Medúsa

Medúsa, starořecky Μέδουσα „strážkyně“^[1], latinsky Medousa, je v řecké mytologii jedna ze tří zrůdných Gorgon, dcer mořského boha Forkýna a jeho družky Kétó. Zpravidla je popisovaná jako okřídlená žena s hady místo vlasů, která ty, co se zadívají do jejích očí, promění v kámen. Byla zabita hrdinou Perseem a z její krve se zrodil Chrýsáór a Pégasos.

Podle Hésiodovy Theogonie mořský bůh Forkýnos a jeho družka Kétó zplodili tři sestry Graie a tři sestry Gorgony: Medúsu, Euryalé a Sthenó, které žijí za Ókeanem ve společnosti Hesperidek. Druhé dvě jmenované jsou nesmrtelné a nestárnoucí, ale Medúsa byla smrtelná. Medúsa také měla milenecký vztah s Poseidónem a z její krve, poté co ji usekl hlavu Perseus, se zrodili Chrysáór a Pegasos.^[2]

Podání o původu Medúsy a jejích sester se objevuje také v eposu Kýpria, kde je navíc uváděno že obývaly ostrov Sarpedon, a v dalších textech jako je Pseudo-Apollodórova Bibliothéka. Podle Aischylova Upoutaného Prométhea žily Gorgony, též zvané Forkýdy, na pláních u mýsijského města Kithéné. Toto dílo sestry také poprvé popisuje jako okřídlené, s hadími vlasy (drakontomalloi), a uvádí že pohled na ně je smrtelný. V Hyginových Fabulae je však uvedeno, že otcem Medúsy a zbylých Gorgon je Gorgón, syn Týfóna a Echidny.^[2]

Motiv Medúsy a Poseidóna zmíněný Hésidodem se opět objevuje až v Ovidiových Proměnách, podle kterých byla Medúsa znásilněna Neptunem v Minervině chrámu a bohyně ji za to potrestala proměněním jejích krásných vlasů v hady. Ve stejném díle a v Pseudo-Apollodórově Bibliothéce se objevuje také motiv, že Minerva byla na Medúsu rozhořčena, protože ta srovnávala svojí krásu či krásu svých vlasů s krásou Minervinou.^[2]

Když ji později zabil Perseus, měl ku pomoci okřídlené sandály a kouzelnou přilbu, která ho učinila neviditelným. Na Medúsu zaútočil z výšky, díval se na její odraz ve svém štítu, který nastavil jako zrcadlo, a usekl jí hlavu.

Po její smrti vyskočil z jejího těla obr Chrýsáór a okřídlený kůň Pégasos. Z kapek její krve se rodili jedovatí hadi.

Medúsina hlava byla strašnou zbraní, která protivníky měnila v kámen. Perseus ji použil prý čtyřikrát:

• na titána Atlanta
• na mořskou obludu zvanou Kétos, jež měla zahubit Andromedu
• na Fínea, odmítnutého ženicha jeho manželky
• proti králi Polydektovi za násilnosti vůči jeho matce

Potom Perseus odevzdal hlavu Medúsy bohyni Athéně, která si ji připevnila na svůj nezdolný štít aigidu (egidu).

Podoba Medusy se objevuje na velkém množství vyobrazení. Mezi nejznámější patří

• reliéf Medusa Rondanini z počátku našeho letopočtu
• obraz v Casa della Medusa v Pompejích
• obraz P. P. Rubense se sbírek MG Brno^[3]
• jeden z nejstarších reliéfů Smrt Medusy, jehož kopie je v Národním muzeu

• Publius Ovidius Naso, Proměny
• Jan Bažant, Perseus a Medusa: Zobrazení mýtu od počátku do dneška. Academia 2017, ISBN 978-80-200-2658-3

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Medúsa na Wikimedia Commons
• Galerie Medúsa na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Medusa ve Wikislovníku
• iLiteratura: Medúsa - sexy netvor a ženský hněv