Medvěd jeskynní

Jak číst taxoboxMedvěd jeskynní
Stratigrafický výskyt: Střední až pozdní Pleistocén
alternativní popis obrázku chybí
(c) Sergiodlarosa, CC-BY-SA-3.0
Hmotová rekonstrukce medvěda jeskynního
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďmedvědovití (Ursidae)
RodUrsus
Binomické jméno
Ursus spelaeus
(Rosenmüller, 1794)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvěd jeskynní (Ursus spelaeus) byl druh medvěda, jenž žil v Evropě v období pleistocénu a vymřel před koncem poslední doby ledové.

Charakteristika

Český název „medvěd jeskynní“, je stejně jako vědecký název Ursus spelaeus odvozen z faktu, že se pozůstatky po těchto zvířatech našly převážně v jeskyních. Proto se předpokládá, že zvíře strávilo o mnoho více času v jeskyních, než jeho dnešní žijící příbuzný medvěd hnědý, který tato místa vyhledává pouze pro svůj zimní spánek. Kosti medvěda jeskynního byly odkryty v mnoha jeskyních v celé Evropě.

Medvěd jeskynní se podobal medvědu hnědému. Nejlépe pozorovatelný rozdíl mezi oběma druhy je stavba lebky: Medvědi jeskynní měli vysoké, strmé čelo, namísto toho medvěd hnědý má nízké a ploché čelo. Samci dosahovali hmotnosti 400 až 500 kg, samice 225 až 250 kg.[1]

Medvědi jeskynní byli všežravci, nicméně hlavní složku stravy tvořily rostliny: živili se bylinami, trávami, bobulemi, ale také příležitostně malými zvířaty.

Hlavními predátory jeskynních medvědů byli lvi jeskynní, kteří napadali především mladé hibernující jedince.[2]

V září roku 2020 byl oznámen objev skvěle dochovaného dosud plně nedospělého odrostlého jedince v sibiřském permafrostu.[3]

Vyhynutí

O způsobu vyhynutí medvědů jeskynních se vedou stále diskuse. Podle některých vědců medvědi vymřeli asi před 27 800 lety, což bylo období významného ochlazení zvaného poslední glaciální maximum. A právě ztráta vegetace v důsledku ochlazení mohla způsobit vymizení jeskynních medvědů.[4] První přímo datovaný nález fosilních pozůstatků medvěda jeskynního z italských Alp má stáří 29 130 let.[5] Jiná teorie založená na genetické analýze z roku 2019 ovšem tvrdí, že ke značnému úbytku populace medvěda přispěl i příchod moderního člověka. Tato studie uvádí, že Neandrtálci, kteří v té době žili na společném území s medvědy po tisíce let, je nelovili. Teprve Homo sapiens je patrně začal lovit ve velkém a tím přispěl k vymření populace medvědů už tak zdecimované po prudkém ochlazení klimatu.[6]

Nálezy v Česku

Fotogalerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niedźwiedź jaskiniowy na polské Wikipedii.

  1. CHRISTIANSEN, Per. What size were Arctodus simus and Ursus spelaeus (Carnivora: Ursidae)?. Annales Zoologici Fennici. 1999, roč. 36, čís. 2, s. 93–102. Dostupné online [cit. 2019-08-17]. ISSN 0003-455X. 
  2. BOCHERENS, Hervé; DRUCKER, Dorothée G.; BONJEAN, Dominique. Isotopic evidence for dietary ecology of cave lion (Panthera spelaea) in North-Western Europe: Prey choice, competition and implications for extinction. Quaternary International. 2011-12-06, roč. 245, čís. 2, s. 249–261. Dostupné online [cit. 2017-01-24]. DOI 10.1016/j.quaint.2011.02.023. 
  3. https://siberiantimes.com/other/others/news/first-ever-preserved-grown-up-cave-bear-even-its-nose-is-intact-unearthed-on-the-arctic-island/
  4. Terra Daily: Jeskynní medvědy vyhubily změny klimatu. Ekolist.cz [online]. 2008 [cit. 2019-08-17]. Dostupné online. (česky) 
  5. ROSSI, Mario; SANTI, Giuseppe; ZORZIN, Roberto. The first directly dated cave bear from the Covoli di Velo Cave (Verona Province, Veneto, northern Italy) with some discussion of Italian Alps cave bears. Journal of Cave and Karst Studies. 2018-10-12, roč. 80, čís. 3, s. 145–152. Dostupné online [cit. 2019-08-17]. ISSN 1090-6924. DOI 10.4311/2017pa0111. 
  6. YIRKA, Bob. Genetic study suggests humans, not Ice Age, killed off European cave bears. phys.org [online]. 2019-08-16 [cit. 2019-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Anneke H. van Heteren, Mikel Arlegi, Elena Santos, Juan-Luis Arsuaga, Asier Gómez-Olivencia (2018). Cranial and mandibular morphology of Middle Pleistocene cave bears (Ursus deningeri): implications for diet and evolution. Historical Biology, 1. doi: 10.1080/08912963.2018.1487965

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Cave-Bear-Ursus-spelaeus.jpg
Cave Bear (Ursus spelaeus)
Ours des carvernes - Crâne.jpg
Autor: Didier Descouens, Licence: CC BY-SA 3.0
Cave bear ( Ursus spelaeus Rosenmüller, 1794) Skull
Stage : 370 000 - 10 000 Years Pleistocene
Locality : Yamalo-Nenetsky region, Siberia, Russia
Size of skull : 57 cm
Ursus spelaeus Sergiodlarosa.jpg
(c) Sergiodlarosa, CC-BY-SA-3.0
reconstruction of a European cave bear (Ursus spelaeus)
Ursus spelaeus juvenile.jpg
Autor: Eduard Solà, Licence: CC BY-SA 3.0
Ursus spelaeus in CosmoCaixa, Barcelona
Teufelshöhle Höhlenbär (Ursus spelaeus) Skelett 17RM1059-PSD.jpg
Autor: Ermell, Licence: CC BY-SA 4.0
Skeleton of a cave bear (Ursus spelaeus) in the Devil's Cave in Pottenstein
Palaeopopulations of Late Pleistocene Top Predators in Europe (2014) figure 8D.png
Autor: Cajus G. Diedrich et al., Licence: CC BY 4.0
Artistic depiction of cave bear confronting cave lion in Zoolithen Cave