Melanin
Melanin je označení pro hnědý až černý pigment, který se vyskytuje v tělech rostlin, živočichů i prvoků. Z chemického hlediska je odvozen z aminokyselin tyrosinu či tryptofanu, jež jsou oxidovány a zpolymerovány. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumelanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu.
Výskyt
V lidském těle se vyskytují nejen v kůži, ale například i ve vlasech, v duhovce či v sítnici. Mimo to se melanin nachází v peří ptáků, v pokožce plazů, ve hmyzí vnější kostře nebo dokonce v inkoustu hlavonožců.[1]
Funkce
Melanin chrání proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Konkrétněji se udává, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale zase musí být dostatek světla, aby mohl vznikat vitamín D.[1] Pohlcuje především ultrafialové záření, a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, tím chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru melanomu.
V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, když dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské populace si geneticky adaptovaly odlišné barvy pleti, což záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela.[1] Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje melanocyt. Vzácně dochází i k přílišné produkci melaninu (tzv. melanismus) nebo naopak melanin je produkován v nižším množství (albinismus).
Paleontologický záznam
Stopy po původních melanosomech a melaninu byly od roku 2008 objeveny již u množství fosilních nálezů organismů z geologické minulosti (například tzv. opeření dinosauři, jako jsou rody Sinosauropteryx, Anchiornis a další). Díky těmto nálezům můžeme alespoň částečně dešifrovat původní zbarvení těchto dávno vyhynulých organismů.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Melanin na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.
- ↑ COLLEARY, Caitlin; DOLOCAN, Andrei; GARDNER, James; SINGH, Suresh; WUTTKE, Michael; RABENSTEIN, Renate; HABERSETZER, Jörg. Chemical, experimental, and morphological evidence for diagenetically altered melanin in exceptionally preserved fossils. S. 12592–12597. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2015-10-13. Roč. 112, čís. 41, s. 12592–12597. Dostupné online. DOI 10.1073/pnas.1509831112. (anglicky)
Literatura
- M.E. McNamara, V. Rossi, T.S. Slater, C.S. Rogers, A.-L. Ducrest, S. Dubey & A. Roulin (2021). Decoding the Evolution of Melanin in Vertebrates. Trends in Ecology & Evolution. doi: https://doi.org/10.1016/j.tree.2020.12.012
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu melanin na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Melanin v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo melanin ve Wikislovníku
- Kde se vzali běloši? Vědci mají novou teorii Web Aktuálně.cz
Média použitá na této stránce
Autor:
"Distribution of the varying intensity of skin colour" (Distribuzione della Varia Intensità del Colore della Pelle), data for native populations published by R. Biasutti in 1940 that is Brace's map on human skin color in 1473 (the 15th century).
Jablonski NG, Chaplin G. 2000. The evolution of skin coloration. J. Hum. Evol. 39:57–106
History on Wikimedia: Based on File:Map of skin color distribution.gif (uploaded as fair use image 2 November 2004, deleted 6 November 2005), a scan of a reproduction by by Dennis O'Neil of the map "Distribuzione della Varia Intensità del Colore della Pelle" in Renato Biasutti, Le Razze e i Popoli della Terra: Volume Primo--Razze, Popoli e Culture (1959).
Recolored it in accordance with File:Felix von Luschan Skin Color chart.svg.
Reflectance spectrophotometry is a much more modern way of measurement of human skin color. See Jablonski's work.
The best known of these maps is that composed by Renato Biasutti, which was based on von Luschan's chromatic scale. This map has gained broad circulation in several widely distributed publications (Barsh 2003, Lewontin 1995, Roberts 1977, Walter 1971). According to Jablonski (2004), some areas where data could not be obtained were filled in based on data from other areas.[1]. A map supplemented by Jablonski: [2]
Original sources for the original maps were:
- Barsh GS (2003) What Controls Variation in Human Skin Color? PLoS Biol 1(1): e27. doi:10.1371/journal.pbio.0000027.
- Modern Human Variation: Overview (1998-2009 by Dennis O'Neil).
Chemical diagram for polymelanin
Autor: Haase B, Brooks SA, Schlumbaum A, Azor PJ, Bailey E, et al., Licence: CC BY-SA 2.5
- (A) Franches-Montagnes mare with little residual pigmentation.
- (B, C) Dominant white Franches-Montagnes stallion showing partial depigmentation as a colt and almost complete depigmentation at 4 years of age.
- (D) Dominant white Thoroughbred stallion.
- (E) Dominant white Arabian stallion.
- (F) Camarillo White Horse.
- (G) Immunohistochemistry using a polyclonal KIT antibody on a skin biopsy from a solid-colored horse. Blue staining indicates KIT expression throughout the epidermis. Melanin produced by melanocytes is visible as brown granules.
- (H) Immunohistochemistry on a skin biopsy of a white horse. Note the weak blue staining and the complete absence of melanocytes and melanin. The bars correspond to 50 μm.