Mentor

Mentor je obvykle zkušenější či starší člověk, který se stará o mladšího a méně zkušeného svěřence (mentee), je mu oporou i rádcem, pomáhá mu lépe poznat sebe sama, svůj potenciál a své schopnosti.

Mentor se snaží svým chováním dát dobrý příklad, respektuje názory svých klientů, aktivně naslouchá, drží slovo, je důsledný a chápavý. Poskytuje podporu, vedení a objektivní pohled na to, jak a kam se může klient vyvíjet a čeho může dosáhnout ve svém přirozeném prostředí.[1]

Historie pojmu

Slovo mentor je odvozeno od vlastního jména Mentór, hrdiny v Homérově spisu Odyssea. Mentór byl Odysseův přítel, kterého pověřil péčí, vedením, výchovou a ochranou svého syna Telemacha. Mentór se tak stal prototypem loajálního, moudrého přítele, ochránce a učitele, který pomáhá překonat překážky a vyhnout se nebezpečí.[2]

Nejstarší zmínka termínu „mentor“ v moderním významu byla dohledána v knize pojmenované Les Aventures de Télémaque (Příhody Telemachovy) francouzského autora Françoise Fénelona, vydané roku 1699, kde je postava jménem Mentor jednou z ústředních postav. Vzhledem k obrovské popularitě této knihy v osmnáctém století se dá předpokládat, že moderní význam slova „mentor“ zlidověl právě díky této knize.

Role mentora

Role mentora mohou být velmi různorodé, vždy záleží na konkrétní situaci, činnosti i na tom, jaké jsou jeho osobnostní vlastnosti a jaké role je schopen si přisvojit, aby působil přirozeně a opravdově. Role mentora jsou dlouhodobě předmětem empirického výzkumu. Například studie z Hongkongu (Lopez-Real, Kwan, 2005) shrnula nejvýznamnější role mentorů na základě subjektivních percepcí tak, že mentor může být:

  • poskytoval zpětné vazby
  • poradce – dokáže poradit studentovi s profesním problémem
  • pozorovatel – hospituje, sleduje přípravy na hodinu
  • model – sám je dobrým příkladem výkonu profese
  • rovnoprávný partner – vzájemně se podporují a učí jeden od druhého
  • kritický přítel – poskytuje konstruktivní kritiku
  • poradce – uděluje studentům specifické instrukce, jak vyučovat
  • kontrolor kvality – zajišťuje, že student na praxi dosahuje alespoň minimálního standardu kompetentního vyučování
  • hodnotitel – zodpovídá za hodnocení studentů na praxi
  • manažer – zajistí, že studenti se seznámí s řádem a zvyklostmi školy[3]

Činnosti mentora

Mentor nabízí mentorovanému spolupráci tak, aby mentorovaný cítil, že má o něj mentor skutečně zájem a že mu chce pomoci. Mentorovaný musí vědět, že mentor má čas, že ho dokáže trpělivě vyslechnout a že s ním může svoje problémy kdykoli konzultovat. Pokud mentor zaujímá roli poradce mentorovaných, tak nejčastěji vykonává tyto činnosti:

  • radí v osobním životě
  • řeší problémy v komunikaci s třídním kolektivem
  • pomáhá zpracovat plán osobního rozvoje
  • pomáhá studentovi v úspěšném zařazení do kolektivu a života
  • podává návod, jak zpracovávat informace
  • radí v administrativních záležitostech (napsat úřední dopis, žádost)
  • nabízí příklad, jak se chovat ve společnosti, respektovat okolí a být okolím respektován
  • napomáhá studentovi vybrat si vhodné materiály ke studiu
  • v případě mezních životních situací se pokouší nabídnout pomocnou ruku a sehnat odborné řešení (drogově závislí, problémy v rodinách)[1]

Příprava mentorů

Příprava mentorů v mentorských programech se zaměřuje především na témata:

  • budování a rozvoj vztahu, reflexe potřeb učitele, naslouchání
  • teorie vzdělávání dospělých, principy učení dospělých
  • komunikace, vedení rozhovoru v podobě supervize a koučování
  • začínající učitele a jejich tradiční problémy
  • plánování profesionálního rozvoje, tvorba plánu mentoringu, fáze mentoringu
  • řešení konfliktů, sebereflexe v roli mentora apod.[4]

Mentorský vztah (mentor – mentee relationship)

Mentorský vztah je emocionální osobní spojení staršího a zkušenějšího mentora a mladšího svěřence (mentee), kterého mentor zaučuje a pomáhá mu orientovat se ve společnosti, světě sociálních vztahů a kulturních hodnot. Ve vztahu mezi mentorem a chráněncem se vytváří emocionální pouto, jež odlišuje roli mentora od podobných rolí pracovníků s dětmi a mládeží, jako jsou trenéři ve sportovním oddíle apod.[5] Mentorský vztah je založen na vzájemné spolupráci dvou rovnocenných partnerů, důvěre a vzájemném respektu. .

Mentorský vztah je:

  • jedinečným vztahem mezi dvěma osobami – žádné mentorské vztahy nejsou stejné, neboť jsou ovlivněny různými interpersonálními procesy, které formují jejich charakter
  • partnerství, v němž probíhá proces učení – jedním z cílů téměř všech verzí mentoringu je získání nové vědomosti, dovednosti či osobního rozvoje
  • proces definovaný typem podpory mentora – mentor se poskytováním sociální opory snaží naplnit potřeby svěřence a funkci mentorského vztahu
  • reciproční vztah – není však rovnocenný a symetrický
  • dynamický – mění se v čase a jeho přínos pro dítě roste s jeho trváním[5]

Mentorský vztah nemá předem stanovenou délku, jeho trvání je vždy individuální, ale má svou dynamiku a prochází v čase několika fázemi. Jonson (2008) rozlišuje následující fáze:

  • iniciace – počáteční budování důvěry
  • kultivace – osvojování si nových dovedností a dosahování žádoucí úrovně profesní kompetence
  • separace – mentor při vědomí splnění své funkce se postupně vzdaluje svému svěřenci
  • nové vymezení vztahů – mentor a jeho svěřenec se stávají přáteli a kolegy a sdílejí společně zájem o co nejkvalitnější výkon profese[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BAREŠ, Milan. Mentoring a využití jeho metod na střední škole. Boskovice: DENEB, 2012. 141 s. ISBN 978-80-905407-2-9. 
  2. ↑ PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-717-8772-8. 
  3. ↑ PÍŠOVÁ, Michaela; DUSCHINSKÁ, Karolina. Mentoring v učitelství: výzkumný záměr Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2011. 204 s. ISBN 978-80-7290-589-8. 
  4. ↑ a b LAZAROVÁ, Bohumíra. Mentoring jako forma kolegiální podpory a strategie dobré školy. S. 59–69. Pedagogika: časopis pro vědy o vzdělávání a výchově [online]. 2010. Čís. 3–4, s. 59–69. Dostupné online. 
  5. ↑ a b BRUMOVSKÁ, Tereza; MÁLKOVÁ, Gabriela. Mentoring: výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. Praha: Portál, 2010. 150 s. ISBN 978-807-3677-725. 

Literatura

  • BAREŠ, Milan. Podpora práce začínajících učitelů. Praha: Národní institut pro další vzdělávání, 2009, 41 s. ISBN 978-80-86956-50-3.
  • BRUMOVSKÁ, Tereza a Gabriela MÁLKOVÁ. Mentoring: výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. Praha: Portál, 2010, 150 s. ISBN 978-80-7367-772-5.
  • DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2008, 502 s. ISBN 978-80-247-2018-0.
  • LAZAROVÁ, Bohumíra. Mentoring jako forma kolegiální podpory a strategie dobré školy. Pedagogika, Praha: UK Pedagogická fakulta, 2010, roč. 55, 3–4, s. 254–264. ISSN 0031-3815. Dostupné online: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=906
  • MEDLÍKOVÁ, Olga. Lektorské dovednosti: manuál úspěšného lektora. Praha: Grada, 2013, 172 s. ISBN 978-80-247-4336-3.
  • Mentoring a využití jeho metod na střední škole. Boskovice: DENEB Int., 2012, 141 s. ISBN 978-80-905407-2-9.
  • Mentoring a využití jeho metod na základní škole. Boskovice: DENEB Int., 2012, 128 s. ISBN 978-80-905407-1-2.
  • Mentoring a využití jeho metod pro práci s dětmi a žáky ve volnočasových aktivitách. Boskovice: DENEB Int., 2012, 111 s. ISBN 978-80-905407-3-6.
  • Mentoring a využití jeho metod v mateřské škole a v přípravných třídách. Boskovice: DENEB Int., 2012, 146 s. ISBN 978-80-905407-0-5.
  • PETRÁŠOVÁ, Marta Anna, Ilona PRAUSOVÁ a Zdeněk ŠTĚPÁNEK. Mentoring: forma podpory nové generace. Praha: Portál, 2014, 152 s. ISBN 978-80-262-0625-5.
  • PÍŠOVÁ, Michaela a Karolina DUSCHINSKÁ. Mentoring v učitelství. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2011, 204 s. ISBN 978-80-7290-589-8.
  • PRŮCHA, Jan a Jaroslav VETEŠKA. Andragogický slovník. Praha: Grada, 2014, 320 s. ISBN 978-80-247-4748-4.
  • ŠNEBERGER, Václav. Co je mentoring a jeho zavádění ve škole. Ostrava: Repronis, 2012, 18 s. ISBN 978-80-7329-331-4.

Související články

Externí odkazy

České asociace zabývající se mentoringem