Mehmed VII. Orhan

Mehmed VII. Orhan (11. července 1909 – 12. března 1994) byl 42. hlavou Osmanské dynastie v letech 1983–94. Stalo se tak po smrti jeho předchůdce Ali Vâsiba. Kdyby Osmanská říše nezanikla, vládl by jako sultán Orhan II.

Život

Narodil se v paláci Serencebey v Kızıltopraku; podle Hamide Ayşe Sultan to bylo v paláci Naime Sultan. Byl synem Şehzade Mehmed Abdülkadira, kapitána osmanské armády, a jeho třetí manželky Mihriban Hanimefendi. Také byl vnukem sultána Abdulhamida II. a jeho čtvrté manželky Bidar Kadınefendi.

Mehmed Orhan pracoval jako lodní konstruktér v Brazílii, taxikář v Beirutu a Damašku, dozorce hřbitova v USA a pomocník Ahmeta Zoga. Zemřel v Nice a je zde i pohřben.

V roce 1990 v magazínu Life řekl, že jeho dědictví je "posvátné, avšak absurdní" a také, že "být Osmanem je dýchat s časem".

Manželství a potomstvo

Mehmed Orhan se poprvé oženil s Nafiye Yeghen v roce 1933, s kterou se poté v roce 1947 rozvedl. V roce 1944 se oženil s mladou těhotnou francouzsko-americkou herečkou Marguerite Irmou Fournier. Se svou první ženou měl dceru a s druhou měl nevlastního syna:

• Fatma Necla Sultan (14. září 1933 – 2010)
• Mehmed Selim Orhan (* 3. října 1943)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mehmed Orhan na anglické Wikipedii.