Medailon (architektura)

Beránek (terakota, L. della Robbia, 1487)

Medailon je v architektuře a v užitém umění kruhový nebo oválný ozdobný prvek, obvykle s plastickou nebo malovanou bustou antického božstva, významné osoby, světce a podobně. Umísťuje se nejčastěji na vnější fasádě, ale také na vnitřních stěnách, na ozdobných nádobách nebo nábytku.[1]

Historie

Medailony s reliéfem císařů se umísťovaly na veřejných stavbách už ve starém Římě. Na kamenných sarkofázích býval medailon s bustou zemřelého. Velké oblibě se těšily kamenné, keramické i štukové medailony světců a antických božstev v renesanční architektuře (Luca della Robbia a j.) i při výzdobě náhrobků. V baroku se často objevují i uvnitř budov, v kostelích a palácových sálech. Klasicistní architektura užívala sádrové, keramické a štukové medailony na stěnách budov, kamenné medailony byly v oblibě i počátkem 20. století.

Galerie

  • Hlava ženy (bronz, asi 320 př. n. l.)

  • Perseus a Andromeda (Thorvaldsen)

  • Sv. Anežka (kostel na Smíchově, kolem 1865)

Reference

  1. ↑ Herout, Slabikář návštěvníků památek, str. 178.

Literatura

  • Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek, Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, Praha 1978

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce