Meislův nájemní dům
| Činžovní dům Lea Meisla | |
|---|---|
 Na Belánce 6 | |
| Účel stavby | |
bytový dům | |
| Základní informace | |
| Sloh | emocionální funkcionalismus |
| Architekt | Leo Meisl |
| Výstavba | 1936–1938 |
| Stavitel | Otakar Prokop |
| Stavebník | Leo Meisl |
| Poloha | |
| Adresa | Plzeň-Jižní Předměstí,  Česko |
| Ulice | Na Belánce 6 |
| Souřadnice | 49°44′20,89″ s. š., 13°22′18,33″ v. d. |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Na Belánce 6 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 101256 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Činžovní dům Na Belánce čp. 6 je nejlépe dochovanou stavbou plzeňského architekta Lea Meisla. Nachází se v obytném bloku na plzeňském Jižním Předměstí. Od 11. listopadu 2004 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie a popis
Leo Meisl je také autorem opodál stojícího činžovního a obchodního domu Josefa Špačka staršího, který byl vystavěn roku 1935 ve velmi atypickém stylu emocionálního funkcionalismu.[2] První projekt nájemního domu pro parcelu Na Belánce čp. 6 byl Meislem vypracován již roku 1936 a obsahoval základní koncepci pro hlavní trojdílné průčelí, ve středové části s kruhovými okny do schodišťové haly a po stranách s černým keramickým obkladem[3], i pro dvorní fasádu s monumentálními balkony a jednoduchou omítkou.[4]
Krátce poté co stavební firma Tomáše Keclíka začala s prvními přípravnými pracemi, odkoupil Meisl od tehdejší majitelky Zdenky Ledererové celý pozemek a stavbu svěřil Otakaru Prokopovi. Původní návrh v nuancích pozměnil (např. středový pás s kulatými okny zaklenul do stavby) a v roce 1938 pětipodlažní stavbu s 22 jednopokojovými byty dokončil. Na každém patře byly situovány čtyři byty, obytné podkroví pod pultovou střechou skrývalo dvě protilehlé bytové jednotky s trojdílnými okny, jež byla užita ještě v přízemí. Do ostatních podlaží byla vsazena francouzská okna, opatřená bílými keramickými obklady.[1] Architektonicky byl pojat i interiér společných schodišťových prostor, kam Meisl umístil trubkovité zábradlí a okna ve dveřích osobního výtahu stylizoval do kulatých tvarů, což mělo evokovat lodní kajuty.[4]
Meislovým záměrem bylo vystavět na sousední parcele čp. 8 zrcadlově koncipovanou budovu, k jejíž realizace nedošlo.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Činžovní dům. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ TISOTOVÁ, Klára. Významné osobnosti německých škol v Plzni. Plzeň, 2019 [cit. 2023-02-24]. 95 s. Diplomová. Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni. Vedoucí práce Naděžda Morávková. s. 50–51.
- ↑ DOMANICKÝ, Petr. Pracovna republiky: architektura Plzně v letech 1918-1938. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2018. 249 s. ISBN 978-80-88027-23-2. Kapitola Třicátá léta, s. 165–166.
- ↑ a b c WAISSEROVÁ (ŠUBRTOVÁ), Anna. Činžovní dům Lea Meisla 1936–1938. Plzeňský architektonický manuál [online]. [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
Literatura
- DOMANICKÝ, Petr. Pracovna republiky: architektura Plzně v letech 1918-1938. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2018. 249 s. ISBN 978-80-88027-23-2.
Externí odkazy
- Plzeňský architektonický manuál: Činžovní dům Lea Meisla Anna Waisserová (Šubrtová).
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor: Jik jik, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: