Merl laVoy

Merl laVoy
Narození	14. prosince 1885
Úmrtí	7. prosince 1953 (ve věku 67 let)
Povolání	novinář, fotoreportér a fotograf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Merl LaVoy (14. prosince 1885 – 7. prosince 1953) byl americký fotograf a kameraman dokumentárních filmů, který procestoval čtyři kouty světa a získal titul „Moderní Marco Polo“.^[1][2]

Životopis

Merl LaVoy se narodil Charlesi Henrymu LaVoyovi a Luelle Eastonové 14. prosince 1885 v malém městečku Royalton ve Wisconsinu.^[3] LaVoyův otec tragicky zemřel při nehodě na pile, když bylo Merlovi 13 měsíců.^[4] Jeho matka se v roce 1893 provdala za Arthura E. Pecka a rodina se přestěhovala do Toweru v St Louis County, Minnesota. Manželství se rozpadlo a v roce 1906 se LaVoyova matka provdala za Williama Henryho Colea v Seattlu. LaVoy zřídka mluvil o svém mládí, ale v některých zprávách tvrdil, že jeho rodič zemřel, když byl mladý, a pak žil se strýcem ve srubu v hustě zalesněné oblasti Oregonu.^[5][6]

V roce 1907 začal LaVoy pracovat pro Great Northern Development Company, která těžila měď v dole Kotsina River na Aljašce.^[7] Během této doby se stal musherem psích spřežení a začal fotografovat.^[8][9] Na jaře 1910 cestoval LaVoy do Seattlu a setkal se s Herschelem Parkerem a Belmorem Brownem a nabídl se, že jim pomůže v jejich expedici ověřit pravdivost, zda předchozí expedice vedená Frederickem Alfredem Cookem, který tvrdil, že dosáhl vrcholu Mt McKinley.^[5][10] Tým byl neúspěšný. LaVoy se také v roce 1912 připojil k expedici Parkera Brownea, částečně jako fotograf, a převezl tunu vybavení na psích spřeženích ze Sewardu na ledovec Muldrow.^[11] Tým se dostal na několik set yardů od vrcholu, ale kvůli drsnému počasí se musel vrátit.^[12][13]

V roce 1913 byl LaVoy přidělen redakcí Chicago Mail, aby doprovázel vydavatele Bena Boyce a fotografoval na cestě kolem světa. Nosil s sebou čtyřicetikilový panoramatický fotoaparát a dokázal vyfotografovat Tádž Mahal z jedinečné perspektivy. Později předložil kopii fotografie prezidentu Woodrowu Wilsonovi.^[14][5]

Během první světové války natáčel LaVoy s francouzskou armádou během ofenzívy na Sommě v roce 1916, kde natočil jeden z prvních tankových útoků první světové války.^[15][16] LaVoy je považován za jediného civilního kameramana ze Spojených států, který natáčel na bojištích Somme a Verdun s francouzskou armádou.^[17]

Jeho film Heroic France byl vydán společností Mutual Film Corporation v červnu 1917. LaVoyův druhý válečný film Vítězné Srbsko (1918) byl vydán ve Spojených státech a promítán na místních benefičních výstavách Červeného kříže.

V červnu 1918 doprovázel LaVoy lektora Burtona Holmese na jeho posledním filmovém projektu z první světové války. Během posledních měsíců války spolu hodně cestovali po východní Evropě. Byly natočeny filmy a pořízeny fotografie ukazující rumunské vojenské operace v Transylvánii, každodenní život v Makedonii a město Konstantinopol (Istanbul) krátce po turecké kapitulaci.

Po válce zůstal LaVoy aktivní jako kameraman Červeného kříže.^[18] Natáčel v Itálii, na Balkáně, v Turecku a severní Africe. Během 20. let měl fotografické úkoly v Austrálii,^[19] na Šalamounových ostrovech,^[20] na Filipínách, na Aljašce^[21] a v Číně.^[8] Od roku 1927 natáčel týdeníky pro Pathé.^[22]

Během třicátých let LaVoy pracoval na fotografických projektech v Japonsku, Číně, na Sibiři a v Mandžukuu. V polovině 30. let LaVoy pracoval pro Johna W. Hausermana a dokumentoval Hausermanovy projekty těžby zlata na Filipínách.^[23][24] V roce 1938 pracoval LaVoy v Jižní Africe, kde se pustil do řady průmyslových filmových projektů a fotografování na volné noze.^[25]

LaVoy zemřel na infarkt při pobytu v Johannesburgu v Jižní Africe 7. prosince 1953.^[26] Byl zpopelněn v krematoriu Braamfontein.

Filmová práce

Heroic France, dlouho považovaný za ztracený film, objevili v roce 2015 filmoví historici Ron van Dopperen a Cooper C. Graham. Záběry pochází z kotoučů 3-6. Má celkovou hrací dobu něco málo přes 35 minut. Tyto scény byly nalezeny ve sbírce nepoužitých záběrů, které shromáždila CBS pro svůj televizní dokumentární seriál o první světové válce (1964-1965) a které byly darovány Národnímu archivu.^[27]

V roce 2017 van Dopperen a Graham lokalizovali film z první světové války natočený LaVoyem s britskou armádou v Soluni (Thessaloniki, Řecko).^[28]

LaVoyův život a dílo během 1. světové války podrobněji popsali autoři James W. Castellan, Ron van Dopperen a Cooper C. Graham ve své knize American Cinematographers in the Great War, 1914-1918.^[1]

Galerie

• 

  Děti v Konstantinopoli, asi 1918

• 

  Srbští vojáci na člunech během balkánské kampaně první světové války, 1918

• 

  Trimurti, 1900–1910

• 

  1900–1910

• 

  Na srbské frontě, Národní muzeum zdraví a medicíny

• 

  Balkánské sovy, Národní muzeum zdraví a medicíny

• 

  Konstantinopolské ženy, Národní muzeum zdraví a lékařství

• 

  Autorovo fotografické vybavení, Národní muzeum zdraví a medicíny

• 

  Makedonec, Národní muzeum zdraví a medicíny

• 

  Rumunští vojáci v Transylvánii

• 

  Prodavač kovových misek, Národní muzeum zdraví a lékařství

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Merl laVoy na anglické Wikipedii.

Literatura

• Terry Ramsaye, Milion a jedna noc - Historie filmu (New York 1926)
• Kevin Brownlow, Válka, Západ a divočina (Londýn / New York 1979)
• James W. Castellan, Ron van Dopperen, Cooper C. Graham, Američtí kameramani ve Velké válce, 1914-1918 (New Barnet, 2014) https://doi.org/10.2307%2Fj.ctt1bmzn8c
• „The Why of the Tankless Film“, Motion Picture Magazine (srpen 1917), 60-61
• Gerry Veeder, "The Red Cross Bureau of Pictures", Historical Journal of Film, Radio and Television 1 (1990), 38-43
• Heroic France (USA, 1917) natočený Merlem LaVoyem (rekonstrukce, 2015)
• Trailer k filmu "Američtí kameramani ve Velké válce, 1914-1918"

Související články

• Fotografie ve Spojených státech amerických

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Merl laVoy na Wikimedia Commons