Megaira
| Megaira | |
|---|---|
 | |
| Rodiče | Úranos a Gaia |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Megaira (ve starověké řečtině Μέγαιρα Mégaira = žárlivá, latinsky Megaera) je postava řecké mytologie, jedna ze tří Erínyí (v latině Furie, v češtině též Lítice), bohyň pomsty a kletby.[1] Megaiřinou specializací je závist.[2]
Další dvě Erínye jsou Alléktó a Tísifoné.
V moderní češtině megera označuje žárlivou, vzteklou, zlomyslnou, zlou, případně ohyzdnou ženu.[3][2] Podobně ve francouzštině (mégère), portugalštině (megera), novořečtině (μέγαιρα), italštině (megera), polštině (megiera), ruštině (мегера) nebo ukrajinštině (меґера).
Na její počest byla pojmenována planetka 464 Megaira.
Nezaměňovat s podobným jménem Megara, což byla manželka Hérakla. Megara je rovněž jedno z nejstarších řeckých měst v Attice.
Literatura
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.
Odkazy
Reference
- ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Phraha: Mladá fronta, 1970. 418 s.
- ↑ a b Megera. Dvojka [online]. Český rozhlas, 9. 7. 2014 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
- ↑ KNAP, Eugen. Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého. S. 46 až 51. Naše řeč [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, 1942 [cit. 2023-08-25]. Roč. 26, čís. 2, s. 46 až 51. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Zeus Otricoli Pio-Clementino Inv257.jpg
So-called “Zeus of Otricoli”. Marble, Roman copy after a Greek original from the 4th century.
So-called “Zeus of Otricoli”. Marble, Roman copy after a Greek original from the 4th century.
Questa e megera dal sinistro canto at cornell insight.jpg
Engraving: questa e megera dal sinistro canto from Divina Commedia by Dante - illustration designed by John Flaxman, engraved by Tommaso Piroli.
Engraving: questa e megera dal sinistro canto from Divina Commedia by Dante - illustration designed by John Flaxman, engraved by Tommaso Piroli.