Medijní tvorba

Medijní tvorba (spirituální tvorba, medijní kresba, medijní malba, medijní písmo, automatická kresba) je společný název pro veškerou výtvarnou činnost neškolených osob (Art brut) ^{[p. 1]} především pak spiritistických médií.^[2] Medijní kresby (malby) zobrazují vzájemně se prolínající a doplňující nadpřirozené a nerealistické předměty (objekty) ze světa rostlin, zvířat jakož i lidí.^[2] Kromě neznámých tvarů živočichů i rostlin se na těchto kresbách (malbách) často objevují i fantaskní krajinné výjevy.^[2] Rovněž bychom zde nalezli i ornamentální vzorce a symboly přecházející někdy až do mandalových schémat.^[2]

Švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung definoval medijní tvorbu jako „ideogramy nevědomých obsahů“ s tím, že jejich tvůrce (člověk) může opravdu kreslit (malovat) složité obrazy, o jejichž skutečném obsahu nemá ani tušení (zatímco během procesu tvorby – kreslení či malování – se tyto obrazy „vyvíjí takříkajíc samy ze sebe, a to často dokonce i v rozporu s vědomým záměrem“).^[2][3] Medijní tvorbu lze chápat také jako produkt meditace, kdy meditující (např. médium) zaznamenává sdělení, která vidí svým vnitřním zrakem.^[2] Medijní písmo (často nerozluštitelné, neboť právě nedešifrovatelný text bývá také jedním ze znaků medijního díla^[2]) je dalším produktem medijní tvorby a existuje jak samostatně tak i zakomponované přímo do medijních kreseb či medijních maleb.^[2]

Ilustrativním příkladem takovéto medijní tvorby může zřejmě být i tzv. Voynichův rukopis^[2] (především „botanická“ a „farmakologická“ část tohoto manuskriptu) kde se snoubí nerozluštitelné písmo s fantaskním zobrazením rostlin nebo jejich částí.^[2]

Medijní tvorba je sice často spojována jen se spiritistickým hnutím (vrcholícím na přelomu 19. a 20. století), ale ve výtvarném slova smyslu má také svoje místo, protože zahrnuje různé náměty z fantazijních světů, jež jsou obvykle propojeny celou řadou spirituálních vjemů.^[3] Medijní kresby a malby zachycují v umělecké tvorbě skryté nálady a mentální stavy člověka, působí zde jako záznamy a svědectví ze stavů nevědomí či z jiných extatických stavů.^[3] Teoretik surrealismu PhDr. Vratislav Effenberger definoval stav, kdy během procesu medijní tvorby je umělec v maximální míře soustředěn na své vnitřní vize, do procesu tvorby vědomě nevstupuje a je pouhým prostředníkem (médiem), jehož ruku vede určitá inteligence (božská bytost, anděl, duch elementu, kosmická bytost, ...).^[1]

Medijní projevy ve výtvarném umění zahrnují náměty fantaskních mimozemských (E.T.) ^{[p. 2]} krajin, fauny, flóry, různých bytostí, ale i nejrůznějších působivých ornamentů a geometrických vzorů.^{[1] [p. 3]} Technika a styl medijní umělecké tvorby nejsou rozhodující a autoři mohou používat nejrůznější výtvarné postupy.^[3] Forma a obsah kreseb (maleb) je důležitá a je spojena i s jistou dávkou symboliky.^[3] Při interpretaci takovýchto děl se vychází z díla samotného, z jeho topologie a ikonografie, z jeho rozporů a zvláštností i z jeho vlastní dynamiky.^[1]

S medijní tvorbou je spjat i pojem automatická kresba, která je součástí imaginativního umění.^[1] Toto umění nenapodobuje vnější skutečnost (objekty okolního světa) ale ztvárňuje skutečnost psychickou (jakýsi vnitřní model).^[1] Výsledky (původního) imaginativního umění (ornamenty a geometrické útvary) provázejí lidstvo již od doby evropského neolitu přes všechny kultury a napříč všemi kontinenty.^[1] Prožitky mysl umělce nejprve zpracuje a pak, vzápětí nebo po určité časové prodlevě, dochází k „automatickému přenosu“ na papír či plátno.^[3] Během tvorby je umělec maximálně soustředěn na své vize, dosahuje nejvyšší možné autenticity vizuálních forem nevědomých psychických dějů a současný či následný proces automatické kresby pak umožňuje nejvěrohodnější zpodobnění (zachycení na papír či plátno) těchto vizuálních forem a to i tehdy, kdy se tyto případně vymykají zažitým estetickým normám.^[1]

PhDr. Vratislav Effenberger rozlišoval „automatismus vize“ od „automatismu vytváření“:

• Při automatismu vize umělec (básník či výtvarník) nechává ve své mysli postupně ustálit obraz, jenž se pak snaží věrně reprodukovat výtvarnými či literárními prostředky.^[1]
• Při automatismu vytváření se tvůrce (básník či výtvarník) snaží výtvarnými či literárními prostředky objektivně zachytit tok svých myšlenek nebo obrazů, které prýští z hlubin osobního nebo kolektivního nevědomí.^[1]

Právě „automatismus vytváření“ se stal primárním tvůrčím postupem evropského uměleckého směru nazvaného surrealismus.^{[1] [p. 4]} Jeho základy položil francouzský básník a prozaik André Breton v Surrealistickém manifestu (z roku 1924), kde surrealismus definoval jako „čistý psychický automatismus“, jímž má být vyjádřen, ať slovně, ať písmem nebo jakýmkoli jiným (tedy i výtvarným) způsobem, skutečný průběh myšlení a to do té míry, že prvotní je „diktát myšlení“ s vyloučením kontroly vykonávané rozumem a to i mimo jakékoli estetické nebo mravní zaujetí.^[1]

Postupy a nesporné znaky medijní tvorby se kupříkladu nalézají v uměleckých dílech českého malíře, grafika a ilustrátora Františka Kupky a také v díle (zejména malířském) českého fotografa a mystika Františka Drtikola.^[3]

Metod automatické kresby využívá alternativní medicína jako jeden z diagnostických prostředků, jimiž někteří léčitelé (a senzibilové) určují zdravotní stav svých klientů (např. stav aury, energie a směr její rotace v čakrách, ...) nebo touto technikou vytvářejí „léčivé a harmonizační“ obrázky.^[4] Klasická medicína, především psychiatrie, tuto metodu využívá jako podpůrný prostředek například ke zjišťování nálad vyšetřovaného pacienta.^[4] V komerčním světě existují kurzy automatické kresby, které se skrývají pod pojmem „kreslení pravou hemisférou“ (levá – rozumová – mozková hemisféra se procesu automatického kreslení nemá účastnit).^[4]

• Karel Kožíšek
• Ing. Josef Schrötter