Medvěd malajský

Medvěd malajský
	medvěd malajský v zoo ve Wellingtonu
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	šelmy (Carnivora);
Podřád	psotvární (Caniformia);
Čeleď	medvědovití (Ursidae);
Rod	Helarctos; Horsfield, 1825
Binomické jméno
	Helarctos malayanus; (Raffles, 1821)
	(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Synonyma
	Biruang
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvěd malajský (Helarctos malayanus), nazývaný malajsky „medový medvěd“ (beruang madu), je nejmenším příslušníkem čeledi medvědovitých. Žije v jihovýchodní Asii. Je nejvíc ze všech medvědů přizpůsoben šplhání po stromech. Živí se menšími živočichy (především hmyzem a malými obratlovci) a rostlinným materiálem (především semeny, ovocem a medem).

Taxonomie

Vědecká synonyma

Helarctos anmamiticus Heude, 1901
Ursus malayanus Raffles, 1821

Poddruhy

medvěd malajský bornejský (Helarctos malayanus euryspilus Horsfield, 1825)
medvěd malajský (Helarctos malayanus malayanus Raffles, 1821) – původní jméno taxonu

Popis

V kohoutku je vysoký 70 cm, tělo má dlouhé 1,0–1,5 m^[2]^[3], hmotnost je 25–80 kg,^[4] přičemž hmotnost samice je o čtvrtinu až polovinu nižší než hmotnost samce. Má krátkou, hladkou a lesklou přiléhavou srst většinou černé barvy, někdy s nahnědlým, šedým až rezavým odstínem. Na prsou je okrová kresba ve tvaru písmene V. Má krátký, světle zbarvený čenich a extrémně dlouhý jazyk (20–25 cm). Drápy jsou velmi dlouhé. Ocas měří 3–7 cm.^[4]^[3]

Rozšíření

Státy, v nichž se vyskytuje, jsou Bangladéš, Brunej, Indie, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Thajsko, Vietnam. Jeho přítomnost v Číně je nejistá, vymizel v Singapuru.^[5]

Ekologie

Medvěd malajský žije samotářsky. Jde o denního živočicha, ale v blízkosti lidí je aktivní především v noci. Výborně šplhá po stromech a zdržuje se na nich.

Je všežravec, živí se hlavně rostlinnou potravou, kterou tvoří ovoce a zelené výhonky, vyhledává med, škodí na kokosových plantážích, loví drobné živočichy včetně společenského hmyzu (mravence, včely a termity, jejichž stavby dokáže rozhrabat) a pojídá ptačí vejce.^[2]^[4]

Rozmnožovat se může celoročně. Doba březosti je obvykle krátká, konkrétně 95 až 97 dní (údaje ze zajetí).^[2]^[4] Někdy nicméně může dojít k odložené nidaci a absolutní doba březosti může vzrůst až na 240 dnů.^[3] Samice rodí obvykle jedno, výjimečně dvě mláďata. Ta pohlavně dospívají ve věku asi 2 až 3 let.^[4]^[3]

Není útočný, nicméně výjimečně může člověka napadnout.^[3] Nehibernuje.^[4] V zajetí se dožívá až 28 let.^[2]^[6]

Ochrana

Početní stav medvědů malajských klesá kvůli ničení deštných lesů a v důsledku komerčního lovu.^[5]

Medvěd malajský jednak těžce snáší změny životního prostředí, jednak je napadán většími medvědovitými, kteří si kvůli zmenšování životního prostoru brání teritorium.^[zdroj?] K úbytku dochází i proto, že je loven k chovu – domorodí obyvatelé ho chovají jako domácího mazlíčka a když medvěd vyroste, vypustí ho do původního prostředí, v němž však nemůže přežít a hyne. V minulosti byl loven pro maso, kožešinu, tlapy a žluč používanou v léčitelství. Lov kvůli tlapám (jsou považovány za delikatesu) a klecový chov kvůli žluči pokračuje i v současnosti a více než 10 000 zvířat je týráno klecovým chovem a permanentním zavedením katétru do žlučníku kvůli čínské medicíně.^[5]^[7]

Nyní je na celém území výskytu chráněn.

Na záchraně se podílejí i různé organizace pracující s dobrovolníky; např. BSBCC na Borneu uvádí, že dobrovolníci z celého světa jsou vítáni, aby se připojili k úsilí záchranářů ve středisku BSBCC při repatriaci slunečních medvědů.^[8]