Meduňka

Meduňka
Meduňka lékařská (Melissa officinalis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď	Nepetoideae
Rod	meduňka (Melissa) L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meduňka (Melissa) je rod rostlin z čeledi hluchavkovité. Jsou to vytrvalé byliny se vstřícnými listy a drobnými bělavými květy. Rod zahrnuje 4 druhy a je rozšířen v Evropě a Asii. Nejznámějším zástupcem rodu je meduňka lékařská, která je pěstována jako léčivá rostlina a koření. V Asii se jako léčivka používá i Melissa axillaris.

Popis

Meduňky jsou vytrvalé byliny s jednoduchými, vstřícnými, vejčitými listy se zubatým okrajem. Květy jsou dvoustranně souměrné, oboupohlavné, stažené do pseudopřeslenů podepřených listovitými listeny. Kalich je zvonkovitý, 13-žilný, dlouze chlupatý, dvoupyský, s horním pyskem mělce trojzubým a spodním hluboce dvouzubým. Koruna je bílá, žlutá nebo načervenalá, dvoupyská. Horní pysk je na konci celistvý nebo dvoulaločný, spodní je trojlaločný, s prostředním lalokem širším než ostatní. Tyčinky jsou 4, dvoumocné. Blizna je na konci slabě dvouklaná. Plodem je drobná vejcovitá tvrdka.^[1][2]

• 

  (c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0

  Listy meduňky lékařské

• 

  Detail květu meduňky lékařské

Rozšíření

Rod meduňka zahrnuje 4 druhy a je rozšířen v Evropě a Asii. V Evropě roste pouze meduňka lékařská. Pochází ze Středomoří a Přední Asie, vlivem pěstování se však rozšířila i do některých jiných oblastí. V České republice je běžně pěstována v zahradách a občas zplaňuje.^[1] Zbývající 3 druhy jsou asijské, s rozšířením v oblasti Himálaje, Tibetu a jižní Číny, druh Melissa axillaris zasahuje až do Indočíny a jihovýchodní Asie. Rostou spíše v horách, druh Melissa yunnanensis vystupuje až do výšek okolo 3200 metrů.^[2][3]

Ekologické interakce

Květy meduňky vyhledávají včely i jiný hmyz hledající nektar.

Obsahové látky

Uklidňující (sedativní) účinek meduňky lékařské je způsoben obsahem terpenických látek, zejména citronellalu. Z dalších terpenů, které k účinku rovněž přispívají, je obsažen citronellol, geraniol, karyofylen, linalool, citral, limonen a eugenol. Tyto látky se velmi dobře vstřebávají pokožkou, mnohem účinněji než např. inhalací.^[4] Tyto látky jsou silně prchavé a jsou obsaženy jen v čerstvé rostlině.^[5]

Zástupci

• meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Význam

Meduňka lékařská je obecně známá bylina, která se často pěstuje v zahradách. Používá se v lidovém léčitelství do čajových směsí a k ochucení salátů, polévek či likérů. Silice má význam ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu.^[1][2] Využívání meduňky lékařské jako léčivé rostliny má velmi dlouhou historii, sahající min. 2000 let nazpět. Zmiňují se o ní četní klasičtí autoři, jako je Theofrastos, Dioscorides, Columella či Avicenna.^[6][7] Esenciální olej z meduňky lékařské je používán jako sedativum a spasmolytikum a má i antibakteriální účinky.^[4] Druh Melissa axillaris je v Asii používán při průjmech, uštknutí hadem a na bolesti hlavy.^[2][8] V Indii se používá jako náhrada meduňky lékařské.^[5]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu meduňka na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo meduňka ve Wikislovníku
• Taxon Melissa ve Wikidruzích