Messier 103

Messier 103
Messier 103 na snímku z přehlídky DSS (Digitized Sky Survey)
Messier 103 na snímku z přehlídky DSS (Digitized Sky Survey)
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaIII2p[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu1781
Rektascenze1h 33m 23,0s[2]
Deklinace60°39′0″[2]
SouhvězdíKasiopeja (lat. Cassiopeia)
Zdánlivá magnituda (V)7,72[3] a 7,4[3]
Úhlová velikost6'[4]
Vzdálenost8 500 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr7,5[4] ly
Odhadované stáří22 milionů let[5]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 103
New General CatalogueNGC 581
Collinderův katalogCollinder 14
Melottův katalogMelotte 8
Jiná označeníM 103, NGC 581,[2] Cr 14,[6] Mel 8,[7] OCL 326[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 103 (také M103 nebo NGC 581) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeji s magnitudou 7,4.[2]. Objevil ji Pierre Méchain v roce 1781.[4] Od Země je vzdálena přibližně 8 500 světelných let.[4]

Pozorování

Poloha M 103 v souhvězdí Kasiopeji.

M103 se nachází v oblasti oblohy bohaté na objekty, protože tudy prochází pás Mléčné dráhy. Hvězdokupu je možné velmi snadno nalézt ve střední části souhvězdí přibližně 1° severovýchodně od hvězdy 3. magnitudy Ksora (δ Cas), která může při pozorování hvězdokupy rušit, protože například v triedru 10x50 je vidět spolu s ní ve stejném zorném poli. Triedr také dokáže ve hvězdokupě částečně rozlišit několik hvězd. V dalekohledu o průměru 114 mm má hvězdokupa trojúhelníkový tvar a výrazně z ní vystupuje několik hvězd osmé magnitudy. Větší dalekohledy ji rozloží úplně.[8]

Blízko M103 se nachází mnoho dalších otevřených hvězdokup, například necelé 2° severovýchodně leží NGC 663 a NGC 654, 2,5° severně NGC 559 a 3° jihozápadně NGC 457.

Hvězdokupa má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až za obratník Raka, tedy v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je pozorovatelná pouze blízko rovníku.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od srpna do ledna.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Pierre Méchain v roce 1781[4] a později ji Charles Messier zahrnul do svého katalogu, ve kterém ji popsal takto: "Hvězdokupa mezi hvězdami Epsilon a Delta na noze Kasiopeji." Heinrich Louis d'Arrest ji popsal jako nepravidelnou hvězdokupu tvořenou hvězdami deváté až jedenácté magnitudy s dvojhvězdou na severní straně.[8]

Vlastnosti

Podrobná mapa hvězdokupy M103

M103 patří mezi nejvzdálenější otevřené hvězdokupy Messierova katalogu. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 8 500 světelných let od Země,[4] tedy na hraně ramena Persea vzdálenější od Země. Její úhlová velikost je 6 úhlových minut a skutečný průměr přibližně 15 světelných let.[4][8]

Pomocí měření vlastního pohybu bylo určeno 77 členů hvězdokupy do 14,5. magnitudy, kteří určitě patří do hvězdokupy (pravděpodobnost příslušnosti nemají menší než 80 %), a dalších 151 hvězd, jejichž skutečná příslušnost je méně pravděpodobná.[10] Dva nejjasnější členové hvězdokupy jsou veleobr spektrálního typu B5Ib a obr typu B2III a jejich magnituda je 10,5. Mezi členy hvězdokupy patří i několik proměnných hvězd, z nichž dvě jsou zákrytové proměnné (jasnost jedné z nich kolísá o více než jednu magnitudu), jedna pravděpodobná proměnná typu Gama Doradus (možná dlouhoperiodická pulzující proměnná spektrální třídy B), jedna hvězda typu Be a jeden pulzující červený obr. Ve stejném zorném poli, ale v jiné vzdálenosti od Země než M103, leží další možná proměnná hvězda typu Gama Doradus.[11] Po rozšíření průzkumu k 18. magnitudě byly přidány další proměnné hvězdy, z nichž sedm je typu Delta Scuti a osm zákrytových.[12]

Odhady stáří hvězdokupy postupně poskytovaly hodnoty od 9 do 25 milionů let. Z těchto hodnot se dá usoudit, že hvězdokupa již neobsahuje žádné hvězdy před hlavní posloupností.[10] M103 se směrem ke Slunci přibližuje rychlostí přibližně 40 kilometrů za sekundu.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M103 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 581 [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f SIMBAD Astronomical Database: Results for M 103 [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b SIMBAD.
  4. ↑ a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 103 [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-10-03]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  6. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-10-03]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-10-03]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. ↑ a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. ↑ Deklinace 61° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 29° od severního nebeského pólu. Severně od 29° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 29° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. ↑ a b SANNER, J.; GEFFERT, M.; BRUNZENDORF, J., et al. Photometric and kinematic studies of open star clusters. I. NGC 581 (M 103). S. 448–456. Astronomy and Astrophysics [online]. Září 1999 [cit. 2017-10-03]. Roč. 349, s. 448–456. Dostupné online. arXiv astro-ph/9908059. Bibcode 1999A&A...349..448S. (anglicky) 
  11. ↑ WYRZYKOWSKI, L.; PIETRZYNSKI, G.; SZEWCZYK, O. Variable Stars in the Field of Young Open Cluster NGC 581. S. 105–114. Acta Astronomica [online]. Březen 2002 [cit. 2017-10-03]. Roč. 52, s. 105–114. Dostupné online. arXiv astro-ph/0204264. Bibcode 2002AcA....52..105W. (anglicky) 
  12. ↑ LEE, H.; KIM, S.-L.; KIM, H.-J., et al. New Variable Stars in the Open Cluster M103 (NGC581). Information Bulletin on Variable Stars [online]. Říjen 2005 [cit. 2017-10-03]. Čís. 5656. Dostupné online. Bibcode 2005IBVS.5656....1L. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 103 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 103 [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 103 [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Kasiopeja [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné online. (česky) 


Média použitá na této stránce

NGC 0581 DSS.jpg
Autor: Donald Pelletier, Licence: CC BY-SA 4.0
Image créée à l'aide du logiciel Aladin Sky Atlas du Centre de Données astronomiques de Strasbourg et des données de DSS (Digitized Sky Survey).
M103stars.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Detailed map of Messier 103