Meryta

Meryta
	Meryta denhamii
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	miříkotvaré (Apiales);
Čeleď	aralkovité (Araliaceae);
Rod	meryta (Meryta); J.R.Forst. & G.Forst., 1776
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meryta^[1] (Meryta) je rod rostlin z čeledi aralkovité. Jsou to stromy a stromky s tuhými jednoduchými listy a drobnými květy v latovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 29 druhů a je rozšířen výhradně v jižním Tichomoří včetně Nového Zélandu. Největší počet druhů roste na Nové Kaledonii. Novozélandský druh Meryta sinclairii je v tropech pěstován jako okrasná dřevina.

Popis

Meryty jsou stálezelené, dvoudomé, nevětvené až bohatě větvené stromy a stromky s velkými, jednoduchými, střídavými, kožovitými listy. Je to jediný rod celé čeledi, který má jednoduché listy a zároveň je dvoudomý. Při poškození rostliny roní pryskyřičnatou šťávu. Květy jsou drobné, jednopohlavné, pravidelné, uspořádané ve vrcholových latách. Kalich je redukovaný, někdy zakončený 3 až 5 drobnými zoubky. Koruna je složená ze 4 nebo 5 lístků. Tyčinek v samčích květech je stejný počet jako korunních lístků a mají poměrně dlouhé nitky. V samičích květech je semeník obsahující 4 až mnoho komůrek. Čnělky jsou tlusté, volné nebo na bázi srostlé. Plodem je široce podlouhlá až téměř kulovitá peckovice.^[2]

Meryta sinclairii
Kvetoucí Meryta coriacea
Meryta pastoralis s plody

Rozšíření

Rod meryta zahrnuje asi 29 druhů a je rozšířen výhradně v jižním Tichomoří. Každý druh je endemitem jednoho ostrova, případně skupiny ostrovů. Největší počet druhů (celkem 11) je udáván z Nové Kaledonie. Větší počet druhů roste také na souostroví Samoa a Tonga a na Společenských ostrovech (po čtyřech), Norfolku a Jižním souostroví (po dvou). Nejjižnější výskyt je na Severním ostrově Nového Zélandu, nejvýchodnější na Hendersonově ostrově.^[3] Zástupci rodu meryta tvoří v Mikronésii běžnou součást lesní vegetace na korálovém a vápencovém podloží.^[4]

Taxonomie

Rod Meryta je v rámci čeledi Araliaceae řazen do podčeledi Aralioideae a tribu Meryteae, který zahrnuje pouze tento jediný rod.^[5] Molekulární analýzy ukázaly, že vývojový strom rodu se člení na dvě monofyletické větve, z nichž jedna zahrnuje novozélandský druh Meryta sinclairii a druh Meryta tenuifolia pocházející z Fidži, zatímco zbývající druhy, vesměs se severnějším rozšířením, jsou součástí druhé větve.^[3]

Význam

Některé druhy jsou v tropech pěstovány pro estetické olistění jako okrasné rostliny. Vyžadují slunné až polostinné stanoviště a bohatou, vlhkou a dobře odvodněnou půdu. Mimo období růstu lze zálivku poněkud omezit. Množí se polovyzrálými letními řízky nebo podzimním výsevem semen. Pěstuje se zejména Meryta sinclairii, pocházející ze Severního ostrova Nového Zélandu^[6] Tento druh je na Novém Zélandu znám pod maorským názvem puka a je využíván k vyvolání potratu.^[7] Pryskyřice je žvýkána při dlouho trvajících bolestech zubů.^[8] Ze sbírek českých botanických zahrad není žádný druh tohoto rodu uváděn.^[9]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ CHEESEMAN, T.F. Manual of the New Zealand flora. Wellington: [s.n.], 1906. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b TRONCHET, Frederic et al. Monophyly and major clades of Meryta (Araliaceae). Systematic Botany. 2005, čís. 30(3). Dostupné online.
↑ MUELLER-DOMBOIS, Dieter; FOSBERG, F. Raymond. Vegetation of the tropical Pacific islands. Ecological Studies. 1998, čís. 132. Dostupné online.
↑ TAKHTAJAN, Armen. Flowering plants. [s.l.]: Springer, 2009. ISBN 978-1-4020-9608-2. (anglicky)
↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky)
↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
↑ SIMS, I.M.; FURNEAUX, R.H. Structure of the exudate gum from Meryta sinclairii. Carbohydrate Polymers. 2003, čís. 52(4).
↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Meryta na Wikimedia Commons
Taxon Meryta ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[cheeseman-2] CHEESEMAN, T.F. Manual of the New Zealand flora. Wellington: [s.n.], 1906. Dostupné online. (anglicky)

[tronchet-3] TRONCHET, Frederic et al. Monophyly and major clades of Meryta (Araliaceae). Systematic Botany. 2005, čís. 30(3). Dostupné online.

[dombois-4] MUELLER-DOMBOIS, Dieter; FOSBERG, F. Raymond. Vegetation of the tropical Pacific islands. Ecological Studies. 1998, čís. 132. Dostupné online.

[takhtajan-5] TAKHTAJAN, Armen. Flowering plants. [s.l.]: Springer, 2009. ISBN 978-1-4020-9608-2. (anglicky)

[brickell-6] BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky)

[quattrocchi-7] QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)

[sims-8] SIMS, I.M.; FURNEAUX, R.H. Structure of the exudate gum from Meryta sinclairii. Carbohydrate Polymers. 2003, čís. 52(4).

[fls-9] Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Navigation

Navigace

Tématické portály