Messier 105

Messier 105
Messier105 - HST - Potw1901a.jpg
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typeliptická galaxie, HI (21cm) source a low-ionization nuclear emission-line region
TřídaE1[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu24. března 1781
Rektascenze10h 47m 49,6s[1]
Deklinace12°34′54″[1]
SouhvězdíLev (lat. Leo)
Zdánlivá magnituda (V)9,76[2][3], 10,56[3], 9,12[3], 8,18[3], 7,168[4], 6,489[4], 6,27[4], 12,322[5], 10,514[5], 9,647[5], 9,574[5] a 8,897[5]
Úhlová velikost5,4′x4,8′[1]
Vzdálenost36 600 000 ly
Plošná jasnost13,1[6]
Poziční úhel71[6]
Rudý posuv0,002 922
Kupa galaxiíSkupina galaxií M 96[7]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 105
New General CatalogueNGC 3379
Uppsala General CatalogueUGC 5902
Principal Galaxies CataloguePGC 32256
Jiná označeníM105, NGC 3379, UGC 5902, PGC 32256[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 105 (také M105 nebo NGC 3379) je eliptická galaxie v souhvězdí Lva. Objevil ji Pierre Méchain 24. března 1781.[7] Od Země je vzdálená okolo 36,6 milionů světelných let[8] a patří do Skupiny galaxií M 96,[7] která leží přímo uprostřed souhvězdí Lva.

Pozorování

Poloha M 105 v souhvězdí Lva

M105 a její blízké galaxie leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd, takže k jejímu nalezení je potřeba v polovině spojnice hvězd Regulus (α Leo) a Chertan (θ Leo) najít hvězdu 6. magnitudy 52 Leonis a od ní se posunout 1,5° jižním směrem. Galaxie je na hranici viditelnosti triedrem 10x50, takže k jejímu spatření je většinou zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 80 mm, který ji ukáže jako světlou skvrnku. V dalekohledu o průměru 140 mm jsou spolu s ní vidět i další dvě sousední galaxie NGC 3384 a NGC 3389, které dohromady tvoří pravoúhlý trojúhelník, v jehož vrcholu s pravým úhlem leží NGC 3384. Jádro M105 je velmi jasné a obklopuje ho halo, které směrem k okraji slábne a splývá s okolím.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem. Přesto je tedy viditelná ze všech obydlených oblastí Země.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Blízko M105 je možné najít dvě výše zmíněné galaxie: 7′ severovýchodně je to NGC 3384 a 7′ jihovýchodně od ní trochu slabší NGC 3389. 50′ jižně od M105 pak leží další jasná galaxie M96 a 40′ západně od ní M95.[11]

Historie pozorování

M105 objevil Pierre Méchain 24. března 1781,[7] tři dny po jím objevených galaxiích M95 a M96.[12] M105 nepřidal do Messierova katalogu Charles Messier, ale dodatečně až v roce 1947 Helen Sawyerová Hoggová spolu s objekty Messier 106 a Messier 107.[7] Hoggová tak učinila na základě Méchainova dopisu, ve kterém tyto svoje objevy popisuje.[7] Heinrich Louis d'Arrest zkoumal M105 pomocí dalekohledu o průměru 280 mm a poznamenal, že její jádro je velmi výrazné a podobá se hvězdě desáté magnitudy.[9]

Vlastnosti

Jádro galaxie M105 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu

M105 je po M96 druhou nejjasnější galaxií ve Skupině galaxií M 96 a zároveň nejjasnější eliptickou galaxií v této skupině. Její vzdálenost od Země se odhaduje na 36,6 milionů světelných let.[8] Je dokonalým příkladem eliptické galaxie, protože má velice sourodé složení a také svítivost. V jejím jádru se nachází obří černá díra o hmotnosti mezi 1,4×108 a 2×108 hmotností Slunce.[13]

Skupina galaxií M 96

Podrobnější informace naleznete v článku Skupina galaxií M 96.

M105 patří do Skupiny galaxií M 96, což je skupina galaxií v souhvězdí Lva, do které patří také sousední galaxie M95 a M96.[14][15][16][17] Východním směrem velmi blízko M105 jsou vidět dvě galaxie, NGC 3384 a NGC 3389. Eliptická galaxie NGC 3384 je také členem Skupiny galaxií M 96, ale spirální galaxie NGC 3389 pravděpodobně leží v mnohem větší vzdálenosti, což napovídá i její velká radiální rychlost o hodnotě 1 138 km/s, která se výrazně liší od radiální rychlosti 752 km/s v případě M105.[7]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M105 (astronomia) na italské Wikipedii a Messier 105 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Messier 105. Dostupné online. [cit. 2018-03-16]
  3. ↑ a b c d BVRI surface photometry of isolated galaxy triplets. In: The Astronomical Journal. 2011. DOI 10.1088/0004-6256/141/3/74.
  4. ↑ a b c Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. ↑ a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  6. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 3379 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-03-16]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  9. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. ↑ Deklinace 12° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od severního nebeského pólu. Severně od 78° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 78° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ JONES, Kenneth Glyn. Messier's Nebulae and Star Clusters. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1991. ISBN 0-521-37079-5. 
  13. ↑ SHAPIRO, Kristen L.; CAPPELLARI, Michele; DE ZEEUW, Tim, et al. The black hole in NGC 3379: a comparison of gas and stellar dynamical mass measurements with HST and integral-field data. S. 559–579. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Srpen 2006 [cit. 2018-03-16]. Roč. 370, čís. 2, s. 559–579. Dostupné online. arXiv astro-ph/0605479. DOI 10.1111/j.1365-2966.2006.10537.x. Bibcode 2006MNRAS.370..559S. (anglicky) 
  14. ↑ TULLY, R. B. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  15. ↑ FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. S. 211–233. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Květen 1992 [cit. 2018-03-16]. Roč. 93, čís. 2, s. 211–233. Dostupné online. Bibcode 1992A&AS...93..211F. (anglicky) 
  16. ↑ GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2018-03-16]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  17. ↑ GIURICIN, Giuliano; MARINONI, Christian; CERIANI, Lorenzo, et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. S. 178–194. Astrophysical Journal [online]. Listopad 2000 [cit. 2018-03-16]. Roč. 543, čís. 1, s. 178–194. Dostupné online. arXiv astro-ph/0001140. DOI 10.1086/317070. Bibcode 2000ApJ...543..178G. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 105 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 105 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Messier105 - HST - Potw1901a.jpg
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0

The heart of the Lion

It might appear featureless and unexciting at first glance, but NASA/ESA Hubble Space Telescope observations of this elliptical galaxy — known as Messier 105 — show that the stars near the galaxy’s centre are moving very rapidly. Astronomers have concluded that these stars are zooming around a supermassive black hole with an estimated mass of 200 million Suns! This black hole releases huge amounts of energy as it consumes matter falling into it and causing the centre to shine far brighter than its surroundings. This system is known as an active galactic nucleus.

Hubble also surprised astronomers by revealing a few young stars and clusters in Messer 105, which was thought to be a “dead” galaxy incapable of star formation. Messier 105 is now thought to form roughly one Sun-like star every 10 000 years. Star-forming activity has also been spotted in a vast ring of hydrogen gas encircling both Messier 105 and its closest neighbour, the lenticular galaxy NGC 3384.

Messier 105 was discovered in 1781, lies about 30 million light-years away in the constellation of Leo (The Lion), and is the brightest elliptical galaxy within the Leo I galaxy group.

Credit:

ESA/Hubble & NASA, C. Sarazin et al. 


Coordinates
Position (RA):	10 47 49.63
Position (Dec):	12° 34' 55.76"
Field of view:	6.31 x 6.39 arcminutes
Orientation:	North is 127.8° right of vertical

Colours & filters
Band	Wavelength	Telescope
Optical g	475 nm	Hubble Space Telescope ACS
Optical z	850 nm	Hubble Space Telescope ACS
Optical g	475 nm	Hubble Space Telescope ACS
Optical Z	850 nm	Hubble Space Telescope ACS
.
M105map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M105
M105 (37482401952).jpg
Hubble peered into the core of Messier 105 (also known as NGC 3379) and measured the motions of stars swirling around its center. These observations proved that a supermassive black hole resides at the galaxy’s heart. According to recent estimates, this black hole could be up to 200 million times as massive as our Sun.