Melouch

Melouchář roku 1875 (Humoristické listy)

Melouch či fuška je označení pro neoprávněně prováděnou vedlejší řemeslnickou práci. Jedná se o práci vykonávanou zaměstnancem bez vědomí zaměstnavatele v pracovní době či během práce, přičemž se řemeslník vyhýbá daňovým předpisům. Melouch lze chápat také jako okrádání zaměstnavatele.[1]

Etymologie

Slovo melouch pochází z hebrejského slova melachá (מְלָאכָה) s významem práce či řemeslo.[2] Přes jidiš výraz meloche (מלאָכה) s významem nepoctivá, pokoutně či načerno vykonávaná práce se dostal i do českého jazyka pravděpodobně v průběhu 16. století. Až do 18. století bylo totiž židům na našem území zakázáno provozovat mnohá řemesla. Často je proto vykonávali i navzdory těmto omezením načerno.[3]

Užití v češtině

Melouch není výraz pouze období po 2. světové válce. V zásadě ve shodném smyslu (práce bez vědomí zaměstnavatele) se slovo melouch užívalo v češtině již v 19. století.[4] Výraz melouch patří i do slovníku české krásné literatury (např. Karel Čapek v románu První parta[5]).

Odkazy

Reference

  1. ↑ NOVOTNÝ, Michal. Zákulisí slov do třetice. Praha: Motto, 2006. 193 s. ISBN 80-7246-304-7. S. 93. 
  2. ↑ https://www.czechency.org/slovnik/JIDI%C5%A0ISMY%20V%20%C4%8CESK%C3%89M%20LEXIKU
  3. ↑ BONDY, Ruth. Mezi námi řečeno : jak mluvili Židé v Čechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2003. 187 s. ISBN 80-85844-88-5. S. 96. 
  4. ↑ Např. Slovník slovenskočeský a československý. Liptovský Ružomberok: Richard Salva, 1896. Dostupné online. Kapitola Melouch, s. 251. 
  5. ↑ ČAPEK, Karel. První parta. Praha: František Borový, 1937. Dostupné online. S. 150, 252. 

Související články

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo melouch ve Wikislovníku

Média použitá na této stránce

Melouchář Humoristické listy 1875.jpg
Výraz Melouchář existoval již v 19. století (Humoristické listy)