Merrow
Merrow [pozn. 1] je anglo-irské označení pro mořskou pannu, jež má své protějšky v různých keltských jazycích. Kromě mořský panen zná britský folklór i mořské muže zvané Dinny-Mara, Dooinney Marrey či Dunya Mara.[1]
Merrrow plavou v mělkých pobřežních vodách, lákají lidi svým krásným zpěvem a topí je. Často jsou také přitahovány lidskými muži a snaží se je získat za manžele. Některé bývají krásné, jiné mají zelené zuby, rudé nosy či prasečí oči a jejich hrubé zelené vlasy se podobají řasám či chaluhám. Taktéž mají ve velké oblibě brandy. Každá z merrow má malou čapku zvanou cohuleen druith, bez níž nemůže dýchat pod vodou. Když si tedy lidský muž chce vzít mořskou pannu za ženu musí ji čapku sebrat a dobře schovat, kdyby jí merrow našla opustila by svého muže i děti, přestože do té doby byla skvělou manželkou. Tím se podobají dalším bytostem britského folklóru: labutí pannám nebo tulením lidé – selkie, u kterých namísto čapky zabraňuje jejich útěku opeřený plášť, respektive kožešinový kabát. Mořští muži sdílí podobu ošklivých mořských panen a jejich dech páchne syrovými rybami jimiž se živí.[1]
V Irsku jsou moruadh či moruach zmiňovány již v Knize o dobytí Irska, kde si hrají ve vlnách když připlouvají Milesiáné. Podle Letopisů čtyř pánů ze 17. století jsou tyto bytosti obrovské – měří kolem šedesáti metrů. K nejznámějším britským mořským pannám patří mořská panna ze Zennoru, kornsky An Vorvoren a Senar, která podle pověsti vylákala do mořských hlubin Matthewa Trenwallu, nejlepšího zpěváka v kostelním chóru, aby s ní sdílel lásku a domov. Mořské panny z ostrova Man jsou známy svou svůdností a s oblibou lákají své oběti na poklady jež vylovily z moře. Skotská Maighdean-mara má o půlnoci či za úsvitu na břehu splétat své krásné dlouhé vlasy a být k lidem více přátelská než ostatní mořské panny. Na skotském ostrově Skye se věřilo že světlovlasí lidé jsou potomci mořských panen, na Shetlandách byl stejný původ přisuzován lidem s blánami mezi prsty. Na Hebridách mají mořské panny na místo čapky kouzelný pás.[1]
Odkazy
Poznámky
Reference
Média použitá na této stránce
(c) Andreas F. Borchert, CC BY-SA 4.0
Clonfert Cathedral, Clonfert, County Galway, Ireland
15th-century carving of a mermaid with comb and mirror at the southern pier of the chancel arch. Photographed in the natural evening light. The mermaid can be interpreted as an allusion to St Brendan, the patron of Clonfert Cathedral. To quote one of the surving texts of Brendan's voyage: When all this was over at last, they resumed their journey and once more got into great difficulties, because they saw a beast coming towards them with a human body and face, but from the waist downwards it was fish. It is called a siren, a very lovely creature with a beautiful human shape; it sings so well and its voice is so sweet that whoever hears it cannot resist sleep and does not know what he is doing. When this sea monster approached them, the shipmen fell asleep and let the ship drift: the monks too forgot themselves completely because of its voice and did not know where they were. (See The Voyage of St Brendan, ISBN 0-85989-755-9, p. 141.) According to Colum Hourihane, the mermaid is commonly represented in Romanesque sculpture throughout Europe but they do not appear in Irish art before the 13th century and are comparatively rare after that. Only five such examples are recorded. He writes: Placed at the entrance to either the chancel or the body of the church these symbols must have warned the worshipper of the evils of sin and the need to resist temptation (especially of the flesh) in all its forms. (See Colum Hourihane: Gothic Art in Ireland 1169–1550, ISBN 0-300-09435-3, p. 93.)