Messier 12

Messier 12
Střed hvězdokupy M12 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Střed hvězdokupy M12 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaIX[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu30. května 1764
Rektascenze16h 47m 14,18s[2]
Deklinace-1°56′54,7″[2]
SouhvězdíHadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)6,07[3][4], 8,52[5], 4,26[6], 7,691[7] a 6,653[7]
Úhlová velikost16'[8]
Vzdálenost0,005 Mpc
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V)−7,31
Hmotnost2,17 × 105[9]
Metalicita [Fe/H]−1,15
Odhadované stáří12,67 miliard let[10]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 12
New General CatalogueNGC 6218
Melottův katalogMelotte 151
Jiná označeníM12, NGC 6218, GCl 46,[11] Mel 151[12]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 12 (také M12 nebo NGC 6218) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Hadonoše s magnitudou 6,7 a zdánlivým průměrem 16'.[8] Objevil ji Charles Messier 30. května 1764.[8] Od Země je vzdálena 15 700 světelných let.[13]

Pozorování

Poloha M 12 v souhvězdí Hadonoše.

Vyhledání hvězdokupy je poněkud obtížnější, protože leží osamocená daleko od jasných hvězd. K jejímu nalezení je výhodné začít u sousední jasnější hvězdokupy Messier 10, od které M12 leží 3° severozápadně. Hvězdokupa je snadno viditelná i triedrem, ve kterém vypadá jako mléčná skvrna. Při použití dalekohledů o průměru 150 mm a větším se hvězdokupa začíná rozkládat na jednotlivé hvězdy a má tedy zrnitý vzhled. Dalekohled o průměru 200 až 250 mm ji ukáže ještě lépe.[14]

Poblíž se nachází další kulové hvězdokupy, například 3° jihovýchodně leží Messier 10 a 12° jihozápadně Messier 107.

Hvězdokupa je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože leží velmi blízko nebeského rovníku. Je tedy jedno, z jaké zemské polokoule je sledována a o její výšce nad obzorem rozhoduje zejména deklinace místa pozorování, ať už je na severní nebo jižní polokouli.[15] Na severní polokouli je to objekt letní oblohy, zatímco na jižní polokouli je to výrazný objekt zimní oblohy. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do září.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Charles Messier 30. května 1764[8] a popsal ji jako mlhovinu bez hvězd. Až William Herschel v roce 1783 poznal, že M 12 je kulová hvězdokupa.[14][16]

Vlastnosti

M12 je od Země vzdálena 15 700 světelných let,[13] takže její úhlová velikost 16' odpovídá skutečnému průměru 75 světelných let.[8][14]

M12 je málo zhuštěná kulová hvězdokupa 9. stupně podle Shapleyho–Sawyerové klasifikace.[1] Kdysi byla dokonce považována za velmi zhuštěnou otevřenou hvězdokupu (jako například M11).[8] Její nejjasnější hvězdy jsou 12. magnitudy a bylo v ní nalezeno 13 proměnných hvězd. Ke Slunci se blíží rychlostí 41 km/s.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M12 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6218 [online]. [cit. 2017-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b GOLDSBURY, Ryan; RICHTER, Harvey B.; ANDERSON, Jay, et al. The ACS Survey of Galactic Globular Clusters. X. New Determinations of Centers for 65 Clusters. S. 1830–1837. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2010 [cit. 2017-08-25]. Roč. 140, s. 1830–1837. Dostupné online. DOI 10.1088/0004-6256/140/6/1830. Bibcode 2010AJ....140.1830G. (anglicky) 
  3. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. ↑ Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. ↑ SIMBAD.
  6. ↑ Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  7. ↑ a b Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Côté: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  8. ↑ a b c d e f Messier 12: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-08-25]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  10. ↑ FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-08-25]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  11. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 12 [online]. [cit. 2017-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-08-25]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  13. ↑ a b c HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-07-25]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  14. ↑ a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  15. ↑ Deklinace 2° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 88° od jižního nebeského pólu. Jižně od 88° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 88° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  16. ↑ Astronomia: NGC 6218, M12 [online]. [cit. 2017-08-25]. Dostupné online. (česky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

M12 Hubble.jpg
The high concentration of stars within globular clusters, like Messier 12, shown here in an image from the NASA/ESA Hubble Space Telescope, makes them beautiful photographic targets. But the cramped living quarters in these clusters also makes them home to exotic binary star systems where two stars are locked in tight orbits around each other and matter from one is gobbled up by its companion, releasing X-rays. It is thought that such X-ray binaries form from very close encounters between stars in crowded regions, such as globular clusters, and even though Messier 12 is fairly diffuse by globular cluster standards, such X-ray sources have been spotted there.

Astronomers have also discovered that Messier 12 is home to far fewer low-mass stars than was previously expected (eso0604). In a recent study, astronomers used the European Southern Observatory’s Very Large Telescope at Cerro Paranal, Chile, to measure the brightness and colours of more than 16 000 of the globular’s 200 000 stars. They speculate that nearly one million low-mass stars have been ripped away from Messier 12 as the globular has passed through the densest regions of the Milky Way during its orbit around the galactic centre.

It seems that the serenity of this view of Messier 12 is misleading and the object has had a violent and disturbed past.

Messier 12 lies about 23 000 light-years away in the constellation of Ophiuchus (The Serpent Bearer). This image was taken using the Wide Field Channel of Hubble’s Advanced Camera for Surveys. The colour image was created from exposures through a blue filter (F435W, coloured blue), a red filter (F625W, coloured green) and a filter that passes near-infrared light (F814W coloured red). The total exposure times were 1360 s, 200 s and 364 s, respectively. The field of view is about 3.2 x 3.1 arcminutes.
M12map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY 3.0
Map of M12