Messier 13
| Messier 13 | |
|---|---|
 Střed kulové hvězdokupy M13 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu (čeština) | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | kulová hvězdokupa |
| Třída | V[1] |
| Objevitel | Edmund Halley |
| Datum objevu | 1714 |
| Rektascenze | 16h 41m 41,6s[2] |
| Deklinace | 36°27′40,8″[2] |
| Souhvězdí | Herkules (lat. Her) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 5,78[2][3] |
| Úhlová velikost | 20'[4] |
| Vzdálenost | 23 150 ly[3] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 72,5[4] ly |
| Absolutní magnituda (V) | −8,55 |
| Hmotnost | 7,75 × 105[5] |
| Metalicita [Fe/H] | −1,61 |
| Odhadované stáří | 11,65 miliard let[6] |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 13 |
| New General Catalogue | NGC 6205 |
| Melottův katalog | Melotte 150 |
| Jiná označení | M13, NGC 6205, GCl 45, Hercules Globular Cluster,[2] Mel 150[7] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Messier 13 (také M13 nebo NGC 6205) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Herkula. Objevil ji anglický astronom Edmund Halley v roce 1714.[4] Hvězdokupa je od Země vzdálena 23 150 světelných let.[3] Skládá se z několika set tisíc hvězd a má průměr 145 světelných let. Patří mezi nejvýraznější a nejznámější kulové hvězdokupy na severní obloze.[4]
Pozorování
Nalezení hvězdokupy je docela jednoduché, protože souhvězdí Herkula na obloze tvoří snadno rozeznatelný lichoběžník. M13 leží na západní straně tohoto lichoběžníku přibližně v třetině vzdálenosti od severnější hvězdy η Her směrem ke hvězdě Rutilicus (ζ Her). Díky její magnitudě 5,8 je hvězdokupa sotva viditelná pouhým okem, ale pouze za příznivých podmínek, když je velmi tmavá obloha a v blízkosti se nenachází žádný zdroj rušivého světla. V triedru je snadno viditelná a lze rozeznat i její tvar, kterým se podobá hlavě komety. Jednotlivé hvězdy je možné vidět dalekohledy od průměru 114 mm při středně vysokém zvětšení. Velkým dalekohledem o průměru 200 mm lze rozeznat několik desítek hvězd až do 14. magnitudy a okraj hvězdokupy se zdá být zcela rozložený na jednotlivé hvězdy.[8]
40' severovýchodně od M13 se nachází galaxie NGC 6207, kterou je možné pozorovat středně velkým dalekohledem při menším zvětšení v jednom zorném poli spolu s M13.[9] 10° severovýchodně od M13 leží další výrazná hvězdokupa Messier 92.
Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od dubna do října.
Historie pozorování
Hvězdokupu jako první pozoroval Edmund Halley v roce 1714. Charles Messier ji znovu pozoroval 1. června 1764 a popsal ji takto: "Mlhovina bez hvězd nalezená v pásu Herkula. Při pohledu Newtonovým dalekohledem s ohniskovou délkou 4,5 stopy, který zvětšuje 60x, je kulatá, nádherná a jasná, střed je jasnější než okraje. Je vidět i obyčejným dalekohledem o délce 1 stopy, může mít průměr kolem tří obloukových minut. Je blízko dvou hvězd deváté magnitudy, jedna je nad ní a druhá poněkud vzdálenější pod ní. Polohu mlhoviny jsem určil při jejím průchodu poledníkem porovnáním s polohou hvězdy ε Herculis."[11] Messier ji oznámil vyobrazením na mapě komet roku 1779, která vyšla v akademickém sborníku téhož roku. Jako první v ní jednotlivé hvězdy rozeznal William Herschel.[8]
Vlastnosti
M13 má zdánlivou magnitudu 5,78,[3] úhlový průměr 20' a skutečný průměr 145 světelných let, pokud uvažujeme její vzdálenost od Země 25 100 světelných let.[4] Některé prameny ovšem uvádí její vzdálenost 23 150 světelných let.[3] Obsahuje několik set tisíc hvězd,[4] z nichž nejjasnější má 12. magnitudu. Uprostřed hvězdokupy jsou hvězdy přibližně 500 krát nahuštěnější než v okolí sluneční soustavy. Má poměrně velkou svítivost, více než 300 000 svítivostí Slunce, proto je i přes svoji velkou vzdálenost velmi jasná.[8]
Stáří hvězdokupy se odhaduje na 11,65 miliard let.[6] Její radiální rychlost je téměř -250 km/s, takže se k Zemi přibližuje. Tato rychlost má tři složky: otáčení Galaxie, pohyb Slunce prostorem a oběžný pohyb hvězdokupy kolem středu Galaxie.[8]
Zpráva z Areciba
V roce 1974 bylo k M13 vysláno poselství k mimozemským civilizacím z radioteleskopu v Arecibu v Portoriku. Zpráva o délce 1 679 bitů byla k M13 odeslána u příležitosti oslavy přestavby radioteleskopu.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M13 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ SHAPLEY, Harlow; SAWYER, Helen B. A Classification of Globular Clusters. S. 11–14. Harvard College Observatory Bulletin [online]. Srpen 1927 [cit. 2017-04-06]. Roč. 849, s. 11–14. Dostupné online. Bibcode 1927BHarO.849...11S. (anglicky)
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for Messier 13 [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Harris, W.E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-04-06]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Messier 13: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-04-06]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky)
- ↑ a b FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-04-06]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-04-06]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Herkules [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Deklinace 36° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 54° od severního nebeského pólu. Severně od 54° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 54° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ SEDS.org: Charles Messier's Original Catalog of 1771 [online]. [cit. 2017-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 13 na Wikimedia Commons - Messier 13 v databázi SIMBAD
- NGC 6205 na Galactic Globular Clusters Database
Média použitá na této stránce
This image, taken by the Advanced Camera for Surveys on the Hubble Space Telescope, shows the core of the great globular cluster Messier 13 and provides an extraordinarily clear view of the hundreds of thousands of stars in the cluster, one of the brightest and best known in the sky. Just 25 000 light-years away and about 145 light-years in diameter, Messier 13 has drawn the eye since its discovery by Edmund Halley, the noted British astronomer, in 1714. The cluster lies in the constellation of Hercules and is so bright that under the right conditions it is even visible to the unaided eye. As Halley wrote: “This is but a little Patch, but it shews it self to the naked Eye, when the Sky is serene and the Moon absent.” Messier 13 was the target of a symbolic Arecibo radio telescope message that was sent in 1974, communicating humanity’s existence to possible extraterrestrial intelligences. However, more recent studies suggest that planets are very rare in the dense environments of globular clusters. This picture was created from images taken with the Wide Field Channel of the Advanced Camera for Surveys on the Hubble Space Telescope. Data through a blue filter (F435W) are coloured blue, data through a red filter (F625W) are coloured green and near-infrared data (through the F814W filter) are coloured red. The exposure times are 1480 s, 380 s and 567 s respectively and the field of view is about 2.5 arcminutes across.
(c) Vanderbei na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 2.5
Image of M13 taken by Robert J. Vanderbei using a 10" Ritchey-Chretien telescope and a Starlight Express SXV-H9 CCD camera.