Megaloceros giganteus
Megaloceros giganteus Stratigrafický výskyt: před asi 781 000−8 000 lety | |
---|---|
(c) Postdlf, CC-BY-SA-3.0 Kostra Megaloceros giganteus | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | Živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
Podřád | přežvýkavci (Ruminantia) |
Čeleď | jelenovití (Cervidae) |
Rod | Megaloceros |
Binomické jméno | |
Megaloceros giganteus Blumenbach, 1799 | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Megaloceros giganteus (z řečtiny μεγαλος-megalos-obrovský a κερας-keras-roh) byl specializovanou formou stepních jelenů, která se vyskytovala před asi 781 000 až asi 8 000 lety na území dnešní Evropy a Asie (anglický název Irish elk odkazuje na místo nálezu dobře zachovaných koster a ne na výhradní oblast výskytu).
Popis
Kohoutková výška megalocera činila asi 210 cm, tedy o něco více než u losa evropského. Impozantní paroží měřilo na délku až 350 cm, čímž bylo asi o třetinu větší než parohy losa, a vážilo přibližně 40 kg, což z megalocera dělalo zvíře s největším známým parožím. Podle matematických výpočtů bylo nicméně toto paroží úměrné celkové velikosti megalocera a nejednalo se tedy jen o hříčku pohlavního výběru, jenž se vymknul kontrole. Samci pravděpodobně paroží každoročně shazovali.[1][2]
Paroží pravděpodobně sloužilo ke svádění soubojů, kdy se pomocí něj mohli samci vzájemně zaklesnout a snažit se způsobit protivníkovi ránu na bocích. Megaloceros giganteus se pravděpodobně vyskytoval na travnatých pláních, protože obří parohy by mu neumožňovaly pohyb v lese.[1]
Poslední jedinci tohoto druhu vyhynuli na Sibiři před asi 7 700 lety.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b PIPER, R. Extinct Animals - An Encyclopedia of Species That Have Disappeared during Human History. Connecticut; London: GREENWOOD PRESS, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-313-34987-4. S. 79-81. (anglicky)
- ↑ BENTON, Michael. Sedmdesát velkých záhad světa přírody. [s.l.]: Slovart, 2009. S. 238.
- ↑ LISTER, A. M.; T. F. G. HIGHAM; KOSINTSEV, P. A. Pleistocene to Holocene extinction dynamics in giant deer and woolly mammoth. Nature. 2004-10, roč. 431, čís. 7009, s. 684–689. Dostupné online [cit. 2019-01-29]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature02890. (anglicky)
Literatura
- Croitor, R. (2021). Taxonomy, Systematics and Evolution of Giant Deer Megaloceros giganteus (Blumenbach, 1799) (Cervidae, Mammalia) from the Pleistocene of Eurasia. Quaternary. 4 (4): 36. doi: https://doi.org/10.3390/quat4040036
Externí odkazy
- Článek o pravděpodobném vzezření megalocera na webu Tetrapod Zoology (anglicky)
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Megaloceros giganteus na Wikimedia Commons
- Galerie Megaloceros giganteus na Wikimedia Commons
- Taxon Megaloceros giganteus ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Hemiauchenia, Licence: CC BY-SA 4.0
Range of Megaloceros giganteus during the Late Pleistocene, based on location data from "The extinction of the giant deer Megaloceros giganteus (Blumenbach): New radiocarbon evidence" Map based on File:Eurasia location map - Political.svg