem roku 1946 vydalo americké letectvo požadavek na stíhačku s dlouhým doletem, která by byla primárně určena k doprovodu bombardérů, ale měla by také schopnosti útočit na pozemní cíle. S cílem vyvinout letadlo, které by splňovalo specifikace letectví, spustila firma McDonnell Aircraft Corporation 1. dubna 1946 program Model 36.

Během necelých pěti měsíců byla maketa letadla v životní velikosti hotová a představena letectvu. Americké letectvo podepsalo 14. února 1947 s McDonnell Aircraft Corporation smlouvu v hodnotě 5,3 milionů dolarů. Jejím předmětem byla výroba a otestování dvou prototypů XP-88. Jejich pojmenování bylo o šest měsíců později změněno na XF-88.

20. října 1948 se testovací pilot Robert M. Edholm na jednom z prototypů poprvé vznesl do vzduchu. Letadlo, poháněné párem motorů XJ34-WE-13 od firmy Westinghouse, nemělo dostatečný výkon a tak dosáhlo maximální rychlost pouze 1031 km/h. Po tomto zklamání si McDonnell vyvinul svůj vlastní motor s přídavným spalováním, který měl o 34% vyšší tah. Druhý prototyp XF-88A byl již vybaven tímto novým pohonem a vzlétl 26. dubna 1949. V létě 1950 porazil XF-88A konkurenci v podobě Lockheed XF-90 a North American YF-93, ale americké letectvo tento program nakonec zrušilo.

V lednu 1951 vypsalo strategické velitelství vzdušných sil nové požadavky na stíhací letoun s dlouhým doletem, který by dokázal doprovázet bombardéry B-36 Peacemaker. Do soutěže se kromě McDonnell zapojila i firma Lockheed, North American a Republic. McDonnell přišel s návrhem, který sice vycházel z XF-88A, letadlo však mělo být výrazně přepracované. Návrh počítal s větším trupem, do kterého by se vešly výkonnější motory Pratt & Whitney J57 a více paliva. Zvětšila se také svislá ocasní plocha a vstupní ústrojí. V listopadu 1951 změnilo letectvo označení tohoto letadla na F-101 Voodoo a asi o měsíc později zaslalo firmě McDonnell žádost o pokračování ve vývoji. V programu nedošlo k výrobě žádného prototypu, ale letectvo v květnu 1953 objednalo hned 29 letounů F-101A. V květnu 1954 však nechalo pozastavit výrobu a vzneslo požadavek, aby nové letadlo bylo schopné nést i jaderné pumy.

První F-101A byla dodána na leteckou základnu Edwards a vzlétla 29. září 1954. Do konce roku letectvo získalo ještě tři předprodukční F-101A, které sloužily k testování. Hned v úvodu letových zkoušek bylo identifikováno několik problémů s motorem a ovladatelností stroje. Výroba byla pozastavena a McDonnell pracoval na odstranění nedostatků.

Dne 2. května 1957 byla F-101A zavedena do služby. Výroba této verze probíhala do října 1957 a celkově McDonnell vyrobil 77 letadel. Z nich se však jen 50 dostalo k bojovým jednotkám, zbytek sloužil k testování.

Délka letadla byla 20,55 m, což bylo o 6 m více než měla F-100A Super Sabre, v té době zaváděná do služby. Stroj měl maximální vzletovou hmotnost 22 680 kg. Křídlo se šípovitostí 45° bylo vybaveno vztlakovými klapkami a křidélky.

Každý z dvojice motorů J57-P-13 dosahoval maximálního tahu 66 kN. Tento pohon dělal z F-101A Voodoo jedno z nejvýkonnějších letadel své doby. Stroj dosahoval maximální rychlosti 1722 km/h a dostupu 15 331 m. Letadlo bylo schopné doplňovat palivo za letu.

Základní výzbroj stíhačky se skládala ze čtyř kanónů M39 ráže 20 mm. Na každé straně trupu byla dvojice kanónů a každý z nich měl zásobník s 200 náboji. F-101A mohla nést po jedné jaderné pumě typu Mk 7, Mk 28 nebo Mk 43.

Při vzletové hmotnosti vyšší než 16 783 kg zvládl drak letadla přetížení do 6,33 g. F-101A tak nemohla provádět vzdušné manévry a nebyla proto příliš vhodná pro úlohy taktického bombardéru.

12. prosince 1957 prolomila F-101A světový rekord, když dosáhla rychlosti 1943 km/h. Toto letadlo bylo poháněno výkonnějšími motory J57-P-55 a v této úpravě neslo označení JF-101A.

Problémy s omezenou obratností F-101A řešil McDonnell zesílením draku, což umožnilo letadlu zvládat přetížení do 7,33g. Dále došlo ke změnám v palivovém systému, což umožnilo zvýšení maximální doby letu s přídavným spalováním. Stejně jako F-101A byl také vybaven podtrupovým závěsem k přepravě atomových zbraní a dalšími dvěma závěsy pro přídavné nádrže o objemu 450 gallonů. Tento stroj dostal označení F-101C a poprvé vzlétl 21. srpna 1957. Celkem bylo do května 1958 v této verzi vyrobeno 47 letadel.

F-101C do boje nikdy nezasáhla. V roce 1966 začalo americké letectvo verze F-101A a F-101C vyřazovat a nahrazovat stroji F-4C Phantom II. 32 letadel bylo později přestavěno na neozbrojené průzkumné stroje s označením RF-101H. U národní letecké gardy sloužily až do roku 1972.

V květnu 1957 byla do služby u amerického letectva zavedena průzkumná verze RF-101A, které se vyrobilo 35 letadel. RF-101A se od předchozích variant odlišovala prodlouženým a zkoseným nosem. Letadlo bylo vybaveno jedním fotoaparátem s dlouhou ohniskovou vzdáleností Fairchild KA-1, třemi fotoaparáty Fairchild KA-2 a jednou kamerou CAI KA-18. RF-101A bylo první nadzvukové letadlo, schopné provádět fotografický průzkum.

V září 1957 vstoupila do služby průzkumná verze se zesíleným drakem a schopností nést jadernou pumu. RF-101C se vyráběla do března 1959 a celkově sjelo z linky 166 kusů.^[1]

Když byly zavedeny proudové bombardéry B-52 Stratofortress, které dosahovaly vysokou rychlost a měly velký dostup, eskortní stíhačky ztratily význam. Proto se změnily i požadavky amerického letectva, které chtělo dvoumístnou záchytnou verzi F-101, schopnou nasazení v jakémkoliv počasí. Na základě toho vznikla varianta F-101B, která byla do služby zařazena v lednu 1959. Do března 1961 bylo vyrobeno 480 kusů F-101B.^[2] Ačkoliv mělo letadlo několik nedostatků (špatně navržené místo obsluhy radaru, pomalý systém řízení palby), představovala F-101B stíhačku se zlepšenými schopnostmi za "přijatelné" náklady (1,7 milionu dolarů na jedno letadlo ve srovnání se 4,7 miliony dolarů za F-106A Delta Dart.

Ještě v roce 1959 McDonnell modifikoval přibližně čtvrtinu všech vyrobených F-101B tak, že získaly zdvojené řízení. Tato letadla nesla označení TF-101B a používala se k výcviku pilotů. V roce 1961, po úpravě 79 letadel, byly přejmenovány na F-101F.

V rámci modernizačního programu Project Bold Journey, který probíhal v letech 1963 až 1966, byla většina F-101B vybavená infračervenými senzory. Ty měly usnadnit sledování nepřátelských letadel i v prostředí, kde docházelo k rušení palubních radarů.

Postupné vyřazování stíhaček F-101B/F z amerického letectva začalo v roce 1969, aniž by v reálné bojové situaci uskutečnily i jen jeden ostrý výstřel. Několik letadel F-101B letectvo provozovalo do září 1982, přičemž sloužily k výcviku pilotů záchytných stíhaček.

Během kubánské krize v říjnu 1962 vykonávala letadla RF-101A a RF-101C nad územím Kuby průzkumné mise. Celkově uskutečnily 82 misí, přičemž létaly v nízké výšce, aby se vyhnuly sovětským raketovým systémům země-vzduch. Tyto průzkumné lety nakonec potvrdily, že Kuba jaderné zbraně skutečně ze svých základen odstranila.

Od roku 1961 vzlétaly průzkumné letouny RF-101C ze základny Kadena na Okinawě a vykonávaly hlídkové lety nad Laosem a Jižním Vietnamem. V roce 1965 se RF-101C přesunuly na thajskou základnu Udorn, odkud vzlétaly na průzkumné mise i nad Severním Vietnamem.

Koncem roku 1967 přestala letadla F-101 Voodoo provádět operace nad Severním Vietnamem a jejich průzkumné úkoly převzaly stroje RF-4C. Všechny RF-101C byly z bojové zóny zcela staženy do konce roku 1970. V období mezi lety 1965 a 1970 přišlo americké letectvo o 33 letadel RF-101C v důsledku nepřátelské protiletecké palby a jeden tento stroj sestřelil severovietnamský MiG-21.

• F-101A – stíhací bombardér
• F-101C – vylepšená F-101A, která se vyznačovala zesíleným drakem a schopností nést jadernou pumu
• RF-101A – fotografická průzkumná verze postavená na bázi F-101A
• RF-101C – průzkumná verze, která vycházela z verze se zesíleným drakem F-101C
• F-101B – dvoumístná záchytná stíhačka s dlouhým doletem
• TF-101B/F-101F – cvičná verze
• CF-101B/CF-101F – označení letadel F-101B a F-101F, která sloužila v kanadském letectvu.^[3]
• RF-101G/RF-101H - modifikované verze F-101A a F-101C, které sloužily jako neozbrojená průzkumná letadla u Národní gardy. Změny zahrnovaly demontáž radaru a výzbroje, instalaci nových elektronických komponentů a nového krytu nosu pro fotografické vybavení.

Kanada Kanada

• Royal Canadian Air Force
• Canadian Forces

Čínská republika

• Letectvo Čínské republiky

USA

• USAF

• Osádka: 2
• Rozpětí: 12,09 m
• Délka: 20,55 m
• Výška: 5,49 m
• Nosná plocha: 34,2 m²
• Plošné zatížení: 607 kg/m²
• Profil křídla: NACA 65A007 mod root, 65A006 mod tip
• Hmotnost prázdného stroje: 12 925 kg
• Vzletová hmotnost: 20 715 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 23 770 kg
• Pohonná jednotka: 2× proudový motor Pratt & Whitney J57-P-55 s přídavným spalováním
  • Tah: 53,3 kN každý
  • Tah s přídavným spalováním: 75,2 kN každý
• Zásoba paliva ve vnitřní nádrži: 7 771 l
• Zásoba paliva v přídavné nádrži: 11 178 l

• Maximální rychlost: 1825 km/h v 10 500 m
• Dostup: 17 800 m
• Stoupavost: 250 m/s
• Dolet: 2450 km
• Tah/Hmotnost: 0,74

• 2× AIM-4 Falcon a 2× AIR-2 Genie
• 4× AIM-4 Falcon

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell F-101 Voodoo na slovenské Wikipedii.

• KADLEC, Jan. Rozpoznávání letadel. 2.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. S. 178 a 179. 
• KEAVENEY, Kevin, 1984. McDonnell F-101B/F. 1. vyd. Arlington, Texas: Aerofax. 40 s. (Aerofax Minigraph; sv. 5). ISBN 0-942548-10-8. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu McDonnell F-101 Voodoo na Wikimedia Commons
• McDonnell F-101A Voodoo