Messier 108

Messier 108
SDSS
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	spirální galaxie
Třída	SB(s)cd[1]
Objevitel	Pierre Méchain
Datum objevu	19. února 1781
Rektascenze	11h 11m 31,0s[1]
Deklinace	55°40′27″[1]
Souhvězdí	Velká medvědice (lat. UMa)
Zdánlivá magnituda (V)	9,9[2]
Úhlová velikost	8,7×2,2[1]
Vzdálenost	31 000 000 ly
Plošná jasnost	13,0[2]
Poziční úhel	80[2]
Rudý posuv	0,003 3
Kupa galaxií	skupina galaxií Velká medvědice[3]
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 108
New General Catalogue	NGC 3556
IRAS	IRAS 11085+5556 a IRAS F11085+5556
Uppsala General Catalogue	UGC 6225
Principal Galaxies Catalogue	PGC 34030
Jiná označení	M108, NGC 3556, UGC 6225, PGC 34030[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 108 (také M108 nebo NGC 3556) je z boku viděná spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice. Objevil ji Pierre Méchain 19. února 1781.^[3] Od Země je vzdálená přibližně 31 milionů světelných let^[4] a je osamělým členem^[5] skupiny galaxií Velká medvědice, která je součástí Místní nadkupy galaxií.

Pozorování

M108 je za příznivých podmínek pod průzračnou tmavou oblohou viditelná i triedrem. Její nalezení na obloze velmi usnadňuje blízká hvězda Merak (β UMa), která je součástí známého asterismu s názvem Velký vůz. Spojnice hvězd Merak a Dubhe (α UMa) ukazuje směr k Polárce. Galaxie M108 leží 1,5° jihovýchodně od hvězdy Merak.^[6] V malém dalekohledu o průměru 60 mm je galaxie viditelná jako vřeteno velmi protažené od východu na západ, zatímco při průměru 150 mm je již možné sledovat některá její nejjasnější zhuštění. V obou případech však galaxie málo vystupuje z oblohy na pozadí. Největší nepravidelnosti a také nejvýraznější část vřetena se nachází na východní straně galaxie.^[7]

M108 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do nižších středních zeměpisných šířek mírného pásu blízko obratníku Kozoroha.^[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.

48′ jihovýchodně od galaxie leží planetární mlhovina M97 a při malém zvětšení se oba tyto objekty vejdou do zorného pole dalekohledu.^[6]

Historie pozorování

Galaxii objevil Pierre Méchain 19. února 1781^[3] a popsal ji jako mlhovinu blízko β Ursae Majoris. Tři dny předem objevil také Soví mlhovinu.^[3] Tuto mlhovinu o měsíc později pozoroval i Charles Messier, změřil její pozici a zapsal ji do svého katalogu jako M97. Pozoroval i dvě blízké galaxie (označované M108 a M109), také je zapsal do rukopisu katalogu jako položky číslo 98 a 99, ale nezměřil jejich pozici, takže v konečném vydání katalogu pod těmito čísly vystupují jiné objekty. Tuto galaxii do Messierova katalogu přidal pod označením M108 až v roce 1953 Owen Gingerich.^[3][7] Vzhledem k tomu, že Méchain ani Messier svůj objev nezveřejnili, 17. dubna 1789 ji nezávisle spoluobjevil William Herschel.^[3]

Vlastnosti

M108 je od Země vzdálená přibližně 31 milionů světelných let^[4] (dřívější odhady určovaly její vzdálenost na 45 milionů světelných let).^[3] Je to spirální galaxie viděná téměř přesně z boku - její osa je při pohledu ze Země odkloněná o 81°. Její ramena jsou silně zastíněna rozsáhlými soustavami temných mlhovin a mezihvězdného prachu a kvůli nim není vidět ani její galaktické jádro. V galaxii bylo rozeznáno i několik HII oblastí, ve kterých probíhá tvorba hvězd. Galaxie má odhadovanou hmotnost 125 miliard hmotností Slunce a obsahuje zhruba 290 ± 80 kulových hvězdokup.^[9] Obří černá díra uprostřed galaxie má odhadovanou hmotnost 24 milionů hmotností Slunce.^[10] Rentgenové spektrum zdroje v jádře galaxie se podobá záření aktivního galaktického jádra, ale průzkum pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu nenašel známky její činnosti.^[10]

V této galaxii byla objevena jediná supernova SN 1969B, která byla typu II a 23. ledna 1969 dosáhla magnitudy 13,9.^[7][3]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M108 na italské Wikipedii a Messier 108 na anglické Wikipedii.

Literatura

Knihy

• O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

• Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
• TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
• TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
• TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 108 na Wikimedia Commons
• NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 108 [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 108 [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
• SEDS Messier Objects Database: Messier 108 [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
• NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa, Sova a galaxie [online]. astro.cz, 2017-03-24 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online.